Proč? A proč zrovna teď? Zamyšlení nad smyslem dnešní doby

13. ledna 2015 v 1:14 | Spiiiidy |  Duchovní bádání
Víte,

tak si tu večer sedím, mírně zhypnotizován svíčkou, prociťuji všudypřítomnou moudrost i v tom nejposlednějším kamínku na Zemi... je mi nekonečně krásně - částečně bezdůvodně, a částečně z mnoha důvodů...

... a chce se mi po tom všem prožitém a poznaném - hlavně v poslední době - něco napsat. Něco... hezkého. A zároveň realistického. Ulítávání do růžovosti i do přílišné šedi protentokrát přenechme jiným, těm, kteří to ještě potřebují. (A nenadávejme jim. Nepoučujme je, když nejsou připraveni slyšet. Nepovažujme je za podřadnější. Ano, to si říkám hlavně sobě. Mám se v tomto směru ještě hodně co učit.)

***

Víte, co dělá člověka člověkem?
Je to vidět v krvi, v její červené barvě, v tom, jak cele vyplňuje naši nejhutnější obálku - fyzické tělo.
Je to cítit, když vzpomínáme; jako to, co je schopno jakoukoli vzpomínku udržet při životě.
Je to vidět v procítění sama sebe jako odděleného malého vesmíru, který si je schopen uvědomovat sám sebe.
Je to v síle, která činí kapku kapkou a ne mořem. Kapkou, která je schopna dospět k pochopení a znovuprožití důvodu proč je mořem a zároveň jím není.
Je to naše "já".
Ego.


Vývoj člověka, tak, jak jsem ho měl možnost poznat a pochopit, mě naplňuje nezměrným obdivem a úctou nejen k sobě samému a k celému lidstvu; ale stejnou měrou také k silám, které se na tomto vývoji podílely. Mám chuť jim říct:
"Pohleďte, tady jsem, já, který se dlouho považoval za střed Vesmíru! I přesto, že vím, že každé mé slovo vnímáte v jeho prvotní formě ještě před tím, než ho vyslovím, stejně chci něco povědět.
Byly doby, kdy jsem ve vaši existenci nevěřil, smál jsem se těm, kteří prohlašovali, že vás vidí. Strávil jsem mnoho času jejich zesměšňováním a shazováním. Celé hodiny, ba dny jsem se utápěl v pekelných stavech sebezapření a depresí, kdy jsem na - tehdy pro mě údajné - vyšší bytosti nadával. Myslel jsem si, že jste zlé, necitelné a slepé, když dopustíte takové lidské utrpení. Nyní však vím, jaký poklad jsem díky tomu, že jste mi nepomáhaly, tam dole našel. Já ve vás víru ztratil, vy ve mě však ne.
Našel jsem poklad Fénixe.
Poklad, jež má sílu dovést obrovský vývojový cyklus nejen k tomu, aby byl zdárně dokončen; nýbrž také k tomu, aby sám sebe transcendoval a dosáhl ještě větších výšin, těch, jež nebyly ani v původním záměru bytostí, které ho zažehly.
Až nyní mám správnou motivaci použít sílu své vůle správným směrem.
Děkuji vám."

*****

A síla, skrytá za *obyčejnou* upřímností skrytou ve výše uvedeném vyznání mě přivádí k tématu, o kterém chci dnes psát. Je to téma smyslu dnešní doby; smyslu, který je pro mnoho duší vtělených na planetě Zemi zahalen (jen zdánlivě) neproniknutelným závojem.

Ačkoliv je hluboký smysl dnešního zdánlivě destruktivního, dekadentního a rozkladného vývoje ukryt v poznání obrovských a do sebe krásně zapadajících cyklů vývoje v celém Vesmíru, a jeho plné pochopení není snadnou záležitostí, pokusím se dnes načrtnout alespoň základní rámec.

