PRAV-DA

18. listopadu 2014 v 14:57 | Spiiiidy |  (Ne)ezo kravinky a návody
Tak.

Kdo je alergickej na to slovo v úvodu, ať honem rychle klikne na křížek v pravým horním rohu a nezdržuje mě blbýma nechápavýma komentářema. Dík. :D

Ano, v tomhle článku ode mě uslyšíte konečnou pravdu dostupnou z pohledu tohohle systému reality bez příkras a různých omalovánek. Zdůrazňuju, že se jedná o MOJI pravdu, o které mám ale vážný důvod domnívat se, že platí v jistém smyslu pro nás všechny, co tu žijeme. Tahle pravda se použije na další úrovni jako odrazový můstek pro poznávání a experimentování s vyšší úrovní bytí.

Vypůjčím si trochu číselně-seznamový styl z marnýho okýnka (už bys tam ale o těch bovisech fakt moh napsat a nešlapat furt zelí... no nic xD)

Poslední poznámka před čtením - vnímejte SYMBOLICKY, OBRAZNĚ a MEZIŘÁDKOVĚ. Protože na vyjádření toho, co chci sdělit, v češtině chybí tak milion slov a kdo do diskuse napíše nějaký slovíčkaření, toho vytahám za korunní čakru světelným tunelem, jasný?! Jasný.

********
aktualizace a úpravy:
20.11. 0:27 - cvičení 5 + zpřesněny popisy předchozích cvičení
20.11. 10:40 - přidán bod 19 - význam slova REALITA; zpřesněny body 4a, 8
********

1) Slovo pravda pochází ze slova PRAV, který označuje nejvyšší, nejrozvinutější, bezčasové, bezprostorové a nejvíce prosvětlené dimenze, které jsou nám nadřazené a k nám "prosvítají" v podobě takzvaných "vesmírných zákonů", platných napříč naší realitou všude - pro atomy, pro slony i pro zelí. Pravda samotná tedy není nějakej vlastní názor na věc, nebo nějaký přesvědčení o něčem, který se může různě měnit. NE. Pravda je jen jedna a hotovo. Může se vykládat různými způsoby, ale podstata (istina) musí zůstat stejná. (vysvětlení vypůjčeno z Véd, lepší vysvětlení toho, že pravda je opravdu jen jedna, zatím nemám a blíží se tomu obrazu pravdy nejvíc)
Subjektivní pravdy (názory, přesvědčení, víry) jsou pravdy pro daný stupeň rozvoje, ale ne pro ten nejvyšší. Jsou jen dočasné a vývojem a zkušenostmi se vždy přetransformují na pravdu ... tím pádem se z nich postupně stávají nepoužitelné a zavádějící lži. V daný moment jsou ale pro vás jakoby "pravda".

2a) Realita není nijak pevná nebo neměnná... (to asi většina lidí ví, ale ->) realitu si vytváří vaše VĚDOMÍ každý okamžik. Vědomí vidí jen to, co vidět potřebuje a chce a vytváří to pomocí SMYSLŮ. Ano, smysly realitu nevnímají, ale vytvářejí (ano, je to přesně opačně, než jak nás učili). Tohle měla na mysli vědma, která říkala v Matrixu Neovi, že pokud chce ohnout lžičku, nemá ohýbat lžičku, ale sebe. Platí to ze 100% vždy a všude. Protože žádná lžička neexistuje, je to jen produkt vědomí bytosti, která ji svou energií a smysly tvoří a udržuje její existenci. Stejně, jako vytváříme věci, hmotu, prostor a čas kolem sebe, vytváříme i svoje tělo. To znamená, že VĚDOMÍ je vždy první, jeho projevy jsou až druhotné. Na počátku tedy nebylo slovo, ale VĚDOMÍ a MYŠLENKA jakožto jeho produkt.

2b) Klíč ke změně reality je tedy plně si uVĚDOMit, že ji ze 100% vytváříte vy a změnit její tvoření. Funguje to na Vaše tělo i vše kolem.

2c) Realita kolem nás je kolektivní dohodou vědomí, které v ní operují, proto více lidí vidí stejné věci, vytváří si je všichni. Máme ale moc to změnit, jednak jako jednotlivci a druhak i jako všichni dohromady. Jediné, co je potřeba, je zkoncentrovat dostatek vědomé pozornosti.

3a) Čas reálně neexistuje. Jak se to projevuje? Tak, že všechny inkarnace a životy se nedělí na minulé, současné a budoucí, ale jsou PARALELNÍ. Žijete je všechny teď, naráz, v jednom čase a v jednom teď. Když na nějaký ten život vzpomínáte, jen přepnete svoje vědomí tak, aby vnímalo jako nejvíc reálný ten, na který se zrovna zaměřujete. Takže cestování v čase je hovadina, existuje jen přepínání vašeho vědomí a pole pozornosti.

3b) Čas, který vnímáme v téhle realitě, je čas PSYCHOLOGICKÝ. Sami si děj tohoto jednoho života "odsekáváme". Děláme to proto, že zatím jsme schopni vnímat jen jednu událost v jeden okamžik. Až toto omezení zmizí, zmizí i čas. Čas si "odsekáváme" podobně, jako se střídají obrázky na promítačce, které dohromady složí iluzi běžícího filmu. Ten film ale doopravdy existuje NAJEDNOU. Stejně tak to funguje i se vzdálenostmi a prostorem. Vzdálenosti nejsou reálné, ale pouze psychologické = vytváříte je v každém okamžiku svým vědomím.

4a) Už víme, že náš život existuje celý NAJEDNOU, neodehrává se v čase, to jen my jsme si zvolili to takto vnímat. Tato koncepce ale platí nejen pro tento jeden život, ale pro všechny naše inkarnace. Nejsou tedy žádné "minulé, současné a budoucí životy", ale - znovu opakuji - existuje jen to, co nazývám PARALELNÍ INKARNACE. Všechny vaše životy žijete najednou. Když na nějaký "vzpomínáte", jediné co děláte je to, že část svého vědomí přepnete do jiné inkarnace, kde vidíte nějaký její kousek. Všechny paralelní inkarnace spolu spolupracují a neustále si vyměňují zkušenosti, poznatky, myšlenky a podobně. (To, že si vyměňují myšlenky, je důležitý poznatek pro cvičení 3!)
Když k vám přijde nějaká náhlá "inspirace", "nápad" a podobně, s největší pravděpodobností vám ji poslala nějaká vaše paralelní inkarnace. Může se zdát, že není vaše, ale ve skutečnosti vaše JE. Když vás třeba popadne chuť hrát na kytaru a dobře vám to jde, nejspíš jste někde jinde fakt dobrej kytarista. (...) Inspirace, nápady a podobně samozřejmě nutně NEMUSÍ pocházet od vašich dalších já, ale také od jiných lidí nebo entit.
Paralelní inkarnace nemusí být nutně lidské. Různé části duše si mohou zvolit život naprosto odlišný od lidského, pro jedince uvažujícího v mantinelech fyzična zcela nepochopitelný.
Data, roky, místa, jména a jiná časová a místní určení nejsou pro vaši duši důležité, uchovává si přednostně a především emocionální stavy, emoce, myšlenky, pocity a zkušenosti. Je časté, že si lidé zmíněné nedůležité věci nepamatují nebo k nim nemají přístup, protože je duše "vyfiltruje" jako nepotřebné; přístup k nim ale získat lze.

4b) Pokud se jedna inkarnace odehrává ve smyslu jednoho extrému v jakékoliv oblasti, je téměř jisté, že žijete zároveň nějakou jinou, která je ÚPLNĚ OPAČNÁ. Duše potřebuje co nejobsáhlejší pole zkušeností a nerada se o nějaké ochuzuje. Jako příklad lze uvést třeba jeden život jako děvka a druhý jako mnich v klášteře. (...)

5) S neexistencí času a tím, že se děje naprosto VŠE najednou, souvisí i pravda o minulosti a budoucnosti. Minulost, kterou si "pamatujete" je jen JEDNA PRAVDĚPODOBNÁ minulost, kterou si vaše vědomí zvolilo prožít. Vy jste samozřejmě prožili i všechny ostatní méně pravděpodobné minulosti, ty ale nevnímáte, protože jste zaměřeni jen na tu jednu. Zaměřit se na ně ale můžete. Pokaždé, když něco děláte, konáte nebo nějak aktivně jednáte, děláte rozhodnutí - tato rozhodnutí jsou jako štěpení reality na víc souběžných "kolejí". Vaše vědomí si jen vybírá, které "koleji" dá nejvíce pozornosti a ve které bude největší pole vaší pozornosti. To ale nezmanená, že ostatní "koleje" neexistují! Existují a vy se do nich můžete libovolně přepínat. Pokud tudíž máte na něco vzpomínky, nemyslete si, že byste na stejnou událost nemohli mít úplně odlišné vzpomínky ... vzpomínka je totiž jen "přivolání" určitého úseku jedné paralelní reality do vědomí a vy máte plnou moc udělat to, že si přepnete vědomí do stejného úseku JINÉ paralelní reality => ZMĚNÍTE svou minulost! Mám vyzkoušeno, opravdu to funguje.

