Dystopie - předtucha či pesimismus?

30. června 2015 v 17:05 | Spiiiidy |  Chvilky filosofie
K dnešnímu mírně neotřelému článku mě inspiroval krátký dotazník na serveru Databáze Knih, kam jsem se nedávno zaregistroval. Máte-li pár minut a četli-li (:D) jste nějakou knihu z tohoto žánru, vyplňte ho také, prosím :-)

Dystopií (tedy anti-utopií) je v knižním i filmovém světě v posledních desetiletích opravdu hromada. Věřím tomu, že neznám ani 10% toho, co bylo v tomto žánru vyprodukováno - ale i tak mě už stihl hodně oslovit, protože má dle mého krom zábavy, emocí a napětí ještě hodně co nabídnout. Namátkou si vzpomínám na sérii Hunger Games, knižní trilogii Chaos od Patricka Nesse, pak třeba filmy Vyměřený čas, Divergence, Hostitel, Absurdistán, TRON, Equilibrium, trilogie Matrix, částečně pak i Avatar a v jedné lince Atlas mraků... pokračovat by se dalo ještě dlouho (uvítám jakékoliv další tipy na filmy s dystopickou tématikou, kuji).

* * *

Svět a lidé, co ho spoluvytvářejí, to je jedna velká rozmanitost. Má své světlé stránky a má také stránky horší. Těch si všímají právě autoři dystopií. A jistě nejsem sám, kdo v dystopiích vidí něco víc než jen pouhé snílkovství, fantazírování nebo přehnaný pesimismus.

*následuje změť částečně (ne)uspořádaných myšlenek*

Myslím, že přitažlivost tohoto žánru tkví částečně v tom, že oslovuje tu část naší osobnosti, která chce měnit svět k lepšímu. Každá dystopie jaksi vyzobává jeden nebo spíše více různých disharmonických aspektů naší společnosti, prožene je proudem času do budoucnosti a několikanásobně je zesílí. Výsledkem je často svět, který je na první i druhý pohled v mnoha ohledech jistě úžasný a kůůl, ale kdyby v něm dnešní člověk měl skutečně žít, asi by si to honem rychle rozmyslel. Na týdenní dobrodružství moc fajn, ale pak honem zdrhat.

Jiná forma přitažlivosti pro diváka či čtenáře se skrývá v tom, že dystopie mohou hrát na strunu těch, kteří si jistým způsobem libují v sebepoškozování - a teď nemyslím jen ty, co se denně řežou; sebepoškozování má i mnoho společensky přijatelných a široce akceptovaných forem. Člověk si může říct: "Ách, jak krásný by byl takový svět, prožívat každý den od narození až do smrti život plný bolesti a strádání..." Ano, takový život i dnes prožívá mnoho lidí, toho jsem si vědom. Ovšem opravdu pořádné dystopii dnešní míra utrpení nesahá ani po kotníky.

Člověk může ulítávat na výlety do tohoto žánru i z jiného důvodu. Každá dystopie (nebo alespoň většina z nich) nějakým způsobem vychází z našeho světa, a s pomocí něj vytváří svět částečně nebo zcela nový. Je to tedy svět vysněný, vyfantazírovaný, ale má reálný základ a je spojený s tím naším. Jsme jaksi částečně "doma", ale i na výletě za "exotikou". Poskytuje tedy mnoho prostoru pro útěk od reality (který je dnes široce vyhledáván i v jiných formách), ale zároveň v realitě člověka částečně drží.

Dystopie je také taková facka do tváře těch, kteří by s tím, co je dnes ve společnosti špatné, mohli něco ve větší míře dělat, avšak nedělají nic - a nebo rovnou napomáhají zlu. Je to varování pro všechny, kteří si v plné míře neuvědomují, kam bychom to jednoho šedavě-ocelově zamračeného dne mohli jako lidstvo dotáhnout, kdyby se nám všem zachtělo válet šunky v Tescu na lavičce nebo vyměnit si počítač za mozek. Varování před takovou budoucností, kdy zlo přestane plnit svou úlohu posilovatele dobra, naplno převáží a dobro zničí. A že takových nepěkných vyhlídek na nás kouká ze stránek knih i pláten kinosálů opravdu hodně.

Další důležitý aspekt je ten, že mnozí autoři mohou čerpat z nějakých proroctví, předpovědí nebo také svých vhledů do budoucnosti - protože nahlížet do budoucnosti opravdu možné je. Je tedy možné, že viděli jednu z možných vývojových drah lidstva? A pokud ano, co můžeme udělat pro to, abychom se jí vyhnuli... ? I takové otázky může nějaká kniha nebo film vyvolat, a jejich zodpovězení nebývá zrovna snadné.