Význam ega
Ego, to je jeden z nejvíce překroucených pojmů v duchovních kruzích po celém světě. Materialisté mají ještě navíc povětšinou rovnítko mezi pojmy ego a egoismus. Pro hlubší pochopení musíme jít trochu hlouběji.
Jak jsem načrtl v úvodu, ego je to, co nás činí odlišnými od nižší říše zvířat. Je sídlem vzpomínky, sebeuvědomění, oddělenosti a běžného bdělého denního vědomí. Zkuste si na chvíli představit, jak byste asi žili a fungovali bez těchto věcí?
Díky egu se můžeme cítit jako samostatné, sebe si uvědomující bytosti. Při pohledu do zrcadla poznáme sami sebe, zvířata nikoliv. Ego nám propůjčuje možnost vlády nad silami vůle. Umožňuje ovládnout chtění, pudy a žádosti a je pramenem toho, co lze nazvat svobodné nezávislé jednání. Bez ega není svobody.

Význam zla
Se svobodou se velmi úzce pojí i otázka dobra a zla. Možnost konání dobra a zla povstala až s možností svobodného jednání. Protože tam, kde mají vládu zákony přírody, nemá rozlišení na dobro a zlo místo - a je tudíž bezpředmětné. Je zlý orel, lovící a zabíjející myš, která mu slouží jako potrava? Je zlý strom, který spadl na projíždějící vůz a usmrtil ho? Je zlá skála, která spadla a zavalila polovinu vesnice?
Zlo povstalo jako nutný protiklad svobodného směřování k dobru. Směřování k dobru na základě nutnosti postrádá sebeuvědomující si složku, proto musela být v průběhu vývoje člověku vdechnuta jako jeho "já", ego. Lidé mohou tedy od jisté doby volit - chci tam, anebo chci jinam. Konám zlo nebo konám dobro a jsem za to zodpovědný.

Nástin minulosti lidstva
Byly doby, kdy lidé zcela podléhali přírodním zákonům, nevlastnili ego a tudíž ani bdělé denní vědomí. Dalo by se říci, že se v průběhu vývoje fyzického, éterického a astrálního těla nacházeli v různých stavech "bezvědomí" neboli spánku. Tyto tři stavy lze přibližně charakterizovat jako
1) hluboký trans - pozůstatek tohoto stavu lze dnes najít v říši minerálů, je podmíněn pouze fyzickým tělem;
2) bezesný spánek - v tomto stavu prodlévá dnešní rostlinná říše, je podmíněn fyzickým a éterickým tělem;
3) snový spánek neboli obrazné vědomí - v tomto stavu jsou dnešní zvířata, je podmíněn fyzickým, éterickým a astrálním tělem.
Tyto stavy nesmí být chápány doslovně, ale jen jako nástin stavů, ve kterých člověk žil v minulých dobách.
Až bytosti, které vlastní čtvrtou složku, "já", si mohou plně uvědomovat samy sebe a konat na základě volních impulsů. Nejnižší bytostí odpovídající tomuto popisu je dnešní člověk. Musel k tomuto vědomí dospět dlouhým vývojem. V dřívějších formách existence Země ještě nebyly vyvinuté takové podmínky, které by byly pro ego vhodné a dnešní člověk by tam nemohl existovat. Není tedy na místě tvrdit, že je lidstvo "poslední vesmírná špína, která si nezaslouží existovat" a podobné výkřiky do tmy.

Vývoj směřující k době egoismu
V raných dobách, kdy člověk již vlastnil ohnivou jiskru ega, si ještě plně neuvědomoval sama sebe, tak, jak tomu je dnes. K plnému vědomí "já" se ještě vyvíjel. Měl ještě oproti dnešní době temnější, neurčitější vědomí; zato bylo ale v jistém smyslu širší. Necítil se jako samostatná bytost, ale jako součást něčeho většího. Nejprve jako součást celého lidstva, později jako příslušník národu, rodu či kmene. V těchto dobách měl ještě zřetelné povědomí o tom, že je spojen s vyšším duchovním světem, ve kterém má svůj původ. Necítil dobu mezi životem a smrtí jako oddělený úsek, ale vnímal ještě kontinuitu svého bytí, ve které byla smrt jen změnou bytí z fyzické sféry do duchovní, a narození vnímal jako tutéž změnu bytí opačným směrem.