Takovým změněním minulosti změníte její vliv na sebe, a to dost razantně. Můžete se tak třeba například zbavit alkoholismu, protože se z vás stane člověk, co NIKDY NEPIL. (...)

Větší události lze změnit jen s vynaložením úměrně většího množství energie, znalostí a schopností. Pokud byste například chtěli změnit to, že jste se před pěti dny nevybourali, bude to obtížnější. Ale půjde to a pokud by se vám to povedlo, jste vmžiku zdraví, vyléčí se i přelámané končetiny apod. Pokud se změna, kterou provedete, týká i dalších lidí, můžou ji přijmout (pak se změní i celá jejich realita) nebo zamítnout (pak se u nich nezmění nic, jen vztah k vám, protože jste se změnili vy). Takže: Pokud změnu provedeme správně, změní se odpovídajícím způsobem přítomnost. Například můžete mít na staré rodinné fotce "zničehonic" jiné vlasy, na stěně může být jiný obraz atp.

Ve skutečnosti tedy NIC NEMĚNÍME. Jen přesouváme pole naší pozornosti na jinou "kolej" = do jiné paralelní reality v rámci této inkarnace.

Suma sumárum - minulost je pole pravděpodobnosti, ze kterého si vybíráte jednu konkrétní "cestu". Budoucnost je také pole pravděpodobnosti, ze kterého si vybíráte jednu konkrétní cestu. A TO NEUSTÁLE.
Proto její předpovědi se:
můžou vyplnit (to se stane tehdy, když se vědomě zaměříte na stejnou kolej, kterou vám řekla předpověď)
a nebo se vyplnit nemusí (to se stane tehdy, když se vědomě zaměříte na jinou kolej, než na tu, kterou jste slyšeli v předpovědi.)

6a) No a co tedy ve skutečnosti JSME? Jsme duše. Duše je souhrn VŠECH paralelních inkarnací, životů, zaměření vědomí a polí pravděpodobnosti DOHROMADY. Duše je to, z čeho toto všechno vychází. Je to vaše identita. Lidé cítí, že nejsou své tělo, nejsou svůj jeden život, nejsou svoje vědomí - to jsou jen vaše částečky nebo nástroje k prožívání. Životů můžete mít miliony, můžete v jednom být běloch, v druhém černoch, ve třetím Andromeďan, a pořád to jste VY = DUŠE. Ta je nezničitelná a v jednom nekonečném teď zažívá sama sebe na nekonečno způsobů. Je to prostě jízda jako prase. :D
Myslet si, že vám tahle jedna konkrétní realita může něco udělat s duší (tedy že byste ji mohli ztratit, někomu upsat a podobně) jsou velmi úsměvné názory a je to jen zbytečné strašení.

6b) Duše je stálá a zkušenostmi roste. Vědomí naproti tomu není stálé, na naší úrovni vnímání by se dalo přirovnat k mihotajícímu se světýlku, které problikává různými úrovněmi a realitami a tuhle dá pozornost sem, tuhle zase tam a pak zase jinam ... a vnímá je všechny jakoby naráz. Takže v každé paralelní realitě a paralelní inkarnaci je jedna jeho částečka. Všechny tyto částečky jste dohromady vy = DUŠE. Pro duši se dá používat i výraz PODSTATA. To ona je zodpovědná za všechno vaše prožívání na všech úrovních.

6c) Duše vysílá svoje "paprsky" do nekonečnaa směrů a tvoří si tak sama pro sebe různé reality a životy. Tyto paprsky jsou částečky vědomí, schopné a způsobilé tvořit reality a světy. A v těch realitách se potkávají různé projevy různých duší, což se u nás projevuje tak, že tu žije víc lidí pohromadě. :D .... lepší popis zatím neumím, pardon. :D Proto tu může žít více a více lidí a celkový "počet duší" se nemění. Duše může žít ve více tělech i v jedné realitě, ale nestává se to často. Tato fyzická realita je tedy jen symbolický obraz vnitřního prožívání duší, které se na tomto obrazu dohodly. Proto je "sladěná" a všichni ji vnímáme víceméně stejně, i když je v naší moci způsobit "odchylky" a "nepřesnosti".

6d) Duše není uzavřená ohraničená entita, nejde ji nacpat do krabičky nebo nějakého prostorového nebo časového rámce. Neustále komunikuje se Zdrojem, dalšími dušemi a všemi svými částečkami (i s tou, díky níž žijete tento život). Duše má svoji jedinečnou nezaměnitelnou identitu, která se v každém životě projeví trochu odlišně, ale vždy osobitě.

7) Jak duši chápat v širším kontextu? Duše je náš "osobní minizdroj". Nám se jeví jako ten světelný zářící bod zmíněný ve čtvrtém cvičení na konci.
V širším kontextu je naše duše jedna částečka Zdroje stejně, jako je jedno naše malé já zažívající a tvořící tuto realitu částečkou naší duše. Zdroj můžeme chápat jako jakousi "nad-duši", jejíž jsme všichni součástí (odtud pochází ono Všichni jsme jedno.) Zdroj je "stvořitelem" neboli původcem existence celého našeho Vesmíru, vytváří ho stejně jako my vytváříme fyzickou realitu. Jiné Vesmíry mají zase svoje Zdroje. Tyto všechny Vesmíry dohromady tvoří Univerzum = souhrn všech existujících Vesmírů, které neustále žijí, pulzují a mění se v jednom nekonečném TEĎ. Tento celek je však mnohem víc, než jen souhrn jeho částí, podobně jako je naše tělo víc, než jen souhrn jeho buněk. Platí tu jistá analogie výš i níž, protože i my jsme jeho obrazem.
Neexistuje žádný začátek ani konec existence Univerza, jeho hledání je tedy zbytečné, neboť v něm neplatí lineární plynutí času, to je jakási "výsada" zkušenosti omezeného vědomí v naší fyzické realitě. Pokud se někdo v myšlenkách dopracoval k prvotnímu stvoření nebo k velkému třesku, viděl pouze interpretaci přeloženou svým omezeným systémem vnímání, Univerzum prostě na popud zaměření jeho pozornosti "vzniklo" v jeho zorném poli, i když jeho skutečný stav je naprosto odlišný.

8) Když na někoho myslíte, nebo myslíte na nějakou událost nebo na nějakou pravděpodobnou minulost či budoucnost, děje se to, že tam vysíláte část sebe. Ta část může zůstat neviditelná, může být vidět jen zčásti nebo jen cítit (pak vás lidi můžou vnímat jako "ducha", podobného těm z duchařských filmů a historek) nebo se může materializovat zcela.

9a) "Smrt" jako taková neexistuje vůbec, je to jen přesunutí pozornosti vědomí do jiné formy nebo také změna rozměrnosti. Vaše vědomí přestane svojí energií a svým zaměřením vytvářet tělo a jde prostě jinam - do takového "mezisvětí", kde se jakoby rozhoduje, co dělat dál, kam jít, co zažít. Mluvím teď o jedné částečce duše, o jednom vědomí, máte jich ve skutečnosti fakt hodně.

9b) Co se vám stane po srmti, to si vytvoříte sami. Kdo je věřící křesťan, zažije to, co hlásá Bible. Buddhisti zažijí to svoje. Slované taky. Muslimové taktéž. Indiáni taky. Kdo věří na anděly, bude tam mít anděly. (...) Není nikde psáno a dáno, že po smrti musíte zažít přesně to a to a to. NE! SAMI si to ze 100% tvoříte, s tím rozdílem, že po smrti máte větší schopnost tvoření než tady, jde to tedy snadněji a lehčeji.

10) Slušelo by se ještě říct, co to je tak často propírané EGO. Nic víc, než jen nástroj pro fungování tady ve třídimenzionální fyzické realitě. Je závislé na fyzických smyslech, neumí zpracovávat vnitřní informace od vědomí a duše. Umí vnímat jen to, co naše vědomí vytvoří jako zdánlivě pevnou realitu, kterou pak ego "vnímá" smysly. (Smysly tu realitu ale ve skutečnosti tvoří, proto ty uvozovky, vnímá ji jen ego). Vědomí a duše tak egu pomáhají, protože mu "servírují" informace pomocí zhmotněné fyzické reality, kterým rozumí.

11) Sny jsou stejně reálné a platné pro naši bytost jako tato fyzická realita. Žijeme tam další životy a plníme podobné úkoly, jako v téhle fyzické realitě. Nejsou tedy nijak méněcenné. Pro částečku našeho já, které žije jinde, se jeví jako "sen" zase tahle naše fyzická realita.

