Člověk Rozežraný - Homo Avarus

4. ledna 2014 v 14:07 | Spiiiidy |  Aktuálně
Už jsem dlouho nefilosofoval. Rozumějte, sem na blog, jinak to dělám pořád.

Dneska uvaříme jeden z mnoha lektvarů, co bude stát ve filosofově domečku v polici a čekat na vhodnou příležitost vklouznout mu do krevního oběhu.

Přihodíme špetku usušené myšlenky "Děje se nám jen to, co ve skutečnosti chceme."
Zakápneme pár kapkami "Nemusíme vždy vědět, co chceme, většina je tak jako tak skryta v pod/nadvědomí, kam běžně nemáme přístup."
A další ingredience si v článku najděte sami :P

***

Dost často kolem sebe slyším stěžování typu: Proč se mi musí dít všechno tohle, vždyť jsem to tak přece nechtěl/a, stačilo by mi toho mnohem méně, být v klidu, a tak. Na tuhle módu posledních let/desetiletí mám svůj názor. Všude můžeme vidět jistou - nevím, jak jinak to nazvat - rozežranost.

(Zdroj obrázku tady)

> Materiální rozežranost (chci tohle, tohle, tamto, ještě trochu tohohle a pak taky každý den tamto a sto kusů tamtoho)
> Zážitková rozežranost (chci zažít všechno, i to, co ještě nevím a ještě něco navíc)
> Vztahová rozežranost (ten/ta mi může dát to a ten/ta zase tohle, musím jich hodně stihnout)
> Emocionální/citová rozežranost (hltání všemožných variací citů a emocí ve filmech, hudbě, životních situacích...)

Poslední položkou tohoto krátkého seznamu se víceméně přibližujeme k jádru mé úvahy. Aniž bychom si tuto skutečnost na běžné úrovni denního vědomí uvědomovali, chceme tu z nějakého důvodu zažít co nejvíc. Proč to tak je, toť otázka nejméně na novou filosofickou trilogii.

Například:
- pocit, že že vše je jen hra a na ničem nezáleží => můžu si dělat co chci,
- pocit, že vše, co zažiju, mě posune ve vývoji výš a dál k nějakému (často iluzornímu) ideálu,
- protože jsem prostě rozežraný hovado,
- pocit, že přispívám k rozmanitosti této reality/vesmíru,
- a tak dáááále.

V oné honbě za co největším množstvím zážitků a prožitků si velmi často neuvědomujeme, že je až téměř nemožné selektivně vybrat jen zážitky A, B a C a na zbytek abecedy zapomenout. Chceme například moc zažívat lásku, štěstí, pohodu ..., ale už si neuvědomíme, že vlastně chceme zažívat i hluboké deprese, sebevražedné myšlenky, chtění někoho zabít a podobně. Vytlačíme tyto impulzy k tvoření reality mimo běžné vědomí, protože nějaká naše část nám říká, že takoví přece nejsme a nehodí se to do obrazu "dobrého člověka", a tak nás tyto nepříjemné situace a zážitky přepadávají ze zálohy, s větší silou získanou díky úrodné půdě nevědomí, a většinou nepřipravené, takže si z nich ve výsledku ani nemůžeme vzít potřebnou lekci. To vyústí v potřebu opakování těchto zdánlivě nepotřebných a nechtěných zážitků.

Ruku na srdce, proč převládá názor, že (mít, zažít) méně je horší než více?
Někdo by měl přijít za slečnou Skromností a omluvit se jí za to, že je pro nás kolikrát méně než vzduch.

Ahoj a zas někdy,
S.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Khira Khira | 5. ledna 2014 v 0:21 | Reagovat

To je tak výstižné že nějakej za*ranej komentář k tomu bude uplně napi*u! xD That's it.

Ono je taky důležitý, když si toho je člověk vědom. Když si toho je vědom, tak nemusí být zoufalý v těch případech, ve kterých je to běžné. Aha, tos tam vlastně aj popsal, sakra... :D

Ale tak rozežraných hovad není nikdy dost ^^ :D

Každopádně jedno (a dalších tisíc) "juchůůůůůů" za tenhle článek. Jůchájej.