Doba egoismu
Cílem bylo ale dovést člověka k plnému odtržení od duchovní sféry, a to z jednoho jediného důvodu. Musel získat plnou zkušenost sama sebe, a to bez jakýchkoliv vyšších nadsmyslových vjemů. Jasné a přímé prožití sama sebe jako individuality odtržené od všeho vyššího. Díval se na vše kolem jako v jistém smyslu cizí a oddělené od něj. A tato doba byla plným zažehnutím ega. Můžeme ji klást do doby antiky - starého Řecka a Říma, a její konec přibližně do 15. století n.l.
Dobou egoismu se tak dá označit bytí lidstva v těch nejhustších formách energie - pevné hmotě, se závojem zahalujícím nadsmyslový duchovní svět. Lidstvo téměř zcela (až na nemnohé jedince) ztratilo povědomí o těchto vyšších světech. Lidé naproti tomu získali jasné a plné vědomí sama sebe, jinak nedosažitelné. Tato doba trvala zhruba poslední 2,5 tisíce let a její zřetelné dozvuky můžeme pociťovat ještě dnes.

Vývoj po době egoismu
V tomto období jako lidstvo dnes žijeme, ačkoliv se to tak nemusí zdát. Projevy zla jsou v dnešní době vystupňované a málokdo by si řekl, že to je neklamná známka vývoje směřujícího k překonání syrového egoismu, zažehnutého v předchozí epoše. Zlo je vystupňované z toho důvodu, že ego získalo svou plnou sílu a někteří se rozhodli použít ji špatným směrem. Na druhou stranu je také dramatický nárůst takových, kteří - ač s plným a jasným vědomím ega - se snaží konat dobro. Pracují na sobě, snaží se proměnit své nedostatky a nízké pudy v přednosti. Je tu hodně těch, co směřují k duchovním hodnotám a lásce ze svého vlastního svobodného rozhodnutí. A to jsou první vlaštovky nadcházející epochy, té, která přijde po naší. Bude to doba, kdy se většině lidí podaří nalézt plný soulad mezi hmotou a duchem. Cílem této i všech následujících epoch bude pozvednout ego právě k takovým duchovním výšinám, ze kterých jsme dříve museli spadnout. Teď je musíme sami nalézt a povýšit tak ego z pouhého uspokojovatele sobeckých pudů a potřeb na něco ušlechtilejšího.

Smysl pádu do hmoty
Jaký je tedy skutečný smysl pádu do těžkého materialismu a sobectví? Je to skutečně plné zažehnutí lidské individuality. V minulosti měli lidé skutečně kosmické transcednetntní vědomí, uvědomující si doslova celý vesmír. Bylo to nicméně vykoupeno velkou mlhavostí a temností takového vědomí, v počátcích srovnatelného až se smrtí nebo hlubokým transem. Čím více se člověku vědomí rozjasňovalo - jak zdokonaloval nejdříve fyzické, poté éterické a nakonec astrální tělo - tím méně obsáhlé vědomí člověk měl. Jeho záběr se postupně zužoval nejdříve na okolní planety a sluneční soustavu, poté na Zemi, lidstvo a nejbližší bytosti, dále na národ, rod, kmen, až se nakonec - v době egoismu - již necítil součástí ničeho. Do té doby byl veden mnoha vyššími bytostmi, které spolupracovaly na jeho vývoji a o kterých měl on sám (s postupujícím vývojem) čím dál menší povědomí, až ho ztratil úplně.
A v této ztrátě povědomí o okolním vesmíru se skrývá onen hluboký smysl pádu do hmoty. Nyní, když si člověk osvojil bdělé, jasné, sebe si vědomé denní vědomí, má možnost usilovat vlastními silami, aby našel pomocí těchto sil cestu vzhůru, do vyšších světů, které mu byly zahaleny závojem. Člověk získal dar individuality, a zároveň dar tuto individualitu pozvednout a dovést postupným vývojem zpět ke kosmickému vševědomí, ze kterého prvotně sestoupil.
A dnešní doba je taková, kdy začíná výstup člověka nahoru po stejně dlouhé cestě, po jaké sem sestoupil.