12a) Hmota jako taková tu existuje jen částečně, jako projev jedné částečky našeho vědomí. Vědomí "problikává" (viz bod 6b), a stejně tak problikává i hmota, protože vědomí ji pomocí smyslů tvoří, což ale nejde vidět ... Atomy tu tedy chvíli "jsou" a chvíli "nejsou", i když se pro nás jeví jako stále přítomné. Naše vědomí je zaznamenává tehdy, když jsou zrovna "u nás".

12b) JAK se hmota zhmotňuje? Pomocí našich myšlenek a emocí. To jsou tvořivé impulzy, které pomocí koordinačních a subordinačních bodů, našich smyslů, zaměření části našeho já do jednoho pole pravděpodobnosti VYTVOŘÍ odpovídající obraz, který může jedna část našeho já prožít a nabrat z něj zkušenosti (a ty pak předat duši).
Koordinační a subordinační body ZRYCHLUJÍ manifestaci emocí a myšlenek, jsou to takové katalyzátory a transformátory, které urychlují a vlastně i umožňují existenci všech realit. Daly by se popsat jako černé a bílé díry v jednom. "Prostor" je jimi celkem hustě posetý. Některé jsou menší a slabší, některé větší a silnější.
Myšlenky a emoce jsou "pohlceny" černou dírou, přetransformovány v nad-realitě a vyslány zpět "bílou dírou", a pak se teprve můžou zhmotnit. V blízkosti těchto bodů se vám všechno zhmotní rychleji, čím jste od nich dál, tím to jde pomaleji. Tyto body jsou také styčnými body realit, které existují jaksi na sobě, nad sebou i v sobě zároveň. Ve vašem pokoji tedy může být nekonečno dalších realit a úrovní a dimenzí, jen si to neuvědomujete, protože tam nemáte zaměřenou pozornost.
Z toho vyplývá, že fyzická realita vždy odpovídá vašemu vnitřnímu stavu.

13) Kdo hledá pravdu pouze o téhle realitě, najde ji, ale bude se jednat jen o popis zákonitostí platících v jednom konkrétním výseku fyzické reality. Nemusí však platit v žádné z dalších, nebo jen v libovolném počtu z nich. Univerzální zákony jsou však platné všude a dají se poznat KDEKOLIV a KDYKOLIV.

14) Všichni lidé telepaticky cítí a vnímají všechny vaše myšlenky (protože jsme jedno, viz bod 7). Nemá tedy cenu nic skrývat nebo lhát, protože lidé na základě telepatického vnímání MOHOU reagovat odpovídajícím způsobem na vaše nevyslovené myšlenky, aniž by si to uvědomovali - ale uvědomovat si to v tom horším případě pro vás mohou.

15a) Nikde není možné žít trvale a napořád. Vše v Univerzu podléhá zákonu nekonečné změny a přeměny, jinak by nemohl existovat v bezčasém TEĎ. Vše se zároveň stále vyvíjí, což může působit z třídimenzionálního pohledu jako protikladné. Na Univerzální úrovni se to však prolíná a doplňuje. Vývoj není možné ukončit, ten se odehrává stále. Není tedy možné dosažení nějaké konečné dokonalosti, protože začátky a konce jsou konstrukty iluze lineárního času. Konečná dokonalost je tedy:
- zároveň dosažena,
- zároveň k ní vše teprve směřuje a
- zároveň se ještě ani neprojevila.

15b) Vše se stále vyvíjí, zastavení není možné. Kdyby se totiž vše zastavilo, nebylo by tu nic, co by mohlo existovat a něco vnímat. Tedy - možné to je, ale nebylo by to ničím a nikým zaznamenatelné. (Možná se to stalo právě teď, ale nikdo si toho nevšiml, hehe :D) Když se nic netvoří, není co vnímat. Je nutné si uvědomit, že se vše tvoří nepřetržitě. Ustalo-li by tvoření, vše by rázem zmizelo. Duše může vnímat sama sebe JEN pomocí toho, co sama vytvoří a stejně tak i Zdroj našeho Vesmíru i Univerzum.
Univerzum (Superzdroj) vnímá pomocí svých částí - Vesmírů (Zdrojů).
Vesmír (Zdroj) vnímá pomocí svých částí - Duší (osobních mini-zdrojů).
Duše vnímá pomocí všech paralelních inkarnací - pomocí životů, jako je tento. Jediný způsob, jak tyto reality poznat, je PŘÍMÉ PROŽITÍ. Univerzum je tedy tvořeno zároveň "shora" i "zdola" (námi).

16) Ráj je jedno z nejméně vhodných prostředí pro vývoj. Chybí zde stimuly pro aktivitu, celkově je oslabena schopnosti tvořit a poznávat nová prostředí a získávat zkušenosti. Je to ale také potřebná zkušenost, není na něm nic špatného. Není však možné v něm žít trvale. Plnou spokojenost lze zažít i v "horších", "nedokonalých" podmínkách, pak je taková zkušenost hodnotnější, protože vypovídá o pochopení podstaty reality.

Bída, utrpení a války jsou taktéž cennou zkušeností v rámci vývoje duší i celého Univerza. Jsou vytvářeny podobně, jako když malíř maluje obraz s válečnou scénou, jen s tím rozdílem, že zde jsou vytvářeny naším vědomím a smysly. Slouží k pochopení jejich účelu, kterým je nalézání způsobů, jak utrpení eliminovat.

17) Zabití jiné bytosti může znamenat pozastavení její evoluce, ale je nutné brát v úvahu, že si tuto zkušenost také sama vybrala a akceptovala ji jako součást svého vývoje. Fyzické tělo bytosti není nikdy CELÁ bytost, jen to jen jeji dočasné "vozidlo" pro zakoušení fyzického světa, které je využíváno jednou z mnoha vědomých částí její duše.

18) VŠE, CO SI DOKÁŽEME PŘEDSTAVIT, JE SKUTEČNÉ. Toto platí za každých okolností. Proč? Protože to, co si představujeme, zároveň vytváříme i vnímáme; posíláme tam část našeho já. Tvoření a vnímání se tedy děje současně. Není možné, aby něco, co vnímáme, neexistovalo.

19) Jaký je vlastně původní význam slova REALITA, které se tak hojně používá jako jeden z popisů tohoto světa? (vypůjčeno z Véd) ... RE znamená opakování, opakovat (příklady si může najít každý sám, třeba REconnection, REpeat, REmind, REkurentní, REalita, REkreace; v některých slovech to již není patrné, ale ty už byly dodatečně významově upraveny). AL znamená "všechno". Slabikové spojení RE-AL tedy doslovně a původně znamená "všechno opakovat", "všechno se opakující". Důvodem použití slabikového spojení s tímto významem je jednoduché - to, co vnímáme jako jedinou neměnnou realitu, je OPAKOVANĚ a nepřetržitě vytvářeno naším vědomím a našimi smysly. Zdání pevné hmoty plyne právě z toho, že to je vytvářeno opakovaně a velice rychle, tak, že to smysly vnímají jako stálé a neměnné. Má to svůj důvod, ale je potřeba si uvědomit, že pomocí reality PRAVda nejde poznat. Ta leží až "za" ní.

20) To nejdůležitější nakonec.
Fyzická realita tak, jak ji známe, se výše uvedeným poznáním žádným způsobem NEDEGRADUJE na bezvýznamnou hru beze smyslu a bez cíle nebo na nějakou frašku; NENÍ to výzva k sebevraždě nebo k zahození snahy o cokoliv, co v životě děláte. Má fungovat jako klíč k prolomení klece matrixu a jednoduchému uvědomění toho, o čem to tu celé je. Pro nás jako duši je třídimenzionální fyzická realita neopakovatelná, neocenitelná a velmi důležitá zkušenost. "Iluze" prostoru, pevné hmoty, odděleného tvoření a vnímání, lineárního času, začátků a konců není v Univerzu "běžná" a není moc kde toto zažít. Proto jsme taky tady. Není ale na druhou stranu dobré příliš přeceňovat význam fyzické reality a lpět na ní, tím se zasekneme na jednom místě. Je nejlepší vydat se zlatou střední cestou. Tato fyzická realita tedy NENÍ žádný klam nebo iluze, je to pouze NÁŠ VÝTVOR, stejně skutečný jako všechny ostatní reality a dimenze, sloužící k získávání jedinečného typu zkušenosti.

****************

Přidám několik jednoduchých cvičení, které dost úzce souvisí s tím co jsem psal. Všechny mám ověřené a vyzkoušené, že 100% fungují.

