Hyperrealita

7. dubna 2014 v 23:50 | Spiiiidy |  Chvilky filosofie
Nestává se často, aby mě škola v něčem inspirovala, ale přesto - i zázraky se občas dějí. Jako třeba dnes.

V předmětu psychologie a sociologie řízení (jeden z mála těch opravdu hodnotných) jsme se dostali k tématu masových médií, a tedy potažmo k tomu, jak dokážou ovlivnit náš svět. Naši realitu. Asi každý je ochoten připustit, že na to, jak vidíme svět a jak prožíváme každodenní život, mají média obrovský vliv, a to dokonce i tehdy, když je vůbec nesledujeme. Totiž, i pokud je nesledujeme, stále jsme denně v kontaktu s velkým množstvím lidí, kteří jimi ovlivněni jsou, a ti následně ovlivňují nás.

Znáte to. Ve zprávách vám řeknou, že ...
- je někde v Asii obrovská epidemie ptačí chřipky ... a pak se dozvíte, že tam zemřelo jen pár lidí.
- protivládní demonstrace byla násilná, neklidná a demonstrující se chovali hrozně ... a nakonec se ukáže, že policisté mlátili naprosto klidné demonstranty zcela bezdůvodně.
- v Japonsku po havárii ve Fukušimě bude do pár let radioaktivní pustina a že tam je hotové peklo ... a pak se od člověka, co tam žije, dozvíte, že situace není ani z pěti procent tak vážná, jak média ukazují.
Takových příkladů by se dalo najít tisíce, miliony, miliardy. Každý den, v jakémkoli zpravodajství na světě.
Co se lépe prodává, násilnosti při fotbalovém zápase nebo objev nového zařízení na volnou energii? Milostné aféry a chlastačky státních představitelů nebo knižní novinky z oblasti naučné literatury? A média potřebují prodávat a být pravidelně konzumována, což se jim skvěle daří. Sex, násilí, sport, to jede.

Nejde pouze o skutečnost, že v médiích se ukazuje pouze pravda upravená, překroucená, částečná nebo doplněná o věci, které se prostě "zrovna hodí". Jakékoliv zpravodajství, které si dnes pustíte, je extrémně selektivní a cíleně deformuje myšlení. To každý člověk schopný zdravého kritického myšlení ví. Mnohem závažnější je fakt, že média v kolektivním vědomí lidstva vytvářejí realitu novou, odlišnou od té skutečné.

Takovou realitu nazýváme hyperrealitou.

Lidé pak nejednají na základě svých vlastních životních zkušeností, ale na základě hyperreality; na základě toho, co slyšeli nebo viděli v médiích. Na základě toho, co si neověřili, ale čemu (mnohokrát slepě) uvěřili. Média jim nadiktovala, jaké způsoby myšlení jsou dobré a jaké špatné. Co se může, co by se už nemělo, a co se nesmí. Typické příklady - Ulice, Ordinace, telenovely - všímavý člověk už po pár epizodách podobné sračky rozezná. Všimne si, že se tam opakují stále stejné vzroce chování, například hádky, nevěry, intriky, sobectví, usmiřování a tak dále - ten pořad vám hudbou dokonce nadiktuje, jakou emoci při dané scéně máte prožívat (!) - a právě tyto destruktivní vzorce chování následně přejímáme do podvědomí a v běžném životě je následně spouštíme automaticky. Nemáme nad nimi kontrolu. Opravdu moc by mě zajímalo, kolik takových projevů ve společnosti by ubylo, kdyby všichni zahodili televize ... (celá věc je samozřejmě mnohem komplexnější, ale základní myšlenka zůstává) ...

Skvělý příklad tvorby hyperreality je například zde: http://www.dailydawdle.com/2012/02/historical-photos-you-didnt-know-where.html
Jde o příklady známých oficiálních historických fotografií, které byly upraveny a dány veřejnosti jako pravdivé. Kdo by o nich pochyboval, že?

První fotografie - mysleli jste si, že takhle vypadal Abraham Lincoln? Omyl, ve skutečnosti jde o tělo politika Johna Calhouna. Asi se víc hodilo.

Druhá fotografie - Generál Ulysses Grant na koni u svých vojáků na bitevním poli. Škoda, že to není jeho kůň, ani jeho tělo, a dokonce i ten kůň byl vyfocený jinde.

Občas bylo potřeba umazat nepohodlné lidi z fotografií, třeba z důvodu jejich zabití nebo jiných příčin, jak je vidět na sérii dalších fotek.

Třeba tahle s Mussolinim na koni je dobrá. Zřejmě nebylo vhodné, aby veřejnost viděla, jak mu koně kdosi drží. Zdá se to vtipné, ale v tomto případně nejde jen o pomocníka, který byl vymazán. Jde o tvorbu hyperreality tím, že na fotce muselo být ukázáno, že Mussolini je dominantní, silná osobnost, čemuž pomocník držící koně nevyhovoval.
A teď si vezměte, kolik fotek, videí, citací a nahrávek bylo v průběhu mnoha let takto mírně pozměněno, aby sloužily svému účelu. Hyperrealitě. Světu, který neexistuje. Pochází z našeho, ovšem je zmanipulován do podoby, která vyhovuje mocným.

