Měsíční rozjímání

19. ledna 2014 v 0:39 | Spiiiidy |  Pšt

Víte, nedávno byl úplněk, a já zase nemohl spát ...

A tak mi proběhlo hlavou, s čím vším si lidé měsíc v minulosti dokázali a stále dokážou spojit.
Neřešme teď prosím konspirační dohady nebo zakořeněná dogmata a soustřeďme se jen na vlastní pocity, které v nás tento magický společník Země vyvolává ...

Inspirací pro tento článek mi budiž http://fos.blog.cz/1401/pod-hvezdnym-nebem .

Není na světě moc věcí, jež by ve mně evokovaly tolik hlubokých, magických, protikladných a tajemných pocitů, jako právě Měsíc.

*na nekonečně dlouhou chvíli zavře oči a upadne do jakéhosi snového transu*

...
"Podívej se do něj, hlouběji, a on ti zjeví několik stran ze své Knihy."
"Ale jak ... jak se mám dívat?" zeptal se užasle. "Nic nevidím."
"Jak bys svítil, kdybys chtěl osvětlit něčí cestu, a přitom jej nespálit?" pronesl tiše.
"N ... nevím ...," vypravil ze sebe ztěžka. Náhle ztichl a jeho oči zračily pochopení.
Jeho průvodce se jemně usmál a pravil: "A tak, poutníku, tak se dívej i do něj. Do zrcadla našich duší."
...

.
.
.
.
.

Animální bezprostřednost. Vitalita. Síla. Rychlost. Spontánnost ... zuřivost. Krvežíznivost. Nenasytnost. Lov.

Jemná, téměř nepostřehnutelná andělská čistota. Nenásilná, nevtíravá pomoc, jako lehký dotek křídel andělů na tváři.

Něžný dotek světla, které umí jen pohladit. Nespálí, není ostré. Tančí blízko temnoty, a šepot jejich tance dává vidět jen tolik, kolik je skutečně potřeba.

Poodhalení závoje tajemna s respektem k projevení fantasie v celé její hloubce, šíři a kráse. Tajemno, osvícené měsíčním světlem, bude o něco více odhalené, jeho magičnost však zůstane celistvá, neporušená.

Temnota, hluboká, nekonečná, jež může proniknout do naší bytosti skrytě ... pomocí nenápadného světla. Tak, že si jí všimneme až tehdy, kdy se v naší bytosti projeví.

Úrodná půda pro květiny snů ... nekonečný prostor pro jejich tvary, barvy, vůni, chuť i doteky. Pro květiny, jež mohou existovat jen díky dennímu světlu, ale plně rozvinout se mohou jen díky světlu měsíčnímu ...

Nedostatek jistoty. Strach z vlastních vnitřních démonů, nabývajících na síle a intenzitě. Obavy z blízkosti smrti, která se pojednou zdá všudypřítomná a vždypřicházející. Odevzdání se toku osudu ve vlastní bytosti, smíření se světem, nebo naopak boj s nechtěným.

Zesílení vnitřního ticha ... naslouchání jemným odstínům duše a vlastní bytosti v celé její šíři ...

Otevření bran do prostorů a dimenzí pro vědomí běžně nedostupných ... prolínání realit, sblížení světa snového se světem reálným ...

Výměna rolí vědomí a podvědomí ... přesun aktivní tvořivé síly do prostoru podvědomí, silnější napojení na vlastní podstatu ...


A co vyvolává Měsíc ve vás?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lukkan Lukkan | E-mail | 22. ledna 2014 v 20:27 | Reagovat

Ve mně m(M)ěsíc (češtináří velké a malé písmeno pochopí :P :D) dokáže vyvolat spoustu pocitů od žádných až po velice silné. Je to pro mě symbol něčeho, co je širší veřejností dnes považováno za "špatné" (tma, deprese, animalita,.. alespoň mi to tak přijde). Měsíc je jako rozbouřená vodní hladina, ve které si můžeme nezměrně užívat, ale znenadání se utopit. Jako ten nejrychlejší běh, ve kterém si kdykoliv můžeme zlámat nohy. Jako ponuré zamyšlení vpíjející se do noci, exotický tanec vtahující diváka i tanečníka do sebe a už nikdy nepouštějícího. Je krásný a děsivý. Toto všechno vyjadřuje, při úplňku nejvíce, při novu nejméně, ovlivňuje nás a čím lépe jsme na něj naladěni, tím "lépe" se  pak cítíme. Ve smyslu toho, že třeba nespíme, ale druhý den nám to nevadí, že jsme plni energie, která pak nikde nechybí. V opačném případě přichází deprese apod.

2 Já | 24. ledna 2014 v 0:35 | Reagovat

Ve mně Měsíc nevyvolává nic, já na něj tvrdě seru... :D A tady určitě poznáš, kdo to psal ;)

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 10:29 | Reagovat

[1]: Taky pěkně vystiženo, děkuju.

[2]: Jo, tady to poznám bezpečně, Coll xD

4 B B | 25. ledna 2014 v 19:05 | Reagovat

Je akýsi chladný až zimný ...
A vyčítam mu prebdené noci, už od polovice ako dnes. Jinuje, až mi občas krvácajú ďasná. Nuž robí si svoju robotu. Alebo robí, čo mu poručia ?

5 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 23:34 | Reagovat

[4]: Mám za to, že jedno i druhé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.