Cvičení 1) Jak body z odstavce 12b najdete? Zavřete oči a pozorujte svoje myšlenky. Všimněte si, že myšlenky od vás jakoby plynou jedním směrem, vaše mysl se zaměřuje jedním směrem. Tam leží subordniační bod. Můžete si pomoct přecházením po místnosti a určováním tohoto bodu z více míst. Prostor je jimi celkem hustě posetý, takže není možné, že byste žádný nenašli. Jak toto poznání využít, už nechám na vás :)

Cvičení 2) Zavřete oči a soustřeďujte se na svoje vnitřní smysly. To jsou ty "pravé", nezávislé na egu a této jedné fyzické realitě. Odpovídají smyslům fyzickým - tedy máte vnitřní zrak, sluch, čich, chuť i hmat. Představte si fyzickou realitu a fyzické smysly jen jako jeviště, které necháte úplně zmizet. Pak se můžete začít soustřeďovat na vnitřní. Jak moc odpovídají intuici, to už zjistěte postupně sami. :)

Cvičení 3) Zavřete oči a pozorujte své myšlenky. Jak je pozorujete, všimněte si, že v určitém monentě jakoby "mizí" z vašeho pole pozornosti. Zkuste vypozorovat jakýsi přepad, bod, místo, přes které myšlenky jakoby přepadávají a mizí. Toto "místo" je bránou do jiné reality.
Vysvětlení: Myšlenky zdánlivě mizí z toho důvodu, že jste zaměřeni jen na tuto fyzickou realitu a další nevnímáte. Tímto cvičením se "naladíte" na vnímání jiných především paralelních inkarnací, protože ty mezi sebou tímto způsobem komunikují.
Experimentování se meze nekladou. ;)

Cvičení 4) Zavřete oči a pokuste se vnímat jeden bod, ze kterého vyzařuje všechna vaše energie, kterou máte k dispozici. Je to částečka vaší duše, to jediné nezničitelné, co tu jaksi "máte". Přesněji by se dalo říct, že souhrnem těchto částeček ze všech dimenzí a realit JSTE.

Cvičení 5) Věnujte maximální pozornost vašim smyslům. Za běžných okolností vaše vědomí spoustu dat z nich filtruje, protože je orientované jen na malou část vámi vytvářené reality a vytvoří jakousi "slitinu" dat ze všech smyslů do jednoho proudu. Nejdříve si vyberte jeden (zpočátku je na to nejlepší sluch) a pokuste se vnímat všechny sluchové impulzy ne jako slité do jednoho proudu zvuků, ale vnímejte je odděleně, jakoby každý zvlášť, čistě, ale zároveň najednou. V podstatě uděláte to, že zvýšíte rychlost problikávání jedné částečky vědomí natolik, že každý impulz budete vnímat jasně a čistě; oddělený od ostatních, ale zároveň pořád budete vnímat všechny najednou.
Příklad: Jste v kině před začátkem filmu a slyšíte obvyklý ruch, desítky lidských hlasů slité do jednoho slovního šumu. Po aplikaci této techniky budete schopni vnímat, co každý člověk říká. Nesmyslný proud hlasů se změní na desítky mluvících lidí, a budete schopni slyšet, co každný z nich říká, čistě a jasně. To platí i o všecch dalších zvucích, například pípání mobilů, šustění sáčků od jídla apod.
Toto pak aplikujte na všechny smysly naráz. Co je cílem cvičení, by mělo být z článku jasné ... :)

****************

Tak hotovo. Nazdar v další úrovni. *puf*

***

P.S. Pokud máte dotazy, uveďte vždycky číslo odstavce, ke kterému se vyjadřujete. Trolly a debily mažu.
Dík a mějte se jak chcete :P

*
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Modrá Kočka Modrá Kočka | 18. listopadu 2014 v 18:24 | Reagovat

Zírám na délku článku a vůbec toho, jak se Ti to podařilo dát přehledně dohromady.Že Ty máš talent.. >:)

Ne, hej, štveš mě, nemám tu co zkritizovat, ani jak oprávněně trollit. :D
To... je pochvala.

Mňauč Kitler.

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 18. listopadu 2014 v 23:14 | Reagovat

[1]: Ha, tak to budeš zírat, až uvidíš finální doplněnou verzi :P Děkuji, klaním se ^^ ... a jsem rád za další způsob, jak tě štvát. Ty jich máš taky hned několik >:)

3 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 19. listopadu 2014 v 14:46 | Reagovat

Ha, moderovaná diskuze... to je něco, co mě vždycky rozladí. :-)
Nicméně védy čtu taky. Jsou velmi poučné. I ve slovenštině. A

Víš, já už dlouhou dobu pozoruju, že se čas za poslední dobu strašně zrychlil. A tím pádem člověku proklouzává život mezi prosty, aniž by si toho všiml. A tak se snažím přesvědčit sebe samu, že čas plyne pomalu, ba že pro mě neexistuje a že nestárnu. Zda-li se za ten měsíc něco změnnilo, nevím.

Jinak je to zajímavá myšlenka, že se všechny minulé, nynější i busoucí životy dějí současně. Je to děsivé. Když si představím, že o nějaké dva paralelní vesmíry dál, jsem lstivý, zrzavý a zlý inkvizitor. (Nevím, proč mě napadlo zrovna tohle. Třeba jím opravdu jsem. Bylo by těžké se s tím smiřovat. Zkrátka bych nikdy nechtěla podkat samu sebe v jiné podobě.

Párkrát už se mi vživotě stalo... vlastně skoro vůbec neumím kreslit. Ale jsou okamžiky, kdy nakreslím docela hezký obrázek... Třeba by to šlo nějak procvičovat.

A paralelní světy by vůbec bylo zajímavé lépe zkoumat. Třeba jen ty, kde vystupuju já, jako já. Zrovna v neděli nebo v pondělí?... jsem byla na procházce se psem. A podkala jsem jaakousi skupinku motorkářů. Co když v jiné realitě mě jeden z těch motorkářů přejel? No? Nebo psa? Nebo co když jsem tam zmokla a nastydla? Jak se s tím mám smířit? :-) Ne, že by to byl problém, ale přecejenom...

A co teprve sny... tam člověk zažije takový divný věci... a úplně nejdivnější je, když o pár let později v reálné realitě zažije člověk něco podobného. I kdyby to měl být je pocit, nálada, myšlenka...

No a co když v paralelní realitě tento článek moderovanou diskuzi nemá? Nebo má bílou barvu? Jak by to asi vypadalo?
To je takovýv otázek, na které je těžké odpovědět

4 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 19. listopadu 2014 v 18:21 | Reagovat

[3]: K moderovaný diskusi - víš, tenhle blog je moje království a budu si tu nechávat jen to, co chci. Na nějaký hádky a kraviny v diskusích opravdu nejsem zvědavej, dneska jsou už fakt skoro všude. Trollové ať se hádají jinde; navíc, tohle je dost "výbušnej" materiál a nehodlám se s nikým přetahovat o slovíčka.

Védy jsou naprosto boží, taky do nich občas koukám a osvěžuju si znalosti z nich :) a z těch mám víceméně jen koncept prvního odstavce, jinak zbytek článku z nich není.

Mně ta současnost životů nepřijde děsivá, spíš naopak neuvěřitelně hustá a suprová :) ... ale to je otázka, jak to kdo vnímá, no.

No a co když v paralelní realitě tento článek moderovanou diskuzi nemá? Nebo má bílou barvu? Jak by to asi vypadalo? // V momentě, kdy jsem si tohle přečetl, jsem si do těch realit částečně přepl vědomí a doslova jsem viděl, jak to tam vypadá. Takže dík za potvrzení, že moderovaná diskuse je dobrej nápad, v tý nemoderovaný je šílenej bordel. Ty sis to ale taky "představovala", když jsi to psala, ne? :) To je důkaz, že paralelní reality existujou, přepínáš se do nich pomocí představivosti skoro neustále.

5 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 19. listopadu 2014 v 18:37 | Reagovat

[3]: Ještě doplním:

Jak se máš smířit s tím, že se v dalších x paralelních realitách stalo to, co popisuješ? To je jen a jen na Tobě, přece. No a kdybych měl nějak poradit, tak řeknu, ať si plně uvědomíš KDO JSI a pak už nebude potřeba žádný smiřování se vším, co se děje. Nejsi ani tvoje tělo, ani tvoje zážitky, ani tvůj jeden život, ale duše, která tohle všechno a ještě mnohem víc zažívá. Takže jestli Tě v nějaký paralelním životě přejel motorkář na ulici, tak je to prostě jen další cenná zkušenost "do sbírky". Možná Ti to teď přijde šokující, ale je to tak jen proto, že jsi příliš zaměřená na tuhle jednu realitu.

6 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 19. listopadu 2014 v 23:50 | Reagovat

[4]: Jo, tak to máš pravdu. I když si myslím, že tento článek je neškodný, tak je opravdu možný, že to zvedne vlno nevole. Ale přece jsou i paralelní reality, kde jsou jen samí slušní lidé, jako já, kteří komentují normálně.