Zde je správné místo na důležitou poznámku. Člověk si nesmí myslet, že tím, že nastala doba výstupu vědomí lidstva nahoru do vyšších světů, se automaticky pomalu odstraní všechno zlo, které tu existuje. Bude tomu právě přesně naopak. Projevy zla budou gradovat s tím, jak se stane zaměření vůle jednotlivých lidí směrem ke zlu zřetelnější. Stejně s tím, ruku v ruce, budou však gradovat i projevy dobra, lásky a duchovních hodnot. Jakou si kdo vybral cestu, tou půjde, protože se od doby egoismu přestal uplatňovat vliv duchovních bytostí, které dříve lidstvo dovedly až do tohoto bodu. Nyní tomu je tak, že každý člověk si musí, pokud chce, vydobýt znovuspojení s duchovním světem sám, pomocí cvičení, vůle a dalších schopností, jež mu byly dány. Do klína nám už nespadne totiž vůbec nic.

******

Zbývá si jen položit otázku:

Jakým směrem se chci já, bytost, jež prošla tak obrovským vývojem, budícím obdiv a respekt, ubírat? Jak využiji dary, jež mi byly dány? Jak uchopím sílu, která ve mně dřímá? To ať si zodpoví každý sám...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 13. ledna 2015 v 19:58 | Reagovat

Krásné zamyšlení, shoduje se s mým smýšlením.
Zaujalo mě téma "historie egoismu"... ono vlastně to je pravda, vidíme to všechno historii... teď mi to zpětně dochází :)

2 Ameline Ameline | 13. ledna 2015 v 20:16 | Reagovat

Když jsem to četla, vybavovaly se mi útržky řeckých mýtů. Tam je to celkem dobře popsáno, včetně "nové doby". Lze tam najít ještě jeden celkem podstatný střípek. Když došlo k oddělení - symbolicky utnutím Úranovy chlouby - část jeho plodivé síly dopadla na zem, do moře a povstala jako bohyně lásky a krásy, Afrodita. (Z kapek krve pak povstaly nemilosrdné bohyně pomsty, Erínie, představující svědomí). Ostatně i u Platóna se dočteš, že z vysokých ideí je krása tou, která sestoupila na zem do hmoty a tvoří tak most k vyšším světům. Afroditiným manželem se později stal kovář Hefaistos, umělec, tvořivý oheň, jako lidstvo přetvářel svět ke své vůli. Náročná nikdy nekončící práce, snad proto nebyl tolik atraktivní, celý den se za něčím pachtit. Ti dva ale byli neoddělitelně spjati manželstvím. Blíže Afroditinu srdci byl jiný ohnivý elegán, bůh války Ares. Tento trojúhelník rezonuje s přirozenými cykly tvorby a destrukce. Láska a krása, ozvěny vyššího, se nalézají nezbytně v obou polohách.

A tohle jsou staré příběhy.

S egem je to pravda. Je nezbytným komponentem osobnosti, ta která si sebe uvědomuje, ale především ta, která může JEDNAT. V pohádkách najdeme pěkné paralely. Ztotožněme ego s princem, který jde vysvobodit princeznu, kde princezna představuje duši. Jakmile budou svoji, princ už moc neplechy nenadělá, protože a)získal, za čím celou dobu šel b) je se svou nevěstou propojen. Ostatně bych se dohadovala, že i tzv. negativní projevy ega jsou pomýlenou snahou získat onu princeznu, touhou po vlastní úplnosti - pomýlenost pak většinou spočívá v jejím hledání ve vnějším světě. (V příbězích, kde princezna usiluje o prince ale zase máme motiv Érota a psýché, duše toužící po lásce - ten příběh mimochodem končí jejím pozvednutím mezi bohy.)