Proč by to jinak dělali? Pro zábavu určitě ne ... ;)

Svět je dnes tak přehlcený informacemi, že není v silách běžného člověka, aby se u každé fotky, reportáže, článku či videa zabýval tím, zda jsou pravdivé nebo ne. A jak se podepíše na vnitřním obrazu světa toho člověka například to, že viděl za svůj život řekněme ... deset tisíc fotografií, které neexistují nebo byly výrazněji upraveny? Takový člověk má falešný obraz o světě. Nevidí skutečnou realitu, nýbrž takovou, která mu byla předložena. Vidí hyperrealitu a jeho každodenní rozhodování a fungování je jí ovlivněno.

Podívejte se na trend (osobně mu říkám absurdistánský trend), který jede už několik desetiletí. Masmédia, většinové "americké rodinné" filmy, bulvár, popkultura (laciné písničky) - tomu by se dalo přezdívat laciná povrchnost. Samozřejmě, nelze vše šmahem odsoudit, nicméně stále trvám na tom, že většina takovéto produkce je zaměřena spíše povrchně, jednoduše a lacině. To (nejen) dle mého názoru nevyhnutelně vede k degradaci kritického myšlení a hodnocení reality dle vlastních zkušeností. Jednáme a chováme se prostě tak, jak jsme to viděli ve zprávách, ve filmech, nebo četli v novinách. Nejsme schopni chvíli uvažovat a říct, co je pravda a co ne.

Stačí pořádná mediální kampaň o klíšťatech, ptačí chřipce nebo jakékoli jiné nemoci, zaplacená farmaceutickou firmou, a už se budete nadosmrti bát klíšťat, kuřat a podobně.
Nebo pár reklam na alkohol, kde jsou samí muži v oblecích nebo ženy v krásných šatech ... a hned získáte dojem, že alkohol je spojený s vyšší životní úrovní (mnohdy je tomu přesně naopak).
Dospívající dívky uvidí vyfotošopované prdelky a prsa modelek a ve snaze se jim aspoň trochu přiblížit si doživotně zničí zdraví.
Několik let hraní násilných her a mladý kluk půjde nadšeně do armády a ještě ho bude zabíjení státem nadiktovaných nepřátel, které nikdy nepoznal osobně, bavit. Vzpomínám si na prince Harryho, jak se jednou vyjadřoval o zabíjení v nějaké válce. Prý to bylo "jako ve hře".

Takovou moc má hyperrealita.
Ale jakou moc máme my?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ameline Ameline | 8. dubna 2014 v 3:06 | Reagovat

Zkus si přečíst Sorokinovu Krizi našeho věku. Připadá mi navzdory datu vydání velmi aktuální. Jeden ze zajímavých bodů, které jsi mi závěrem článku připomenul, o posunu umění ke konzumnímu zboží. Ztratilo své poslání lidi pozvedat a naopak se pokouší co nejvíce přiblížit úrovni masy. Mimochodem mě celkem rozsekal, když jako příklad takového umělce uváděl Hemingwaye. To si pak člověk říká, nakolik se to do dnešní doby ještě šouplo :D

Mimochodem, bulvár, zprávy a vlastně celý ten kolos, co popisuješ, mi souhrně připadá jako dokonalá nádoba pro vlastní projekce (především pak právě bulvár). To se mi zdá jako hlavní důvod jejich popularity.

Mám dojem, že něco jako uvedenou hyperrealitu (s pojmem se setkávám poprvé, zaslouží si delší pohled, děkuji), manipulovaný obraz sebe a osobní reality, poskytujeme však každý celkem často, určitě na sociálních sítích, ale také pomocí masek, které v interakcích nosíme - zdá se mi to, nebo se tím od manipulujících vlád a médií lišíme jen... rozsahem?

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 8. dubna 2014 v 13:44 | Reagovat

[1]: Máš asi částečně pravdu, děláme v jistém směru to samé. Ovšem nabízí se otázka, jestli tak nejednáme proto, že jsme pod vlivem hyperreality. A navíc, běžný člověk to určitě nebude dělat s cílem ovlivnit masy.

3 Malleus Malleus | E-mail | Web | 9. dubna 2014 v 13:47 | Reagovat

Není to, myslím, jen hyper-realita ve smyslu šíře ("pop-kultura"). Marxismus by za jaksi nereálnou nadstavbu označil veškerou lidskou kulturu. Nejzásadnější roli však (dle mého názoru) hraje vnímání samotného jednotlivce, které si okolní realitu vždy nějakým způsobem překresluje - nejen v tak "očividných" příkladech, jakými jsou například mediální manipulace, které zmiňuješ. Článek je nicméně velmi dobrý.

4 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 9. dubna 2014 v 14:27 | Reagovat

[3]: Mno, je pravda, že hodně zmiňuju popkulturu, nicméně hyperrealita je tvořena každou záměrně zkreslenou zprávou, která vyjde v jakémkoliv médiu jakýmkoliv způsobem. Tedy nejenom v bulváru.

Vnímání jednotlivce hraje roli samozřejmě obrovskou, to se vzájemně doplňuje. Bez konzumentů zpráv by hyperrealita neexistovala. A díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.