Jinak, když tak o tom přemýšlím. Když si vezmu jakoukoliv knihu či film... Třeba Harryho Pottera... Ten taky vzniknul na základě něčí představivosti, a tudíž by to čistě teoreticky mělo znamenat, že to někde určitě existuje. Nebo Stmívání... Nebo pokémoni... Ty taky v jiném paralelním světě existují? Fakt hustý...

7 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 19. listopadu 2014 v 23:55 | Reagovat

[6]: Jo, je to tak, knížky a filmy vznikají právě díky tomu, že všechny ty světy, kam "ulítává" představivost (=tvořivá energie) autorů, jsou stejně reálný a skutečný, jako náš svět. Však Ty se do nich taky občas přenášíš, ne?

Já jsem s tímhle experimentoval už dávno, a dělá to tak spousta lidí ... že si vytvoříš nějakej svůj svět, kterej chodíš navštěvovat, aby ses uklidnila, když se necítíš dobře, a podobně :) A nemusíš o něm ani nikde psát, to mu na skutečnosti neubere.

"Ale přece jsou i paralelní reality, kde jsou jen samí slušní lidé, jako já, kteří komentují normálně." // Jsou, ale v takové zatím nejsme :D ... i když ... pracuje se na tom :p

8 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 20. listopadu 2014 v 0:04 | Reagovat

[7]: Jo, to mi připomnělo. Já jsem se podnou pokoušela o něco zajímavého. Napsat příběh, kde mají všichni lidé podobnou povahu, jako já. A jsou to různí lidé. Staří lidé, mladí, hloupí, chytří, dokonce i bezdomovec a mafiáni. Takže ve výslednu úplně odlišní. A zkoušela jsem s nima v knize pracovat. A je to zajímavý. Nikdo by to sice nečetl, protože všichni mají jeden společný znak. Jsou děsně přemýšlivý a přesto a snad právě proto se mezi sebou neumí domluvit. :-)

9 Ivette V.E. Ivette V.E. | Web | 20. listopadu 2014 v 19:58 | Reagovat

Tak. Našla jsem si čas a vlezla sem při svíčkách a helemese - tady je takovej dlouhej článek :D Teeda, ty  věci a informace (sorry za to slovo, mě už z toho slovíčkaření hrabe, beztak to každej bere jinak žejo) jsou podobný jako v knize Městský šaman, ta je hodně dobrá a hodně s ní rezonuju... No čtu a čtu a souhlasím fakt jako se vším :O
Hezky ses vyvinul.

Co se týče těch životů - já jsem na tohle přišla tak nějak před časem, když jsem šla na regresi... prostě, něco ve mně to tuší, že to tak nějak je. Takže já to srovnávám jakoby se svým vývojem, jinak by to pro mě byla jen kupa abtraktních žvástů. :)

Ale mám pár připomínek:
1) Za prvé - mě se to, jaké možnosti realit mohou být, začalo trochu vymstívat... plula jsem a létala hodně rychle.. ono komunikovat takto s vesmírem je hrozně fajn. Miluju synchronicity. Ale někdy chce přijít člověk domů a mít ten pevný pocit domova, kam se schová, kde je to jisté, co tady prostě má. Obzvlášt když máš tak velkou představivost ,). Takže pro mě ten stůl a ten pokoj je prostě pevnej a hotovo :)
(to je taky to, proč říkají, že se máme uZemnit, sdílet společné vědomí Země... to dává smysl, ne? :)) Takže to s tím nepřehánět. (teď koukám že na konci to píšeš)

2) Sny mi nepřijdou stejně důležité, jako tahle realita - někdy jsou živější, někdy ne... Je to sice jiná dimenze, ale nepřikládala bych tomu takovou důležitost, jako tomu co žijeme tady.

3) Mám kámoše co umí dobře telepatii (když se napojí) a říká, že věci co máš okolo sebe můžeš skrýt nebo taky ne, není to jenom takto... myslím že to dává smysl, to by se člověk zbláznil z toho, kolik ho za den napadne různejch myšlenek :) Taky záleží na auře člověka a tak.

4) Ego... No, píšeš tam o té fyzické zkušenosti - hodně lidí teď mluví o tom, vnímat svoje tělo, teď a tady. Já zažívám s tělem teda všelijaký věci... pociťuju všechno možný... Hlavně jsem začala hodně vnímat, co je to emoční tělo.
Co bys k tomu řekl?

5) K tomu cvičení... No když na něco myslíš, tak tvoje oči se hýbou určitým směrem, to je spojení zase s hemisférama a taky se to používá v neurolingvistickém programování... Možná mluvim o něčem jinym, ale jen mě to tak napadlo. POČKAT. Já vlastně jdu na kurz individuálních konstelací, a tam mymslím že všehcny pole, lidi nebo třeba vnitřní osoby se symbolicky mohou taky naznačovat body, z kterých mluvíš. Se mi to vybavilo jak jsi napsal to s tou místností.
A ještě něco, myšlení je jako strom, viz myšlenkové mapy :D

K tomu poslednímu cvičení - můžeš vnímat víc lidí najednou, když mluví?

Jejda já se omlouvám, že jsem ti tamn edala ty čísla stejně :D Sorrinky papinky

10 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 22:32 | Reagovat

[9]: Tu knížku neznám, díky za doporučení, kouknu se do ní. A taky dík za všimnutí si mého vývoje :D

No, uvědomit si tohle s těma životama je jako katapult do výšky ... taky by mně to před pár měsícema přišlo jako abstraktní kecy o ničem :D

1) Tohle moje poznání mě o pocit domova, jak ho popisuješ, vůbec nepřipravilo. Naopak, toho domova si teď vážím mnohem víc, protože to je pro mě teďka výchozí bod, ze kterýho poznávám tohle všecko. Plus taky vím, že těch domovů mám hodně moc, a tím pádem mě už netrápí pomyšlení na to, že o tenhle přijdu. ^__^

2) Důležitost snů vnímám z pohledu Duše. Pro naše já tady v týhle realitě takhle důležitý nejsou, to souhlas.

3) S těma myšlenkama ... jedna cesta je se z nich zbláznit, a další cesta je se je naučit kontrolovat a používat je pro směr, kterej je pro tebe nejvíc prospěšnej.

4) Emoční tělo je další z těl, který si část našeho vědomí vytváří, aby mělo komplexnější a bohatší zkušenost přímýho prožívání reality. A je provázaný s fyzickým tělem opravdu hodně.

5) No, to jsou trošku jiný body, mám takovej dojem.

Co se týče toho cvičení - jo, můžeš :) je to v podstatě cvičení na přepnutí se do plně vědomýho stavu tady a teď - tedy pokud se ti to podaří se všema vnějšíma i vnitřníma smyslama.

11 Ivette V.E. Ivette V.E. | 21. listopadu 2014 v 0:28 | Reagovat

[10]:
4) Však to je samozřejmý, ale mě jde o to, že vnitřní vnímání ti přijde skutečnější víc, než to vnější, takže myslíš smysly třeba těch éterických těl, nebo ještě něco úplně mimo? Kde je jako rozdíl :D

12 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 0:33 | Reagovat

[11]: Emmmm ... vnitřní smysly nemají s éterickým tělem co dělat. Vnitřní smysly jsou nezávislý na fyzickejch smyslech, na egu i na fyzický realitě. Koukni na cvičení 2 a několikrát ho zkus :) ... kdybych to měl říct jinak, vnitřní smysly jsou ty, co
- ti zůstanou i po smrti;
- by ti zůstalo, kdybys teďka oslepla, ohluchla, ztratila hmat, čich i chuť;
- jsou schopné vidět "za" tuhle realitu;
- mají přímý napojení na Zdroj = Duši.

13 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 0:35 | Reagovat

[11]: Éterický tělo ti po smrti samozřejmě nezůstane, to je ten hlavní rozdíl. Tak. :)

14 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 9:12 | Reagovat

Úžasný článek, tleskám. Naprosto nemám co vytknout.

K těm védám se chci taky dostat, no zatím se prokousávám Biblí... ale moc s ní nesympatizuji :D

15 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 17:00 | Reagovat

[14]: Děkuju. :)

Hele, Bible je fajn, když
a) čteš jen přímý citáty od Ježíše
b) ji vnímáš jako popis dění v jedný z nejvyšších duchovních sfér (Védy ji nazývají PRAVI)
c) umíš vyfiltrovat stovky záměrných zavádějících a účelových změn a  přepisů, které v ní udělali Temní.

