D.

19. června 2012 v 16:01 | ten mezi časem |  Chvilky Lásky
je to lehké, že?
když se nadechneš
a jen dýcháš ...
a když se snažíš nedýchat
tak je to těžké ...
každou malou i velkou vteřinu.

pořád to samé
pořád dva kontrasty, dvě světlosti, dvě tmavosti ... dvě.
zapomeň na ně.
že nemůžeš?
tak se nesnaž ...
jsi totiž v obou
a když zapomeneš na dva
vzpomeneš si na jedno
a nebo taky zapomeneš
na tu nulu
ze které to vše vzešlo, a do které to zas sejde
za ní se jde totiž do hlubin i do výšin
za ní se jde všude
a za ní se nejde nikam
v ní se vše ztratí
nic objeví
nic ztratí
a vše objeví
a proč?
protože to je jedno i dvojí zároveň
a ty jsi jediný, kdo to může vnímat
a ani tehdy, až na to přijdeš, neděkuj ... není totiž komu.

Tak jsme si zaoslovali a teď k nejádru nevěci. Teď.

... a tak se nula, jednička i dvojka vzaly za ruce a šly na procházku ...

a kdosi je zahlédl
a podivil se, neboť je poprvé viděl spolu
.. a tu viděl, jak se zastavily ... a začaly se objímat ... až sply nuly O_o
a on měl pocit, že nic *libovolné přídavné jméno ve 4. pádu* jaktěživ neviděl ...

a tak si v té vší prostotě lehl do trávy a v očích si nechal zrcadlit čtyři milióny zrcadel, co mu připomínaly hvězdy ...
a jen dýchal ....


Víš, občas se radši rozplynu *na chviličku* a občas i na chvíli.
Třeba mě baví si hrát s tou lehkostí, která nejde udržet. Třeba mě baví popisovat & tichovat tu nepopsatelnost, vyškubnout ji z té nuly a zase ji tam vrátit nepoškozenou, neporušenou.

Víš, to všechno je v Tobě. Ale to je jedno. Ty prostě jsi. Svá a ničí jiná. *takový ty dvě stříšky s čárkou uprostřed*
A co kvete, to taky dýchá. Tou lehkostí. S těmi čtyřmi milióny důvodů nebo bez nich. Občas to totiž nejde popsat. Jako ty jahody na schodech .... a jako ten rám a v něm ty pírka, ta zhmotněná lehkost. Ta, co se do toho rámu styděla vejít. Krásně. Nádherně.

Zrovna teď je možná 3:33 a za hodinu bude 4:44. A ani to slunce nemusí svítit a nemusí tu být měsíc, na který se vijí věnce vytí. Ale mám ho rád.

Totiž, když se rozplynu, je to takové .. ne-pop-sa-tel-né. *snaží se, aby to zaznělo pomalu* Děje se to čas od času, co je schovaný v nečasu a přelívá se do mezičasu časem, co je za nečasem, v času i před časem, ale časově je pořád v mezičasu a občas vstoupí do času .... vzpomínáš? Tak nějak to bylo xD

To ticho tam pořád je. Mění se ve své stálosti. Líbí se mi, že ho můžu vzít do náruče. Do té, která Ti ho přinese, i když nemusí. Do té, která se teď ponořila do té kytáry javorové. A kdo ví, do čeho ještě. Ona ví, do čeho ještě by ráda. A já jí to nezazlívám.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vesmírná Sestra Khalia Vesmírná Sestra Khalia | 19. června 2012 v 18:41 | Reagovat

Děkuji za tento článek, umíš překrásně malovat slovy :)) ♥♥♥

2 Khira Khira | 19. června 2012 v 23:45 | Reagovat

http://oo-rein-oo.deviantart.com/gallery/32670612#/d2shys7
Zpola vypitá sklenice tohodle článku a ono pořád neubývá....
*odpinkne tu lehkost zpět*

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 20. června 2012 v 21:03 | Reagovat

[2]: *__*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.