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 13. ledna 2015 v 22:23 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

[2]: No vidíš, a to řeckou mytologii znám jen z vlaku. Ale na příkladu, co jsi popsala, je vidět, že i v ní je obsažena část starých moudrostí.

A pohádky, to je kapitola sama pro sebe, též jsou v jistém smyslu zachováním staré moudrosti a poznání vyšších světů. Už jen důraz na "nadpřirozeno" v pohádkách je naprosto očividný a má pomoct lidem prohlédnout.

Paralela s princem a princeznou je přesná, díky za doplnění. :)

4 Ameline Ameline | 14. ledna 2015 v 0:34 | Reagovat

[3]: Přemýšlím, zda pohádky, ke kterým člověk jako dítě přirozeně lnul, vypovídají něco o tom, s jakým tématem do života přišel. Já měla oblíbené od Grimmů Hvězdné tolary a roztomilou málo známou věcičku od Němcové, Pánbůh dej štěstí, lávečko. Později jsem začala preferovat pohádky co nejdelší a nejakčnější (např. o třech zakletých psech), ale ty první dvě byly prostě "srdcovka"

5 Peter Peter | 14. ledna 2015 v 8:12 | Reagovat

Zjišťuju že pozorovat plamen svíčky je úžasná metoda.
A v poslední době - od doby co jsem si přečetl E. Tolleho, ale ještě mnohem intenzivněji poslední měsíc - takhle pozoruji i svoje "já" - někdy  hnidopicha, naštvaného, někdy sršícího energii vtipem a nápady, někdy naprosto bez energie, někdy plného bolesti.. a tak porůznu. Pořád netuším kdo či co je to vlastně zač, ten "já". Když - obecně cokoliv - moc "chci" - zúží se mi svět. - to jsem si všiml.
A zjistil jsem taky, že to úplně nejhorší, co můžu sám sobě udělat je, se peskovat za své omyly - tím spíš je zopakuju a ještě navrch si poruším svůj vlastní zákaz av vyčítám si to pak ještě víc: jedno už vím, že tudy určitě ne.
Pamatuju když mě (rodiče, ve škole, učitelé a pak i spolužáci) učili plavat, v bazénu, a popisovali, pořád pečlivěji, co mám dělat jak a kdy, obličej že musím mít ve vodě a vydechovat do vody jinak to není crowl ale pes který je směšný, a já měl v ruce korkovou jakousi pomocnou destičku, nedovedl jsem ani odhadnout co je vlastně úpřimná touha pomoct a co je posměch (a to doteď moc ani nevím) - do toho smrad chlóru, vše to splývalo v jakýsi jeden celek a v ten moment jsem jasně cítil, že (u mě), tohle nikam nepovede. Bylo mi zima i "zima".
A pak jsem byl sám u vybagrovaného jezírka u štěrkovny bylo šílený  vedro, léto prázdniny  a já si zkusil lehnout si na záda jak jsem viděl že to umí děda: bez pohybu jak to uměl on, se mi to sice úplně nezadařilo - ale začalo mě to bavit a začal jsem experimentovat, a zjistil, že je to úplně v pohodě. - tak možná se občas něco zadaří i bez té práce..s tou prací mám ten problém, že je to (obecně) něco, do čeho se mi vůbec nechce..a podle toho to pak (spravidla) a (u mě konkrétně) i dopadne.
Haha, vůbec ale nevím jak najednou zjišťuju kdo jsem a kde mám začátek a kde konec:-D ...a baví mě to, je to fajn..
Dík Spajdí za další úvahu a podněty i za příspěvky všem...Inspirujjící...dík:)