Takže v závěru je to vcelku ztráta času ... doporučil bych ji pro čtení jako jednu z posledních knih, kdy už máš silnej cit pro pravdu a lež. Védy jsou na tom podstatně líp :)

16 Eliska Eliska | 23. listopadu 2014 v 20:00 | Reagovat

No vidis Speedy,jak tam hned nejak ze zacatku pises,ze muzes videt treba fotku,na ktere mas jine vlasy,nebo jiny obraz na stene,tak neco podobneho se mi pred lety stalo a dodnes si to neumim vysvetlit,Koukala jsem se na stare fotky a najednou vidim,ze na jedne z nich byly foceny pri krtinach meho syna mam na krku zlaty dost velky privesek srdce,ktery jsem v tomto zivote nikdy nevlastnola to vim presne,jinak si na ty krtiny velice dobre pamatuju i co jsem mela na sobe souhlasilo az na ten srdcovy privesek,z toho jsem byla mirne v soku a at jsem premyslela jak jsem chtela nic jsem nevykoumala ,jen to ze takovy privesek jsem nemela a ani dneska nemam.Mas nejaky nazor,ktery by mi tohle vysvetlil?

17 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 20:49 | Reagovat

[15]: Mi ji máme jako povinnou četbu a už dlouho si říkám, že bych si ji měla přečíst, když je to ta nejčtenější kniha světa :D

Pro mě jako vegana byly hlavně nepříjemné ty části, kdy Hospodin popisoval, jaké zvíře mají zabít a jak mají zvířecí krví zdobit oltáře....
Zatím jsem v Deuteronomiu, takže k Novému zákonu mám ještě daleko. A už se na něj těším :D

18 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 21:59 | Reagovat

[17]: Hospodin je totiž ve skutečnosti vyšší Temná bytost, z pohledu týhle hmotný reality může někomu připadat jako bůh. Toť  k tomu, kým ve skutečnosti je ... neduv se, že tyhle věci vyžadoval, z energie temnejch rituálů on získává energii.

[16]: Hmmmm ... tak to ses svým konáním dostala do jiné paralelní reality. V té realitě, ve které žiješ teď, jsi na těch křtinách skutečně MĚLA ten přívěšek. Tím pádem sis nějak změnila minulost. Zkus najít, co je teď v téhle realitě jinak oproti té, ve které jsi žila dřív. Všímej si i malých odlišností. Zkus vysledovat nějakou změnu ve tvém životě, která by mohla být spojená s tím přívěškem.

19 Ameline Ameline | 25. listopadu 2014 v 16:34 | Reagovat

Ad 3: Nepopsala bych to jako že čas neexistuje. Je to trochu jako já jsem teď tady a Amerika je x kilometrů jinde. Jistěže existuje, ale já tam nejsem. V důsledku to znamená, že vše se současně děje v jednom bodě, ale také, že neexistuje nic kromě tohoto okamžiku, který vnímáme. Tato dichotomie umožňuje vnímat kontinuitu a tedy se vyvíjet. Dává smysl mluvit o minulosti i budoucnosti, podobně jako je Anglie na západ a Rusko na východ. A potom samozřejmně můžeš jít výš a máš z toho jeden celek, ale tím se ochudíš o možnost jemného rozlišení a tedy pohybu v jeho rámci.

Ad 15b: Nemyslím, že jsme "naspod" a že je tedy vesmír tvořen zhora i zdola. Protože, jak píšeš, duše vychází z jednotného zdroje. To je i příčina kolektivní reality. Tato realita prochází skrze individuální duši, ale započíná přímo ve zdroji. Jako světlo, které se rozlévá stále dále a vesmír se rozpíná. Jeden foton samozřejmně nese světlo, ale tento foton tam není jen tak z ničeho, cestuje od nějákého světelného zdroje, ze kterého vychází, jehož světla je nositelem. V momentě, kdy se vůle ega nasměruje ve stejném směru, jako vůle duše, která přirozeně odpovídá proudění zdroje, není nic, co by bylo nemožné. Ale taková akce nevychází primárně od nás, my jsme jen tím, co ji vykonává, co se naladilo na vhodný směr (a samozřejmně to máš jako zpětněvazebnou smyčku, takže se na základě detailů této konkrétní akce drobně mění celý systém). I přesto bych varovala před dojmem, že my jsme hybateli a tvůrci, protože je to pravda jen do omezené míry, jsme tvůrci per proxy.

20 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 22:43 | Reagovat

[19]: 3: O nic se neochuzuješ. V rámci 3D zkušenosti se vědomí duše záměrně zpomalí, aby bylo schopné vnímat jen jeden komplexní smyslový vjem (zrak+sluch+chuť+čich+hmat), protože takový způsob vnímání při plném vědomí není možný. No a v rámci vyšších dimenzí už takhle zpomalovat vnímání není potřeba, proto bys tam nikomu nevysvětlila, co to ten čas vlastně je. Když si uvědomíš, že "pomalá lineární 3D zkušenost" se z pohledu duše děje současně s "vyšším vnímáním všeho jako jednoho celku", tak dostaneš tak komplexní a bohatou zkušenost, která je z našeho pohledu naprosto nepředstavitelná.

15b: Vesmír se nerozpíná pomocí světla a fotonů, ale pomocí síly mysli a míry zkušeností.
Ale jistě že jsme hybateli a tvůrci jen do omezené míry ... to je to čtení mezi řádky, na který jsem upozorňoval. Nejsme 100% hybateli a tvůrci, protože spolupůsobíme se Stvořitelem. On by bez nás nebyl ničím, a my bez něj taky ne. Tím tvořením "shora" jsem měl na mysli Univerzum/Stvořitele a tvořením "zdola" nás jako jednu jeho částečku se stejným a zároveň odlišným typem vědomí.

21 Ameline Ameline | 26. listopadu 2014 v 0:03 | Reagovat

[20]:
3:Jako ze základní fyziky jsem ráda, že jsem jakž takž pochopila hyperkrychli, to je asi nejvíc, kromě 5D piškvorků. Věc se má tak, že konverze mezi zobrazeními možná je, ale vždy se věc jeví jinak (rozložení krychle na základě průřezů či síťě, redukce časoprostoru na bod). Když se díváš na krychli o 5 bodech, díváš se na ni zvenčí. Nesáhneš do ní, ale dotkneš se jen povrchu. I kdyby byla skleněná a tys do ní viděl. Když ji rozložíš do 5 čtverců pět na pět, rázem se můžeš v krychli pohybovat, i když zůstává ze stejného pevného skla. Ale zase nevidíš krychli jako celek. Toho, že čas jako takový lze vnímat (ať je to s ním jak chce), se dá dosáhnout pouze existencí a vnímání obou zdánlivě neslučitelných stavů současně, byť vědomí celku je většinou značně omezeno. Jistě bych ale našla poruchy, kde toto vnímání chybí docela. Pointou je, že chceš-li zažít náš svět tak, jak patří, čas v něm najdeš, byť jako funkci prolínání.

15: řekla jsem JAKO světlo (což je myslím dokonalá metafora, příliš dokonalá na náhodu, ale to je zřejmně zas věc zrcadlení), protože souhlasím, ačkoliv opět záleží, odkud jdeš. Domnívám se, že vědomí toho, čemu říkáme stvořitel, kdyby se stvořitelem nestalo, by stále existovalo, ale v dost jiné podobě. Volné vědomí v prázdnotě, pravděpodobně nevědomé a neprojevené, nicméně existující.

22 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 0:23 | Reagovat

[21]: 3: Jo, s tím souhlasím.

15: No, tak se to taky dá říct, podstata je stejná.

23 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 27. listopadu 2014 v 0:41 | Reagovat

Já jsem se dneska setkala s úplnou synchronicitou.Tak nějak mě z ničeho nic napadlo, že když média neustále šikanují prezidenta Zemana a když jsem viděla, že že 1. prosince budou mít jeho odpůrci červená trička, že utvořímna Facebooku stránku o tom, že kdo ho podporuje, tak si vezme bílé.  Jenže jsem dnes zjistila, že tento nápad měl i někdo jiný. Čím to? že dva lidi nezávisle na sobě vymyslí stejnou věc? Že chycho se nějak napojili na kolektivní vědomí? Je to možný.

24 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 27. listopadu 2014 v 0:45 | Reagovat

[23]: Moc pěkný. :) Něco jako "náhodné nápady" neexistuje, buď to je informace přímo ze Zdroje (z jiné paralelní reality), telepatický přenos myšlenek a nebo v tomhle případě "postrčení" od nějaké vyšší světlé síly, to mi přijde nejpravděpodobnější. A díky, že o té akci vím, bílé tričko si vezmu taky ;)

25 Dan Dan | E-mail | 27. listopadu 2014 v 16:00 | Reagovat

Ad 2) Jj, takhle nějak jsem si (mj.) vždycky vysvětloval kvantovou fyziku.

A vůbec, pro mnohé aspekty reality se mi líbí ten předobraz "kvantové pěny".

26 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 27. listopadu 2014 v 20:26 | Reagovat

[25]: Jo, to je pro začátek dobrá pomůcka pro chápání toho, jak se věci mají.

