Rozcestí

3. června 2015 v 17:26 | Spiiiidy |  Duchovní bádání

Rozcestí je místem, které dokáže přenést do bez-místí. Tam, kde se milion světelných let stane jedním okamžikem, a kde vzdálená slova - a vzdálené bytosti - stanou přímo vedle vás, nebo ještě lépe, uvnitř vás.

A tak jsou těžké životní situace pomocníky k tomu, abyste svou bytostí nechali rozlít a rozzářit vnitřní lehkost, která se sotva stihne objevit a hned se stává silou. Ovšem ne silou ledajakou. Stává se milující moudrostí. Stává se moudrou láskou. Neboť, největší síla je ta, která neublíží. Ubližuje pouze slabost, vydávající se za sílu.

Pokud porovnáš krátkodobé a dlouhodobé hledisko svého rozhodnutí, a ony se ukážou být zrcadly, takovými, jakými je jin a jang, pravděpodobně se chystáš učinit chybu. A proto je rozšiřování vědomí jedním z prostředků ke skutečné svobodě. Neboť, svévolné jednání ještě není svobodou; je jen jejím matným odleskem.
Například, zabití člověka z rozmaru není svobodným činem, neboť zakládá nutnost odčinění takového činu v budoucnosti. Skutečně svobodné činy jsou pouze ty, jenž netvoří karmu.

* * *

Když stál toho večera na rozcestí, jak skutečném, tak symbolickém, vytanula mu v mysli slova Nema Nobodyho.
"Každá cesta je ta správná cesta. Vše mohlo být čímkoliv jiným a nemělo by to o nic menší smysl."

Věta, jež může být tak snadno nepochopena nebo zneužita. Ale Ty ji pochopíš.

Člověče,
na rozcestí
můžeš cítit nejistotu před vykročením...
můžeš cítit lítost proto, že jakmile po jedné z cest vykročíš, nikdy neuvidíš co se skrývá na těch dalších...
můžeš cítit chuť raději setrvat na rozcestí a ponechat cesty pouze neuskutečněnými možnostmi...
můžeš cítit nutkání otočit se zpět, zmizet všechny možnosti a spokojit se pouze s tím, co už jsi ušel...
Věz však, že důvodem, proč rozcestí i všechny cesty existují, jsi Ty.
Jsi tím, co je na cestách již připraveno,
Jsi tím, co se na cestách teprve stane,
Jsi tím, kdo ony cesty připravoval,
a jsi také tím, komu byla dána vloha k tomu, aby se na Cestě naučil tvořit.

Jsi tím, komu byla dána možnost pozvedat se ze stavu tvora ke stavu Tvůrce. Ovšem, tím, že se jedná pouze o možnost, můžeš nalézat a získávat Svobodu. Nenech se ovšem uchlácholit tím, že již obojí v plné míře máš; tím bys posiloval pouze své nižší já.

* * *
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peter Peter | E-mail | 9. června 2015 v 6:49 | Reagovat

Jméno Nemo Nobody mi (doteď) naprosto nic neříkalo.. ano, v jeho výroku je VŠEobjímající láska. Jenomže já jsem jenom obyčejný člověk.
Trochu mi to připomělo výrok z jiné knížky, mého oblíbeného Stopařova průvodce:
"V dějinách všech významných galaktických civilizací rozeznáváme tři jasně rozlišitelné fáze, totiž Přežívání, Zkoumání a Tříbení, známé rovněž jako fáze JAK, PROČ a KDE.
Pro první fázi je například charakteristická otázka JAK si obstaráváme jídlo?, pro druhou PROČ jíme?, kdežto pro třetí KDE poobědváme?"

Stopař byl (a je) taková má berlička v mých krizičkách.

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 9. června 2015 v 8:42 | Reagovat

[1]: Všeobjímající láska by měla pro člověka být ideálem, ne však nedosažitelným ("ach, jsem jen obyčejný malý člověk"), ale právě dosažitelným a reálným. Jedině pak je možný zdravý vývoj.

