Vědomé x nevědomé dobro a zlo

21. června 2015 v 20:20 | Spiiiidy |  Chvilky filosofie
Dnes se chci (opět díky další inspiraci) podělit o můj názor na otázku dobra a zla z trochu jiného úhlu pohledu.

Nebudu se zabývat tím, že dobro a zlo vlastně ani neexistuje, pouštět se do podobných diskusí je jen ztrátou času a odhalením nevědomosti diskutujících. Dobro a zlo jsou vyjádřením naprosto reálných sil, bez nichž by svět, jak ho známe, ani nemohl existovat.

* * *

Kolik z nás se však někdy zamyslelo nad tím, jak obrovský rozdíl je mezi dobrem (případně zlem) vědomým a nevědomým?

Vezměme si bytost, která je z pohledu jisté úrovně (například naší hmotné nebo astrální pláně) určitým způsobem vševědoucí, neboli, má dostatek informací, může se na ni dívat jakoby "zvrchu", zkrátka, ve vědomí takové bytosti neexistují mezery ve vědění nebo v chápání dané reality. Zná všechny zákony a zákonitosti, které v ní platí a ví také zcela přesně, jaké následky bude mít její konání jak pro ni samotnou, tak pro ostatní bytosti i pro daný svět jako celek.
Jedině taková bytost může konat vědomé dobro či vědomé zlo. Pokud má dobrý záměr, a vykoná čin sloužící k naplnění tohoto záměru, pak se bude naprosto vždy jednat o čin dobrý. Pokud má záměr zlý, její čin bude také jistojistě zlý. Vědomí takové bytosti je plně v souladu s realitou a z plně vědomého poznání a pochopení celé reality vyvstává také skutečnost, že taková bytost koná vše plně vědomě, ať už je to dobro nebo zlo. Neexistuje pro ni zde nic jako "podvědomí", které by na danou bytost mělo nějaký záhadný vliv, o kterém sama neví.

Zároveň ovšem existuje množství bytostí, které jsou z pohledu dané úrovně více či méně nedokonalé. Takové bytosti mají neúplné znalosti o daném světě, mají spoustu mezer ve vědomostech i v chápání světa, znají jen malou část jeho zákonů a zákonitostí, případně jejich přesvědčení o fungování světa jsou více či méně mylné, zkrátka dalo by se říci, že v mnoha ohledech "nevědí, co činí".
Takové bytosti naprosto nejsou schopny konat vědomé dobro ani vědomé zlo. Něco konají, to ano, ovšem nemohou si být díky svému stupni poznání jisty, zda čin, který učinily, bude ve výsledku dobrým nebo zlým. Mohou existovat totiž pro ně neznámé zákonitosti, které zapříčiní, že čin, zamýšlený jako dobrý, bude ve skutečnosti zlý - a naopak. Právě odtud pochází ona tolik diskutovaná relativita dobra a zla. Taková relativita existuje vždy jen díky nedostatku poznání. Nedostatek poznání také zapříčiňuje všechny tzv. "nezamýšlené následky".
Úmysl bytosti se samozřejmě také počítá; není jedno, zda bytost jedná s dobrým nebo zlým záměrem, ovšem celkové působení vykonaných činů je mnohem důležitější. Jakékoliv omlouvání typu "ale já to myslel/a dobře" tedy v mnoha případech není vůbec na místě.

* * *

A tím se aspoň zčásti dostáváme ke smyslu Kristova výroku
"Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí."

~
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KhaliaArt KhaliaArt | E-mail | Web | 21. června 2015 v 20:41 | Reagovat

Předně děkuji, že ses mnou inspiroval ^^
A zadruhý: článek je naprosto parádní, vystihnul jsi to dokonale. Trochu mi to připadá, jako se koukat na seriál... ti záporáci to mají mnohdy tak perfektně všechno promyšlené, že by je měl člověk milovat. :D A já miluji vědomé dobro stejně tak, jako vědomé zlo.
Vše je Boží plán :))

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 21. června 2015 v 20:47 | Reagovat

[1]: Ano, poslední věta to vystihuje úplně nejvíc :)

3 Anidea Anidea | E-mail | Web | 21. června 2015 v 21:12 | Reagovat

Ta poslední věta je moc důležitá. Záměr je velmi důležitý. Pokud má někdo zlé úmysly, pak mu většinou ještě ke všemu v drtivé většině vyjdou. Dobré úmysly občas také způsobí malér a z toho plyne, že "zlých" výsledků je méně něž těch dobrých. A bývá jedno, jestli někdo neví co činí... Alespoň TADY.

4 KhaliaArt KhaliaArt | E-mail | Web | 21. června 2015 v 21:18 | Reagovat

[3]: Já jak mám spíše křesťanské vidění, vidím Zdroj jako v jádru dobrý. A i ono vědomé zlo je v zásadě takové, že bytost touží po moci. Zkrátka - tak jako se tady člověk dobrý přiblíží vědomému dobru láskou, tak se touhou po moci přiblíží člověk vědomému zlu. Takže v konečném důsledku se vědomé zlo pojme do Zdroje, který ho původně umožnil skrze svobodnou vůli. A svobodná vůle je pro mě právě činem dobré vůle :)

5 Ameline Ameline | 22. června 2015 v 17:46 | Reagovat

Především je chuťovka všechna ta nevědomá agenda, kterou valná většina lidí má. Dejme tomu, že někomu "nezištně" pomůže, ale udělá to způsobem, že si tím druhého zaváže a připoutá. Není to jen o nevědomosti, protože jde o systematický postup. Není to nějaký záhadný vliv, je to součást bytosti a jejího fungování a můžeme se dohadovat, že je mnohem bližší její podstatě. Je to neúmyslné, pokud to bytost sama před sebou skrývá, aby si mohla udržet svou představu o sobě? To, že zakopu mrtvolu copak znamená, že jsem se nedopustila vraždy? Zbavuje mě to odpovědnosti, protože nevidím tělo? Dobro, zlo, to je jedno, pokrytectví je problém. Myslím, že není třeba znát všechny zákonitosti vesmíru, ale je třeba znát sebe, což je mnohem reálnější koncept. Pokud je člověk vnitřně jednotný v tom, co činí, je si vědom všech svých motivací a očekávání, jedná úplně na jiné úrovni.