27 Verca Verca | 27. listopadu 2014 v 21:21 | Reagovat

Velmi zajimavy clanek. Vlastne pro me zatim ten nejlepsi v popsani toho, co jsme. Na Spiiiidyho mam dotaz. Asi po pul roce pravidelneho trenovani meditace se mi otevrelo 3.oko. Bylo to jen obcas ale posledni mesice to mam casto, staci ze si na chvili lehnu, uvolnim, zavru oci a tak za 10 minut mi zacne brneni v tele, teplo, tlak mezi oci a praskani u korene nosu, to se stupnuje a v urcitem momentu se mi pred zavrenyma ocima objevi modra barva, ktera se neustale pohybuje a otaci az se seskupi do kruhu, ktery se otevre. A v nem pak vidim ruzne obrazy. Krajiny, mesta, tvare (i mimozemske), plovouci embrya v deloze ... to vidim par sekund, pak to mizi a prichazi dalsi obraz. Tyto stavy mam i pri probuzeni v noci, rano. 2x se mi stalo, ze jeden oblicej muze, ktery casto takto vidim ve svych vizich, se mi zhmotnil ve snu, zacal se mnou telepaticky mluvit a pomahal mi z tela ven.Zajimalo by me, co to vlastne vidim. Paralelni svety ? A jake, v kterych taky ziju ? Ani nevim, zda to co vidim je nahodne nebo cilene, zda mi to ma neco rici. Je to krasne, ale nevim, co s tim. Predem diky za odpoved

28 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 27. listopadu 2014 v 22:16 | Reagovat

[27]: Děkuji :)

Vidíš vyšší dimenzi s odlišnou vibrační frekvencí; Tvoje vědomí "získalo" schopnost zkoncentrovat pozornost jinam a pracovat s vnitřními smysly.

A ano, v nich taky částečně existuješ, jinak bys je nemohla vidět.

Když jsi tuhle schopnost získala, tak Ti to rozhodně má co říct, ale na to už musíš přijít sama, to je Tvá osobní záležitost. Tady žádný rady od dalších lidí nejsou nic platný, zkoušej, objevuj a uč se sama. Tak získáš nejvíc :)

29 Verca Verca | 28. listopadu 2014 v 14:12 | Reagovat

[28]: Diky za rychlou odpoved. Posilila moji domenku, ze na kratkou dobu se zapojuji mimo tuto realitu a vidim jine svety. Ja si naivne kratce myslela, ze by si mi poskytl berlicku, jak rychleji prijit na to, proc se mi deji tyto ruzne zazitky. To co jsem psala jen jen mala cast toho, co casto prozivam, myslim mimo nasi realitu. Ale je to tak, jak pises. Na vse si musim prijit
sama. Ostatni me muzou max. popostrcit, poradit a tim to konci. V mych vizich vidim casto ET. Videla jsem uz ruzne rasy, ale jedna me chodi navstevovat casteji. Dnes rano tez, prisel jeden se na me kratce podivat.Nic z toho me neprekvapuje, sama jsem zadala o tento zazitek, kontakt. Takze prisel. Vidim je ale pouze mym 3. okem ne fyzickyma ocima. A jedno spojeni s nimi me dost zarazilo. Byla to dlouha vize, videla jsem jejich lode, jak pristavaji, pak nekolik z nich, jak jsou blizko me a na me koukaji, ukazovali mi dlan, meli mene prstu nez my :-) A pak se se mnou loucili. Citila jsem z nich smutek a co bylo pro me sokujici, ze ja ho citila tez, smutek z louceni, vnimala jsem naprostou sounalezitost s nimi, jako bychom se uz znali a ja prozivala louceni s nekym blizkym. Je mozne, ze v teto realite, co jsem videla, tez cast me duse existuje, ze jedna ma cast zije paralelne jako ET na jine planete ? To by pripadne vysvetlovalo i muj velky zajem uz od mala o toto tema, casto se vidim, jak s nimi letam po vesmiru. :-) Upozornuji, ze toto pisi v naprosto strizlivem stavu :-) nepiji alkohol, nekourim, jsem vegetarian a z 80 % vitarian.

30 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 15:23 | Reagovat

[29]: Ani nemusíš upozorňovat, že jsi střízlivá, je to vidět a Tvé stravovací návyky chválím :-)

Ten smutek, jistou nostalgii a sounáležitost chápu. Podobných vizí a zážitků s ET jsem už zažil spoustu, a pokud to nebyli zrovna repťoši nebo šediváci, tak jsem z nich měl taky vždycky hodně příjemný pocit.

Otázka, jestli Ty sama žiješ jako ET na jiný planetě, už je dost ošemetná - může to tak být, ale taky nemusí. Oni s Tebou můžou pouze telepaticky komunikovat a "předávat" Ti takovéhle vize; nebo tam skutečně žiješ a podobné hezké pocity jsou způsobeny tím, že Tvá duše tu rasu a tamní prostředí zná. Mohla bys je trochu líp popsat? Popřípadě nakreslit, pokud to zvládneš? (Tím, že si je budeš představovat, vybavovat si tenhle typ vzpomínek nebo na ně intenzivně myslet, vyprojektuješ část svého já jejich směrem; a dočasně se lépe napojíš na ně a na to místo, kde žijí)...

31 Eliska Eliska | 28. listopadu 2014 v 18:12 | Reagovat

Ahoj Spiiidy a dekuji za odpoved.Bohuzel jsem uz o te fotce moc premyslela a nic jsem nevykoumala,snad mohu dodat pouze to,ze uz dlouho mam z tohoto sveta dost divny pocit,ze mi tu neco nesedi,mozna vsechno souvisi se vsim,tedy zde hraje roli i ten zahadny privesek na te stare fotce,nevim,ale treba mne vylozene rozciluje,jak jsou lidi cim dal tim vice zli k prirode,vyhazuji odpatky jen tak na travnik nebo kam se da a co mne nejvic stve jsou ty vecne nepokoje ve svete,ty zbytecne valky co tu jsou snad uz od zacatku sveta,porad se ptam,coze je to za destrukcni svet kde jsem nucena zit,asi tak nejak,jako bych sem ani nepatrila,ale takovych lidi,kteri citi podobne jako ja bude asi vice.Cim dal tim vice si zacinam myslet,ze toto snad ani neni svet realny,ale vsechno je jen sen,protoze ja si dost pamatuju sny,i kdyz ne cele sneni a vim,ze ve snu muzes treba citit i vuni rizku,takze je vlastne tezko rict,co je realita,snazim se o tom nijak extremne nepremyslet,ale ten blazinec ve svete ti mnoho na vyber neda.

32 Verca Verca | 28. listopadu 2014 v 22:19 | Reagovat

[30]: To me tesi, ze konecne potkavam nekoho, kdo ma tez hodne zazitku a vizi ohledne ET. Uz jsem se zacinala obavat, zda mi nehrabe. :-) Kdyz nema clovek s kym o tom mluvit a nikdo v jeho okoli nema podobne zazitky (nebo o tom nechce mluvit), tak clovek nekdy zacne pochybovat. Pokusim se ted popsat ty rasy, ktere jsem mela moznost pres me 3. oko videt. Pokud budes mit k tomu co napsat, budu rada. Jinak se omlouvam, pokud to bude prilis dlouhe, kratseji to neumim.

