Cesta a cíl

6. února 2013 v 19:49 | Spiiiidy |  Chvilky filosofie
Když se lidí začnete ptát, co by dělali a jak by se cítili, kdyby měli všechno, co kdy v životě chtěli a o co usilovali, uslyšíte zajímavé a leckdy i dost paradoxní odpovědi - vyberu ty, které jsem už někdy slyšel ...

- "Asi bych ztratil(a) smysl života. Nebylo by pro co žít."
- "Hmm ... nastoupila by nuda, do ničeho by se mi už nechtělo."
- "Objevil by se nový cíl, abych měl(a) za čím zase jít."
- "Začal(a) bych se ptát sám/sama sebe, k čemu to dosavadní snažení vlastně bylo, když se onen cíl ukázal jako ... ne tak zářivý, jaký býval, když byl nedosažitelný."
- "Nevím."
- "Jdi s takovejma otázkama do pr*ele." :D

Vzpomínám si na krásnou scénu z filmu Pokojný bojovník ... Možná ji převyprávím trochu jinak, ale hlavní myšlenka je stejná ...

****

Mistr řekl žákovi, ať s ním vyleze na vysoký kopec. "Cesta je to sice dlouhá, ale na konci tě čeká velké překvapení," vybízel ho mistr. "Tak tedy pojďme." Šli dlouho, už byli téměř vyčerpaní, ale žákovi jako by neubývala energie, pořád se těšil, co bude na konci, a tak si cestu maximálně užíval ... prozpěvoval si, smál se, bavil se s mistrem o všem možném ... až nakonec došli na vrchol. Žák se rozhlížel, ale nic zvláštního neviděl. "Tak kde je to, kvůli čemu jsme sem šli? Ukaž, ukaž," pobízel mistra. Mistr se jen lehce usmál, zvedl první kámen, který uviděl na zemi a řekl: "Tady." "Ale co to má být," zlobil se žák. "Kvůli tome jsme se celou cestu trmáceli?!" dodal ztrhaně.

Mistr odvětil: "Jak ses cítil, když jsme sem šli? Užíval sis cestu?"
Žák napůl naštvaně odpověděl: "Ano, ale ..."
"Myslel jsi na cíl?"
"No, to ne, ale ..."

"Je to cesta, jež nám dává potěšení a radost ze života, ne cíl. To si zapamatuj," dokončil mistr.


A co z toho plyne pro nás, obyčejné smrtelníky? Neznamená to, že bychom neměli mít cíle, že cíle jsou špatné. To vůbec ne. Můžeme mít cílů, kolik chceme, reálných, nereálných ... ale neměli bychom se na ně zbytečně moc upínat ... žijeme totiž cestou k nim. A hlavně tou nevyšlapanou.

****
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr Hynek Petr Hynek | E-mail | Web | 6. února 2013 v 22:31 | Reagovat

Jojo, užívám si cestu, momentálně s vynikajícím Cabernetem :-) Šťastnou cestu, Spiiiidy!

2 Patrik Patrik | Web | 6. února 2013 v 22:47 | Reagovat

Vynikajicí textík, díky!

3 Khira Khira | 7. února 2013 v 13:58 | Reagovat

Super :)) Ten film patří mezi moje nejoblíbenější.
(možná taky kvůli Paulovi :D)

4 Verča Verča | E-mail | 8. února 2013 v 2:31 | Reagovat

Jooo!!!:-)
Ještě mě tak napadlo: proč je všecko v našich představách daleko lákavější /lepší /víc si to užíváme než v reálu. Teda slovo všecko neber vážně, ale i tak. A víš proč? Podle mě prostě proto, že jsou před tím ty představy, to očekávání. Když nic nečekám, nebo čekám to "horší" je pak ten zážitek parádní. Takže co z toho plyne? Nic... nic nečekejme, anebo to prostě berme jen jako pouhou představu.
Do pěkných shluků jsi ta písmenka poskládal. Díky.:-D

5 ~Ƙɦɑɭɪɑ☯ ~Ƙɦɑɭɪɑ☯ | Web | 8. února 2013 v 14:35 | Reagovat

Bezvadný článek. Pokojný Bojovník je epickej film. ♥♥♥ ^^ super!

6 Khira Khira | 8. února 2013 v 15:16 | Reagovat

[4]: joo taky bych řekla, stejně tak je to s minulostí... a taky možná proto, že minulost vidím spíš jako... obrazy bez myšlenek. Tak. :D

7 Luné Luné | Web | 9. února 2013 v 20:38 | Reagovat

Krásné čtení před usínáním. Poslední část mi připomíná koan :)

8 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 11. února 2013 v 11:13 | Reagovat

[1]: Bez vína bys to ani nebyl ty :D Taky přeju ;)

[2]: Rádo se stalo :)

[3]: ... a nebo skoro jenom kvůli němu? xDD

[4]: Noo ... možná proto, že v představách je možné skutečně cokoli, hranice jsou tam daleko míň zřetelný, než v reálu - i když tam je taky možné cokoli, jenže tam je strašně těžký to uvidět, proto tak rádi utíkáme do světa představ, kterej má o hodně blíž světu, ve kterým bychom rádi žili ...

A kdo doopravdy a skutečně NIC nečeká? Nikoho takovýho neznám .. nevím, podle mě je to tak trochu přirozený že něco čekáme, na něco se těšíme, a tak ... nemusí jít tak úplně o to nic nečekat, ale spíš cítit, že ať nastane jakákoli možnost, tak nastala proto, že jsme tu zkušenost plynoucí z ní nějakým způsobem potřebovali nebo jsme si ji už dříve vybrali a souhlasili s ní, i když to nejsme schopní vědomě uvidět ...

[5]: Díky :)

[6]: Tak za tenhle postřeh máš ... hmm ... 5 zenovejch bodů! ^^

[7]: Děkuju :)

9 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 11. února 2013 v 16:33 | Reagovat

[3]: já jsem ani nevěděla, že tam hraje. Pak si to pustím a křičím: Hele, Paul! :D

Díky za připomenutí tohoto úžasného filmu... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.