6 Peter Peter | E-mail | 23. června 2015 v 10:04 | Reagovat

[5]: ..tak asi tohle jsem chtěl napsat, ale asi bych to napsal tak sáhodlouhé, že jsem se do toho ani nepouštěl..
..přesně, to mi připadá jako první krok: být úpřimný. -což paradoxně zahrnuje i otevřeně přiznat, že tu a tam (si) lžeme. -což nás poškodí/nepoškodí... (ať si už každý sám, škrtně to nehodící se mu slovo na jedné či druhé straně lomítka)..

7 Peter Peter | E-mail | 23. června 2015 v 12:17 | Reagovat

..jenomže další věcí, jsou únava a bolest. Unavený a v bolesti, jsem už kolikrát byl prostě sobec: a ne, já nejsem žádný duchovní Chuck Norris (kterým bych asi možná rád byl? vlastně ani nevím).
Každý agresor vlastně asi musí cítit nějakou bolest, - co jiného vlastně může motivovat (kteréhokoliv tvora) k agresi?
A unavené a rezignované pod tíhou nátlaku a výhrůžek, a lhané "ano" je navenek stejné "ano" jako vědomé pravé "ano". -(i s vrácenou alespoň kapkou toho svinstva: Chcete Potěmkinovu vesnici, jo? Tak máte ji mít!) - tolik můj život zde. Rodiče, učitelé, atd. -Ale jistě, k rodičům resp. matce (ke komu jinému)  jsem již úpřimně řekl co si myslím.. a výsledek? raději snad zapomenout na vše.
To mé předchozí "být úpřimný" je prostě ..příliš silácké..paradox ze vyšlo právě ze mě. Když jsem to psal jsem to neviděl, až teď mi to došlo. Takže opravuju..a NEVÍM co s tím.

8 Ameline Ameline | 23. června 2015 v 14:08 | Reagovat

[7]: Lásku. Nedělám si srandu, základ citlivýho přístupu k sobě. Biologickou podstatu nepřekročíš a ani bys neměl, například. Ale jít do toho s vědomím: Teď potřebuji být sobecká, protože neumím situaci jinak řešit, teď se zlobím, protože mi někdo rozdupal bábovičky a mě to bolí. Teď lžu, protože nevím, jak jinak vyváznout. A není na tom nic špatnýho. Vychází to ze základní sebezáchovy. Protože ale mám určité ambice, následně se k situaci vrátím a začnu se ptát, co mě tam přivedlo a co bych potřebovala, aby to bylo jinak. Protože měnit jen chování a myšlenky vůlí bez toho, aby se sáhlo do podstaty toho, proč se tak děje, je zase jen další fasáda. Nic proti výměně fasády jako takové, ale pokud se ti pod ní barák rozpadá, houby pomůže. Podstatou tvorby falešného sebeobrazu a sebeklamu je právě úzkostná snaha být někdo, kdo nejsem, někdo lepší. Taky samozřejmně nemám vyřešeno, ať tady nematu a nemachruju, ale postup je zjevný a nedělám si starost, že bych tam během ještě nějaké chvíle nedošla.

Mohla bych doporučit knížku: Karen Horneyová, Neuróza a lidský růst. Je i na uloztu. Prodává se dnes jako psychologická učebnice, ale pokud si sednete, je to taková hodně zajímavá terapie v knížce. Trochu to s člověkem zamává. Asi do třetí kapitoly jsem v tom viděla všechny ve svém okolí. Pak mi sklaplo, jak jsem si uvědomila, že v tom vidím i sebe. Především sebe. A tam to chce taky trochu té citlivosti, protože třeba já jsem měla tendenci začít se tím mučit, pak se to nakonec naštěstí vstřebalo. Ale doporučuju.

9 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 23. června 2015 v 14:49 | Reagovat

[5]: Ano, touha pomoci může a nemusí být touha po moci :)

10 Peter Peter | E-mail | 23. června 2015 v 15:58 | Reagovat

[8]: Jj, mít prostě rád to co mě obklopuje. A sebe sama zároveň, taky: takže tím pádem teda vše:D
To vím (hmm, byť ne vždy dělám).
Knížku mrknu, a budu dbát varování:)

(a představil jsem si paní Neurózu jako rýpavou hysterickou ženskou a pana Lidského Růsta jako
kliďase co se rozhodit prostě nedá ničím..možná že ti dva k sobě patří, dejme tomu asi
jako dvojice Kálí a Šiva:D - no prostě opačné polarity)

a dík:)

11 Alfa Alfa | E-mail | Web | 24. června 2015 v 16:07 | Reagovat

Skvělé :) text působil téměř jako odborný článek :D Vskutku se tak děje, přesto, že chápání dobra a zla je relativní :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.