- rasa, kterou vidim nejcasteji je mensi tak kolem 1,5-1,6 m, jsou hubenejsi, nemaji vlasy, nos a pusa mensi,oci uzke, sikme, maji mene prstu nez my, myslim ze 4 nebo 3. Jestli jsou to sedivaci nevim, nedokazi posoudit. Zatim mi nic neudelali. Pri jedne vizi jeden z nich zvedl ruku a namiril ji primo na me a v ni neco mel. Myslela jsem, ze je to zbran a oni me zastreli :-) byla to ale mala hulka, neco jako taktovka, co ma dirigent. V momentu, kdy to na me primo mirilo, tak z toho zacal proudit ke me obrovsky proud svetla. Nic jsem necitila, ale na pohled to bylo krasne a zajimave, pak mi vize skoncila.
- dale jsem parkrat videla rasu velkou asi jako my 1,7-1,8 m, robustnejsi, hlavu mela jako vajicko se spickou nahoru, opet bez vlasu a pozdeji jsem objevila web exopolitika, kde jsou zobrazeny mimozemske rasy a tuhle jsem tam poznala, byla pojmenovana jako Ramay
- na webu exopolitka jsem objevila i rasu o ktere jsem si myslela, ze je to jen vyplod me fantazie.  Vypadala hrozne a kdyz jsem ji videla podruhe, tak jsem rekla NE, ze nechci a uz znovu neprisli. Na tom webu ji popsali jako rasa Mythilae. Pry neskodna, ale na pohled pro nas oskliva. No des, to nemusim. Dekuji teto planete, ze mi poskytla tak krasny dopravni prostredek. :-)
- pouze jednou jsem mela kontakt s mimozemskou rasou jinak nez pres 3. oko. V astralu. Opustila jsem telo a zjistila, ze letim neuveritelne rychle nekonecnym tmavym prostorem, kde bylo nespocetne zaricich hvezd/planet - vesmirem.Byl to muj nejkrasnejsi zazitek z AC. Citila jsem naprostou svobodu, poznala jsem, ze timto prostorem neletim poprve ... citila jsem se proste jako DOMA. Pak jsem zaregistrovala kratke cuknuti a najednou jsem byla jako v nejake mistnosti a prede mnou se objevili 4 bytosti. 3 muzi a 1 zena. Byli nam velmi podobni, ale poznala jsem, ze nejsou z nasi planety. Na ty muze si uz vice nevzpominam, ta zena mela dlouhe, svetle vlasy svazane do culiku. Meli svetlou kuzi a svetle vlasy, oci mirne do mandlova. Myslim, ze se jednalo o plejadany. Nooo zacali na me mluvit, vyrozumela jsem, ze jsem je prekvapila svou pritomnosti, ze se jim nelibi, ze tam jsem. Zacala jsem se omlouvat a nez jsem vse stacila vysvetlit, tak me proste vysoupli ven a ja letela dal dokud jsem nepocitila silny tah k jednomu zarivemu bodu, branila jsem se tomu, ale bylo to neuveritelne silne, pak jsem ztratila kontakt s okolim a vzapeti jsem zapadla zpet do sveho tela. No tomuhle zazitku jsem uz vubec neverila. Vyslala jsem vsak otazku, aby mi bylo sdeleno, zda se to opravdu stalo. Vesmir necekal s odpovedi dlouho a o neco pozdeji se mi dostala do ruky kniha Utajovana pravda od S. Greera. A ke konci te knihy tam tento ufolog popisuje, jak k nemu po prednasce prisel muz a vypravel mu,co se mu stalo, aby k tomu rekl svuj nazor. Ten jeho pribeh byl na 90 % totozny s tim mym. On tez v noci opustil telo, letel vesmirem a naboural se do lodi, kde mu rekly, at dava pozor kudy leti, on se lekl a hned byl zpet v tele. To byla pro me odpoved na moji otazku. Tento zazitek se mi vsak uz znovu neopakoval.

Pokud si docetl az sem, tak gratuluji. :-)

33 katrin katrin | 29. listopadu 2014 v 0:42 | Reagovat

1) souhlasím - tohle se těžko někomu vysvětluje..

2a) No to nevím, protože můžeš cestovat svým vědomím např. ve snu někam, kde to již je vytvořené a ty to pouze vnímáš jako pozorovatel (a tím pádem danou realitu netvoříš ve smyslu, že by sis řekl "teď tu bude to a to" a ono se to tam objevilo podle toho jak to chceš). Ale je pravda, že když něco vědomě tvoříš, tak to je skrze záměr a smysly (ve smyslu vnitřních smyslů vědomí).

3a) to je taky pravda, protože nejdřív jsem se setkala s paralelními já ve snu (tam to bylo tak, že když jsem se např. někdy v životě rozhodovala mezi A a B, tak když jsem si tady vybrala A, oddělilo se paralelní já které prožilo B - fungovalo to na důležitá rozhodnutí v životě) a tak jsem toto zjistila díky tomu snu. A pak o několik let později jsem i tady za bdělého stavu potkala samu sebe (to jsem se sebou ale nemluvila zatímco v tom snu se nás sešlo asi 5-7 a vyměňovaly jsme si zkušenosti). Pak se mi vlastně ještě zdálo, že jak někdy děláme rozhodnutí díky "intuici" a nevíme proč jsme se tak rozhodli, tak to díky našemu paralelnímu já (v tom snu se něco stalo v paralelní realitě, kde jsem někomu něco udělala a on tam byl ten "dobrý" a tady to bylo naopak).

5) To se mi taky stalo s jednou událostí - já na ní mám asi 10 vzpomínek a opravdu nevím, která je ta "pravá", jelikož se mi zdá, že všechny jsem prožila úplně stejně. Ale tady to nebylo mým přičiněním, ale tím, že jsem se setkala s někým, kdo manipuloval s myslí (proti mé vůli samozřejmě).

Jo a jednou jsem se ráno vzbudila pozdě do práce a jak mě to rozhodilo, tak jsem si řekla "tohle nechci" zavřela jsem oči a na pár vteřin usnula a když jsem se probrala, tak byla ještě tma a 5 hodin ráno (a nebyl to sen - to předtím o probuzení).

8) to je taky pravda a v poslední době to jde mnohem lépe vnímat (sebe vnímám pořád stejně když na někoho myslím, ale nově vnímám i ostatní lidi když myslí na mě někdy a to určitým "zvláštním" způsobem, který ale funguje).

11)  To jo, já od mala beru sen stejně reálný jako tento svět, akorát teda mám málo snů, které by byly stejně skutečné, jako tato realita..

12a) K tomu jsem se taky dostala, jednou jsem vnímala jinak a vědomí vždy chvíli bylo a pak přišla ztráta vědomí a tak furt dokola. Ale měla jsem z toho divný pocit (strach tam na té úrovni není, spíš znepokojení, že je něco špatně nebo proč to tak je?). Protože když každou chvíli přijde "tma" a pak zase světlo, tak vždy když přichází ta tma (ne)vědomí, je těžké vědět, že zase přijde vědomí a ještě k tomu té konkrétní reality ve které jsem. Něco jako když usínáme.. Zatímco "běžně" vnímám vědomí plynule, ve skutečnosti opravu každou chvíli "zhasíná", což mě trochu děsí.

12b) Jednou jsem usnula a vnímala jsem 10D (nebo spíše deset realit najednou). Byla jsem v pokoji, kde jsem usnula, ale zároveň tam bylo i několik cizích rodin (které o sobě vzájemně nevěděly) atd atd. Mohla jsem se přepínat mezi těmi realitami nebo je vnímat zároveň.

14) Jo jednou jsem byla na jedné akci kde sedělo více lidí u stolu a přišel ke mě kamarád se kterým jsem měla tajemství a najednou se mi jakoby "ukázalo", že všichni ti lidé to stejně vědí a pak se to dalo zase nazpátek a nevěděli o tom, ale každopádně si myslím, že jim to bylo stejně jedno, protože to nebylo nic moc důležitýho.

15a)  Konečná dokonalost je tedy:
- zároveň dosažena,
- zároveň k ní vše teprve směřuje a
- zároveň se ještě ani neprojevila.

No tohle mě pěkně štve, protože nevím, jak to je a jak mezi tím najít rovnováhu. Někdy se dá vidět svět jako dokonalý. Jindy se dá ale vnímat vývoj bytostí a někdy je svět úplně nedokonalý (má pouze potenciál dokonalosti, přičemž se ještě neprojevila - všichni dělají vše špatně či nedokonale - včetně mě - přičemž potenciál mají). Tohle doufám, že se ještě změní nebo nějak sjednotí, protože takhle mě to nebaví. Díky tomuhle rozporu mám úmyslně nízké vědomí.

16) A co ráj ve kterém se tvoří a získávají zkušenosti? To je podle mě ta dokonalost, ale nevím, jak k ní dojít.. (pokud to jde)

Bída, utrpení a války jsou taktéž cennou zkušeností v rámci vývoje duší i celého Univerza.
- tak s tím nesouhlasím. Války ano, různé scenérie ano, ale BEZ UTRPENÍ (pokud ho tedy sám nechceš zažívat a k tomu nepotřebuješ tyto scenérie, to můžeš zažít kdekoli nejlepší to je v klidném prostředí, když už chceš tuto zkušenost).

18) ano

PS. ten ráj, kde se tvoří a získávají zkušenosti není ani tak o tom, jak to tam vypadá nebo co se odehrává (může tam být třeba válka), ale o tom, že ty neprožíváš nikdy žádné utrpení, strach atd. a "vnímáš" (či spíše tvoříš) si všechno tak, jak chceš.

34 Petr Petr | E-mail | Web | 9. prosince 2014 v 11:30 | Reagovat

Už jsem ti to psal do mailu. Mimořádně povedený článek. Tvůj vývoj je zajímavý. Už se těším na další články tohoto typu! :-)

35 Lhastor Lhastor | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 0:05 | Reagovat

Zajímavý článek,je vidno,že není pouze ze tvé hlavy,ale dost jsi si vypůjčoval i jinde,aby jsi sestavil zajímavý celek,anebo kouříš dost dobrej matroš:)

36 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 17. prosince 2014 v 16:03 | Reagovat

[35]: Moje hlava to všechno dala dohromady, přidal jsem hafo novejch věcí a pospojoval, co se dalo :) A jo, ten matroš je dobrej, ale neprozradím ho, ještě by ses tím sjížděl taky :D

37 colourfulworlds colourfulworlds | 3. ledna 2015 v 15:37 | Reagovat

Hodně zajímavý článek...normálně se mi moc dlouhé články nechce číst, ale tenhle mě velmi zaujal... :D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.