Stopaře jsem taky četl :-)
...ale trochu bych to poupravil. V dějinách všech významných galaktických civilizací jsou pouze dvě fáze. Přijímání a dávání; neboli, stav Tvorů a stav Tvůrců. Každá bytost se vyvíjí od stavu Tvora (stvořeného a něco potřebujícího, vyžadujícího) ke stavu Tvůrce (nic nepotřebujícího a naopak štědře dávajícího).

A to je i náš cíl.

3 Peter Peter | E-mail | 9. června 2015 v 10:43 | Reagovat

Kdysi -na doktorandským na Nových Hradech- se mi podařilo chytnout, a zavřít do sklenice ováda, který mě vytrvale pronásledoval, nedal pokoj, jednou i bodnul...a naštval. Měl jsem ho teda ve sklínce a měl jsem v úmyslu mu vrátit, že mi bral mou svobodu v lese. Protože on mě taky otravoval "až nafurt", chtěl jsem mu ukázat, co to je být omezen na svobodě "nafurt". Ale: V budějicích na přednášce mě přeci jenom trápilo:
-tam kde je sklínka teď praží slunce. asi jsem tu sklínku mohl dát jinam, ale to jsem v tu dobu neřešil.
-kapku vody jsem mu tam mohl taky dát, někam do rohu. i kousek jabka (třeba).
-atd.
Po příchodu, jsem se nemohl hned nepodívat, jestli Elvis ještě žije (měl duhově měňavé oči, připomínali takové ty správně vidlácké sluneční brýle). Žil a okamžitě jsem ho pustil: předtím (na přednesu:P) jsem s ním vedl imaginární debaty, na mnohá témata, a mimo jiné, jsem mu dal zapravdu v tom, že férové by bylo ho prostě hned zabít - anebo nechat být. Cvičený Elvis, určitě nebude, a kdyby snad jo, ublížil bych mu tím mnohem víc, než zabitím. Stal by se vlastně svou vlastní karikaturou (btw. co by asi tak říkal vlk, vlčákovi ověšeném blikačkama? náhubkům? - vzhledem k pravé podstatě vlka, jde to zvíře vlastně ponížit víc?)
Takže ani moc netoužím být Tvůrcem (určitě ne teď hned). On ten koncept "jak-proč-kde", je pravda, takový nějaký -nevím jak to říct ale- pasivní. To je fakt. Ale na druhé straně:
Otázka "proč", mi připadá na cestě (řekněme ke Tvůrci) hodně důležitá. A jídlo (jezení) je vlastně, zdá se, základ existence živých tvorů. Takový H. Monfort, který se živí již 10let čistou pránou, je (dle mého mínění), teď možná někde v prvních etapách fáze "Proč". (jasněže to není teď otázka nějakých kalorií či vitamínů, neřešíme hmotu, ale problém je, že jídlo pro jednoho znamená utrpení pro jiného, třeba i rostlinu).

4 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 9. června 2015 v 11:21 | Reagovat

[3]: Máš pravdu. Na úrovni Tvorů je všechno tohle pravda. I ono Jak-Kde-Proč (pořadí zaměněno vědomě). A právě ono Proč je první stupínek k překonání sebe sama, k překonání bytí pouhým Tvorem.

Máš pravdu i v tom, že jídlo pro jednu bytost znamená utrpení (případně obětování) bytosti jiné. A to je právě to, co má člověk svým vývojem překonat. Neboť, aby člověk skutečně nezpůsoboval utrpení, musí se stát Tvůrcem - nekonzumujícím, tak vnitřně pevným a bohatým, že dokáže bez jakéhokoliv vnějšího zdroje skutečně Tvořit. Vnější zdroje jsou vždy něčím, co musela jiná bytost obětovat.
(Když se na to podívá člověk skutečně hluboce, tak utrpení způsobuje i samotným dýcháním - vždyť CO2 je ve své podstatě pro živočichy a lidi nedýchatelným a tedy smrtelným. A je hlubokou pravdou, že stejně, jako lidé kdysi dýchali teplo, a nyní mají uvnitř jeho zdroj, budou v budoucnu mít i zdroj vzduchu, neboli, nebudou už jeho konzumenty. A tak dále... )

... aneb, jak prav-í stará moudrost:
"I bohové byli kdysi jednou lidmi."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.