6 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 14. ledna 2015 v 10:28 | Reagovat

[4]: Rozhodně. Ozvěny minulých životů jdou spatřit prakticky ve všem - hlavně ve vlohách, talentech a nadáních; dále i v místě, kde se člověk narodil, v mentalitě dané země, pak také v charakteru doby a generace, do které se narodil. A minulý život se může projevit také ve vzhledu těla, v dlouhodobých nemocech, délce života a podobně. A svou roli hraje taky genetika - duše si vybere takové rodiče, aby tělo dostalo geneticky co nejlepší odraz toho, co si v minulosti duše na Zemi nastřádala.

No a výběr pohádek už je taková třešnička na dortu :-)

[5]: Jo, plamen svíčky má kouzelnou uklidňující schopnost :-)

Časem na to určitě přijdeš, co je to tajemné "já" neboli ego. Není to vlastně ani tak těžké, "problém" je tady hlavně ve skutečnosti, že ta zkušenost, kdy naplno prožiješ a uvědomíš si, co je "já", je nepřenositelná a nevyjádřitelná. Ostatní ti můžou dát jen nápovědy.

Zkus tohle:
Podívej se na nějaký předmět, třeba krabičku od sirek, pak se od něj odvrať a snaž se podržet vzpomínku na něj - jak vypadá, jak je velká atd. Udržuj ten obraz v mysli. "Já" je ta tvoje část, která právě toto umožňuje. To se týče i vzpomínek na dřívější oblasti života. No a z trochu vyššího hlediska je "já" také to, co zajišťuje kontinuitu života - ono se smrtí neumírá, jen žije spolu s jednou částí astrálního těla ve vyšších světech, ze kterých se opětovně znovuvtěluje do hmoty. A ještě jedna věc - co se týče ega - nezaměňuj projevy astrálního těla (pudy, žádosti, pocity jako hlad, žízeň, chuť na sex...) a projevy ega - vůle, paměť, sebeuvědomění. Můžeš ještě zkoušet ovládat tyhle pudy pomocí vůle, tak zjistíš, že "já" stojí výš než astrální tělo; může ho ovládat a přetvářet.

Začátek a konec tvé bytosti je dost důležité znát, je to jedna z nejneprůstřelnějších ochran proti všem klamům a iluzím.

7 Peter Peter | 15. ledna 2015 v 9:31 | Reagovat

[6]: Díkes, mrknu se na to. Zase, ono to ale vypadá jako nějaký systém: (jako když se medik učí anatomii či automechanik součástky) - tímto přístupem lze, poctivou prací, napočítat postupně kolem sebe 3 584 stromů se 3 649 845 listy a zároveň si klidně vůbec neuvědomit, že jsme v lese.
Ego je (dle mého názoru) trochu potvora - Mistři jak je známe (namátkou Osho či snad Spajdí:-DDD ) mají (mně) samozřejmě hodně co říct , hodně užitečnýho objevili a umí se napojit tam i onde- ale cestu za mě neprojdou a domnívat se, že když budu dělat to co oni řeknou že je dělat "třeba" - metaforicky možná řečeno i když si nasednu do autobusu který oni řídí - je snad i nebezpečně, naivní.
Já myslím že Mistři právě, příliš silné ego mají (jak ostatně napovídá samo označení, "Někdo" s velkým N) - to by, samo o sobě ještě problém nebyl - a ani tisíce či miliony příznivců a k tomu adekvátní finance, sexuální nabídky a orgie apod. to je -samo o sobě- v pořádku - ale (i stěžejní) problém je, že mají tendenci to popírat (kvůli okolí, zákonem a v neposlední řadě i kvůli popularitě), předstírat že jsou skromnější než doopravdy jsou, prostě předstírat že jsou někdo jiný než skutečně jsou - a tím pádem, - často i sami sobě, nejenom okolí- lhát...a...Pravda jejími ústy, je tím pádem již nutně, zdeformovaná (tak to vidím já).
Nebát se, být klidný, nic nechtít, milovat...vše. - to bych rád. - pak také nepotřebuju žádných obran proti čemukoliv.
Haha, nic takového zdaleka neumím, a vlastně jenom žvanim:-D
Mrknu se jak to mám s tím začátkem i koncem, a také, nakolik je to důležité...mít je, znát je, jsou-li, vymezit si je, nejsou-li...třeba ano, teď momentálně netušim (jsem v práci v běžném:-D stavu vědomí)
A ještě jednou, dík! dík moc

