Závod

30. června 2013 v 23:44 | Spiiiidy |  Sním jak sviňa
Prostě mám rád, když se mi zdá o mé vlastní smrti. (Peace shall come.)
Je to snad tím, že ...
- takové sny mají zřetelnější nádech epična?
- mi dávají přesně ten pocit lehkosti, který se často bezmocně krčí pod tíhou každodenního života?
- často přemýšlím, jaké je to těsmě před tím, na hranici toho, nebo těsně (a daleko) za tím?
Nevím.
Nechci vědět. (Ach, jak může být obyčejné 'ne' krásné ...)
Chci objevovat. Být v úžasu. Pohlcen tajemnem. Stát se tajemnem.
A přesně to dělám. V takových snech vždy. A někdy i mimo ně.

*****

Závod.
Nebezpečný, rychlý závod.
Sjezdovka kdesi v horách.
Stojím na vršku a vím, co mě čeká. Vím, co mě bude následovat. Závod na život a na smrt.
Okolní krajina je pokrytá sněhem, jenž jí propůjčuje přesně ten druh klidu a ticha, díky kterému lidé milují zimní čas.
A sníh tiše pozoruje připravující se jezdce na lyžích před závodem jejich života. Pro některé posledním.
Vědí, že na trati jsou připravené nástrahy ... některé méně nebezpečné, jiné více, některé smrtelně. Jako by se samotná trať stala metaforou života, životní cesty.

Start.
Ostré zatáčky, skoky, zrychlování, zpomalování, soustředění. Strach. Nadšení. Pohlcení pohybem. Extáze. Ledový klid. Vše se míchá do koktejlu, chutnajícího v každé vteřině jinak, nově, svěže.
Míjím popadané kmeny, roztříštěné sklo, ledové zdi i díry kamsi do prázdnoty.
Je nás něco kolem dvanácti, nevím přesně. Všichni zruční, přesní, vytrénovaní. Mistři ve svém oboru.
Každý jezdec za sebou zanechává barevnou éterickou stopu. Někdo žlutou, jiný světle zelenou, modrou, bílou, další zase tmavě hnědou ... ta moje je směsice temně fialové a rudé.
Závod se zdá nekonečný, i přes jeho ohromující rychlost.
Něco přes půl kilometru do konce. Všichni jsou nebezpečně blízko sobě.

Trať se náhle začně měnit.
Ostrá zatáčka. Až příliš ostrá ... rychlost, kterou jedu, je až příliš opojná.
Jedno malé zaváhání ... a já vím, že do cíle nedojedu. Příliš pozdě. Poslední pokus zabránit nevyhnutelnému. Bodnutí kdesi v srdci. Přibližující se okraj trati.
Přejedu ho v takové rychlosti, že si to, co se stalo, uvědomím, až když mi sníh pod lyžemi nahradí vzduch a zhruba kilometrová hloubka.
Pod sebou stačím zahlédnout rychle se přibližující, téměř ztuhlou, lávu. Její červená barva jako by symbolizovala, co mě dole čeká. Padám. Padám rychle, ale ne dost rychle na to, aby mě hlavou nestačil proběhnout celý život.
Ale onen téměř paralyzující strach je v posledních vteřinách nahrazen klidem. Mírem. Smířením. Něčím, co jsem za svůj život neměl tu čest poznat. Na okamžik se stanu Vším. A vím, že není čeho se bát. A už vůbec ne nevyhnutelného.

A svět se stal Světem ... a já ho uviděl. Pochopil jsem.
Už nebylo úst, která by se usmála.
Ale úsměv existovat nepřestal.
Nikdy nezmizí.
Nikdy.

*****
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Khalia Khalia | 1. července 2013 v 0:29 | Reagovat

Jako vždy už to tak v tomhle Spajdyho Vesmíru bývá, zrodila se před mýma očima další galaxie plná planet zamyšlení, hvězd s individuální cestou existence a Bytí... Každý myšlenka tam má svoje místo a tvoří dokonalej Celek tohodle všeho, co tady každej den navštěvuji ^^ Opět se zatajil dech a opět nestačím zírat, asi si to dám znova. :)

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 1. července 2013 v 0:44 | Reagovat

[1]: Já ti na to napíšu jen srdíčko, jo? Slova nefungujou.

3 Albiii Albiii | 1. července 2013 v 19:12 | Reagovat

[1]: jo tak takhle nějak bych to napsal taky, kdybych se trocha naučil vyjádřit myšlenky :)

4 Lucie Lucie | Web | 2. července 2013 v 2:45 | Reagovat

Tak jsem právě provedla výklad snu :D Poslední dobou se tím celkem zabývám a zkouším aplikovat na skutečnost, tak rozebírám co vidím a slyším :D A asi to má něco do sebe, podle toho, co se mi tedy děje v životě. I když někdy je to spíš děsivé a lepší možná nevědět :D

Krásně popsané a hezky do detailů :) Bylo by fajn zjistit, co za tím vším stojí. Vím o nejedné bytosti, co se jí zdál sen, v němž byla babice, která je vysávala a nešlo se z toho probudit. A když byla snaha křičet a volat o pomoc, bylo to vše jen uvnitř a nikdo o tom nevěděl. Nakonec se po chvíli podařilo probudit, ale následoval dlouhý traumatický šok a po čase vzpamatování. Každopádně to asi není moc přitažlivé :)

Co se týče smrti, tak z toho, co si sama vybavuji, tak když jsem byla mladší tak se mi několikrát zdálo, že mě pohřbívali zaživa, v rakvi do země, tenkrát jsem z toho měla asi celkem šok - a ono asi ani dneska by to nebylo zrovna nějak příjemné ... přece jen je to hezká vize, když ležíme zavření v rakvi, jsme ještě živí, a někdo nás dává do země a zahazuje hlínou :D Nedávno se mi zdálo, že jsem spadla do propasti, ale nic se mi nestalo :D A k tomu snu, co se zdál tobě, teď tak den zpátky se mi zdál sen, kde bylo taky hodně sněhu, i když jinak se sen lišil. V pravou dobu, v létě a sníh :D

5 Luné Luné | Web | 2. července 2013 v 10:48 | Reagovat

Opojný pocit, umírat..

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 3. července 2013 v 13:32 | Reagovat

Sny o smrti mají velice příjemný nádech, ráda jim sama naslouchám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.