Dystopie může sloužit i jako správné nakopnutí přílišným pesimistům, kteří si po ponoření se do světa, jenž je horší než ten náš, mohou uvědomit, jaké mají štěstí, že žijí zrovna tady. Dojde jim, že by mohlo být mnohem, mnohem hůř a možná se naučí trochu více oceňovat náš současný svět - protože on si to občas fakt zaslouží :-)

A nebo je zkrátka autor zahrabaný ve svém pesimismu jako v zákopu, odmítá z něj vylézt a jen projektuje své černé myšlenky do slov a obrazů. U takových případů je na místě se zamyslet, že k jejich pesimismu určitě nějaký ten reálný základ existovat bude.

* * *

Zkrátka, díla dystopického žánru mě vždy vyprovokují k hloubání a přemýšlení o našem světě ze všech možných úhlů, a za každý takový podnět jsem vždycky moc rád. Zmínil jsem asi jen to nejzákladnější, hlubší problematika tohoto žánru by vydala na hodiny a hodiny diskusí...

Co se vám na tomto žánru líbí nebo naopak nelíbí? Vítám každý plodný názor :-)

Váš Spajdy ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peter Peter | E-mail | 1. července 2015 v 7:25 | Reagovat

Tak to jsem netušil že něco takového jako distopická literatura vůbec existuje. -takže těžko bych se v dotazníku k ní mohl jakkoliv vyjádřit. Ale už jenom ty názvy těch knih jsou vydatné. Zrovna včera jsem v Levných knihách se začetl do zážitků amerického vojáka z vietnamu -jo, bylo to čtivé, ale už u řezání uší do sbírky uší, jsem si položil otázku jestli chci fakt vědět kam až dojdou, a raději jsem knížku zase sklapnul a uložil ji pěkně zpět. Znám dejme tomu E. A. Poea, -je to distopie? (přeci jenom alespoň tak 1/3 jeho povídek má jakýs-takýs hepík).
Ono Světy (nebo u Poea dejme tomu nějaká šílená osoba-postava) - "lepší", "horší"...-nevím
Lepší se mi zdá když tak dělení na "v rovnováze" a "v nerovnováze". Ti v rovnováze si vystačí sami, ti v nerovnováze žijí na úkor (fyzicky či duševně) někoho, koho POTŘEBUJÍ (závislost). Rovnováha může trvat navěky, nerovnováha má vždy nějaký svůj konec. (zpravidla to bude pokaždé nějaká hrůza, apokalypsa apod. , no prostě bolest). Já myslím že pokud bychom přáli např. dnešním Pozemšťanům aby přežili, tak klíčová je právě ona rovnováha - "objevování nových zdrojů" -ať už ve vesmíru (dnešní ambice), nebo na jiných kontinentech (14-17.století)- rozhodně není, růst není rovnováha, růst ale (jako lidstvo) chceme a možná i potřebujeme..-třeba příčetný člověk dejme tomu ve větší nadmořské výšce když cítí jak stoupá že je mu už blbě - no tak postojí chvilku (anebo se i kousek vrátí). Děláme něco takového?
Bych to já viděl cca takhle..-a zastal bych se i válečů šunek v Tescu/kdekoliv. Když někdo (jedinec či civilizace) prostě neví co dělat, já myslím že je lepší nedělat nic (a nejlepší je Zenově důsledně opravdu NIC), než si něco víceméně náhodně vybrat a zoufale se snažit o stejně nemožné.

Možná nesouvisející otázka: A odkud vlastně přichází "naše" nápady?

2 Alfa Alfa | E-mail | Web | 3. července 2015 v 12:19 | Reagovat

Tento žánr má určitě mnoho co nabídnout, ať už jako možnost úniku z reality, nebo inspiraci pro to, co nedělat.. Nejvíce v tom však vidím možný druh kompenzace jak ze strany autora, tak ze strany čtenářů. :)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 3. července 2015 v 13:06 | Reagovat

Já mám dystopie celkem ráda, přesně jak píšeš, nakopává mě to k tomu, abych činila tento svět ještě lepším, abych nebyla tak nečinná jako jsou některé osoby v příbězích, aby to prostě takto špatně nedopadlo.

4 Kat Keith Kat Keith | 4. července 2015 v 15:02 | Reagovat

Já jsem ten Kruh a ten Kruh jsem já.

Todde?

5 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 6. července 2015 v 21:28 | Reagovat

[4]: ... páč Kruh začíná na K, dyť je to jasný. O:)

6 Magthealien Magthealien | Web | 10. července 2015 v 21:30 | Reagovat

Také se nechávám vyprovokovat k přemýšlení :) Někdy mě to dovede na pár dní odrovnat a projevuje se to tak, že mlčím. Oblíbený je asi proto, že je tak emotivní, myslím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.