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 10:14 | Reagovat

[1]: Haha, díky :D Jako jo, je fajn si být vědom toho, že jsem občas právě to rozežraný hovado. A ještě víc fajn je na sebe v článku skrytě nadávat a psát to tak, že nadávám na ostatní. Sakra. Teď jsem se prozradil. xD Nikdo jste to jakože nečetl. Ne. xD

3 B B | 5. ledna 2014 v 11:20 | Reagovat

... prevážne si ľubujem v skromnosti - raz mi povedali, že môj príbytok je "chudobný" ..., nuž videli jednu skriňu, posteľ, 10 obrazov a dvoje topánok :-DD. mňa asi ani nevideli :-)

4 Patrik Patrik | Web | 5. ledna 2014 v 11:57 | Reagovat

Velmi dobře! :-)

5 Petr Petr | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 22:29 | Reagovat

Výborná úvaha. Jo a vedle skromnosti nám občas chybí taky trochu tý pokory a vděčnosti. Třeba za to, že vůbec máme počítač a internet a můžeme si číst Spiiiidyho úvahy o životě :-)

6 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 5. ledna 2014 v 22:36 | Reagovat

[3]: A neschovávala ses nikam? :D

[4]: Díky :)

[5]: Díky moc :) No, taky jsem za počítač a internet na jednu stranu vděčnej, ale stejnou měrou bych to všechno nejradši zahodil z okna a žil v nějaký komunitě daleko od města, to je těžký :D

7 B B | 6. ledna 2014 v 11:40 | Reagovat

[6]: Petr to naznačil - mne príde často pokora ako úžasne jasný stav, o ktorom nepochybujem, tam nebľaboce rozum. Práve ju cítim zo srdca. U mňa je prepojená pokora na istotu , že nado mnou je sila, múdrosť, vedie ma, za to sa i 20 krát za deň ďakujem.

8 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 19:44 | Reagovat

[7]: Tak to je obdivuhodný, vážně :)

9 Malleus Malleus | E-mail | Web | 6. ledna 2014 v 22:06 | Reagovat

Lidé se bojí, že by mohli něco nenávratně propásnout. Vždyť tomu, co popisuješ, učí lidi kapitalistická konzumní civilisace. Často mnohde slýchám "moudro" o tom, že je lepší litovat toho, co člověk udělal, než toho, co neudělal - zarážející na tom pro mne je detail, že jsem ono úsloví poprvé slyšel od Satana.
Avšak na druhou stranu mistr Werich říkával: "Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší: budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci."
Ostatně o oné rozervané mnohosti, kterou zde vystihuješ jako "rozežranost", psal například již Seneca.

10 B B | 7. ledna 2014 v 8:17 | Reagovat

[8]: Eto normaľno .., hovorí môj kamarát-liečiteľ.  Čím sa zaoberáš to posilňuješ. Mozog funguje na chémii, DNA je nasmerovaná tak len potlačiť.

11 Petr Petr | E-mail | Web | 7. ledna 2014 v 20:20 | Reagovat

[6]: Jo, taky bych žil radši naplno někde bez vymožeností "civilizace", třeba se dočkáme :-) V lese je mi stejně nejlíp. Kam se hrabe internet!

12 IQuipu IQuipu | E-mail | 23. ledna 2014 v 22:00 | Reagovat

Hm... chtíč či odpor... a nebo blažená rezignace při prožitku vlastní malosti (v oné nezměrné velikosti). Jako by se s tím dalo jakýmsi systematickým úsilím něco dělat... jako by to vyřešila askeze nebo útěk (haha)... A dál přechází vlna za vlnou a mně už z toho zjevně hrabe:) Tragikomické je, že požitkářsky ujíždět se dá na všem. Nakonec i na skromnosti. No nic, jen jsem zas jednou procházela kolem a nechala se na chvíli konejšit tím, že nejsem jediná, kdo je otráven svou přežraností:)

13 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 22:58 | Reagovat

[12]: Jo, to rozhodně nejsi :) ... ale máš pravdu, že se skromností to může být stejný případ, jako s tím vším, co popisuju ... to už je pak jen o přístupu a  o tom primárním důvodu, proč je člověk skromný, no.

14 Smithg351 Smithg351 | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 19:03 | Reagovat

If you are going for best contents like myself, simply go to see this site all cfckecedbddcdaee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.