8 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 15. ledna 2015 v 15:51 | Reagovat

[7]: Nejenom že to vypadá jako nějaký systém, on to skutečně JE systém - a neuvěřitelně dokonalý, promakaný a prodchnutý nezměrnou moudrostí. Proto jak člověk chápe víc a víc, tak s tím jde v ruku v ruce i zesilování onoho zvláštního stavu, kdy na to všecko koukáš v němém úžasu, obdivu a říkáš si v duchu "tak kdo tohle uvedl do chodu, to musela být sakra úžasná bytost..." :-)

A tyhle Mistry je lepší vůbec neřešit. Jo, v začátcích jsou důležití a můžou pomoct, ale pak, od jistého bodu, musí jít každý sám za sebe. tam začíná ta pravá cesta.

A rádo se stalo :-)

9 Elis Elis | 15. ledna 2015 v 18:16 | Reagovat

Niektoré zvieratá sa pri pohľade do zrkadla poznajú :P

10 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 15. ledna 2015 v 20:23 | Reagovat

[9]: Někteří lidé si myslí, že hvězdy na nebi jsou jen lucerničkami zemřelých... :-)

11 pardubak pardubak | E-mail | 17. ledna 2015 v 15:13 | Reagovat

Je to zajímavý článek, ale zajímalo by mě proč se hrneme do nějakých rostlin a zvířat, když naše vyšší já je nekonečně moudré :) A taky nevěřím tomu, že nás někdo stvořil. Podle mě nikdy nic nebylo stvořeno, jelikož vesmír nemá konec ani začátek.

12 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 15:15 | Reagovat

[11]: I kdyby nás nikdo nestvořil, co myslíš, že dalo do pohybu takovou nezměrnou moudrost, díky které tu všechno žije a existuje? Nebo to se stalo taky jaksi "náhodou samo"? :-)

Nevěř, to je Tvá svobodná volba; jednou pochopíš.

13 kolemjdoucí kolemjdoucí | 18. ledna 2015 v 8:23 | Reagovat

O zvířátkách toho ještě mnoho nevíte. Zkuste se jich zeptat.

14 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 18. ledna 2015 v 9:47 | Reagovat

[13]: Vím toho o nich tolik, že by to vystačilo na několik přednášek. Ale - jak moc záleží na tom, co kdo ví? Záleží
... na našem nitru
... na přístupu k nim
... na lásce, kterou jsme schopni jim projevit
... na tom, jak moc jsme lhostejní ke krutosti, která se na světě vůči nim děje

...a tak dále. Nešťourejte do mých vědomostí, ale hleďte spíše do svého nitra, milý kolemjdoucí :-) S osobní rovinou tu NIKDY nepochodíte.

15 pardubacek pardubacek | 18. ledna 2015 v 19:49 | Reagovat

[12]: existenci vyšších sil nepopírám, ale moje lví ego asi nehodlá zkousnout, že by mohl existovat někdo moudřejší a vznešenější než je člověk :)

16 pardubacek pardubacek | 18. ledna 2015 v 19:53 | Reagovat

[12]: samo se to jistě nestalo ;)

17 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 18. ledna 2015 v 20:12 | Reagovat

[15]: Jo, ten pocit znám. To přejde :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.