Tu a tam, ha háá

22. dubna 2012 v 18:05 | Spiiiidy |  Blázním, tedy jsem
Ach bóže. Nebo Bóže? No jo, čus kámo, ty si to klidně poslechni taky. To je konec. Zase blázním a nemám pro to jedinej aspoň trochu realistickej důvod. Ale to blázni taky nemají, no blik, pane chytrej, zase jsi na něco přišel, viď. :D
Zeď přede mnou je bílá a já ji vidím oranžovou a ani hadr mě nepřesvědčí o opaku. Tak. Zase se směju sám sobě a Míša se směje taky (tak prosím ode dneška říkám svojí mysli, prej se jí to líbí). A úplně jsem zapomněl, co hlubokého jsem vám dneska přišel sdělit. Asi nic. Tak já budu psát dál, jo?

Děje se toho hodně a ve mně ještě víc. Jo, je tam celkem sranda. Škoda, že jde blbě vidět, jak se Míša za břicho popadá. Počkat, vždyť stejně žádný nemá. Ale co.

Tož tedy .. tok mých chaotických myšlenek plných entropie a vesmírna byl násilně přerušen odjezdem na chá-chá-chalupu, a zaslouženým zabitým snůprostým spánkem v autě - ne, neřídil jsem. Myslím. Ale my se nevzdáme, po-krá-čujem (kuš, vráno, až ráno).

Co mě vlastně dovedlo k tomu, že takhle blázním? A né abyste si mysleli .. to je fuk, víte co, myslete si co chcete :D Kdo jsem, abych vás poučoval. Nechci. Já jen, že se poslední dobou čím dál častěji nacházím ve stavech, kdy si dělám srandu absolutně i relativně naprosto ze všeho. Myslím všeho, fakt všeho, jakože ale úplně všeho, co vás napadne. Protože to úplně všechno přijímám a děsně si to užívám, to přijímání. Jo. Fakt. Moc. Nic mi není svatý a Míše už vůbec ne. A proto nám je tak fajn, viď. Aji (rozuměj A i) když jsem v tomhle sranda-bláznostavu, jsem v nádherném klidu, jako by ta moje bláznivá loďka, ve které se odehrává párty třistaletí (možná i třistatřicettřiletí .. nebo sto a neletí, to já nevím - kdo mě stíhá?), plula na nějaké klidné tiše plynoucí řece, páč prostě nějaký velký vlny a podobný kraviny už nejsou potřeba. Prostě pohoda, klídek a tabáček, ty nekuřáku. Jó, kdeže, cože. Už dávno ne.

A k tomu všemu si člověk přečte, že láska je vlastně ta bílá, která v sobě obsahuje všechny barvy a barvičky na světě - barvičkami rozuměj pocity a blá blá blbosti a radosti jako třeba strach, pohodu, rozrušení, údiv a tři tečky a jedna navíc. Jo, to je hezký a ztotožňuju se s tím, láska je fajn, lidi. Ale nic (nebo něco jo?) se nemá přehánět .. ale kdo to vlastně říká, beztak zas nějakej chytrák, takže mu to nebudeme věřit a přehánět si budeme, co nás zrovna napadne. Jo? Tak jo. Když na to přijde. Protože co? Protože my můžeme, vážení, milí i nemilí, hnusní (ano, teď jste se měli urazit) i hezcí. A už ani nemám potřebu říkat nechte mě Být (jo, vysvětlím - Být není být jako kuš, jdi do prrryč, Být je jako Být sám sebou, chápeš, ne?), protože já stejně Budu. A šmytec smyčec hrající na housle v dešti v Budapešti na náměští, kde se nevěští a věštit nebude. Drobný pro-sím dejte. A pro-mě taky nějaký. Jo, to jedno š navíc tam bylo schválně. Ale to je jedno.

Ještě něco mi rezonuje v hlavě. Všimli jste si někdy, že když jste přehnaně vážní, nebo někomu chcete vlézt do zadku, nejste přirození, jste jakoby svázaní do kozelce vším co musíte a nesmíte a ježíšmarjákristepannonasedmeronebesích, jen ať už to skončí, tahle pře-tvářka a já si budu moct zalézt do sklepa nebo utéct do lesa a vyřvat ze sebe tu lustr-frustraci a utopit se v řece momentů, kdy budu moct být sám sebou. Je to tak, že? Plác, jsem sám sebou, plác nejsem sám sebou .. a tak furt dokola. Tak kdo že to jsem? Có?! Nevím? Plácáme si svoje umělé figurky z hlíny. Ne všichni to vydrží, zajděte se kouknout do nejbližšího blázince, jak to vypadá ... a kvůli čemu? Proč? Stejně umřeš, ty, ty i ty. A ty taky. A bude tě v poslední hodině, minutě nebo třetině předposlední vteřiny štvát, že jsi nebyl tolik sám sebou, jak by sis přál? No jéjejéje ... pozdě bycha honit (ale to už to bude stejně jedno. Možná.) Víc bílý barvy, prosím. Ještě. Je jí tu nějak málo. Lháři trubky prostitutky. Ne to nebylo na vás! :D Jen na ty vztahovačné.

Jsem necitlivý hovado, když se od srdce a od hlasivek směju, že se někdo zabil v autonehodě? Hůů, haló, soudící mega ega z lega, jsem, že jo? A já mám stejně za to, že ne. Páč na čem taky záleží, že jo. Možná na tom, že kdo odmítá smrt, odmítá i život. Možná na tom, co si kdo myslí a možná taky ne. Spíš ne. Vůbec ne. A vůbec co to plácám, nečtěte to. Nebo jo, když se vám ještě pořád chce, ale následky, ty si ponesete sami, já moc svalů nemám. Tak posilujte. Né v posilovně ježiš!

Co takhle si představit (celkem fajn věc, ta představivost), že život je taková zahrada a vy se v ní jen tak procházíte ... né, teď chvíli nebudeme vandalové a nebudeme zabíjet krtečky. Inspirejšn ke mně přišla v takový pěkný písničce, kterou jsem zpíval á la karaoke při otevřeným okně. Kam zas odbíhám. Jo. Ta zahrada. Tady si utrhnete jablíčko ze stromu, támhle si přivoníte k tulipánu, zablázníte si v jarním deštíčku a večer si pod strání při západu slunce rozděláte oheň .. no a teď mi řekněte, líbilo se vám to? Takovou zahrádku ... tu máme všichni. A chtěli jsme ji. Jako ne že bych někoho chtěl poučovat, to jste jakože přeslechli. Nikdy nepoučuju. Jinak bychom se totiž v tý zahrádce neprocházeli. Kdybychom ji nechtěli. A že to někoho štve .. tak ať. Si ji udělej lepší, chytráku ... jestli na to máš. Já na to nemám a mně se ta zahrádka líbí. Móc moc moc moc. Tak já se jdu zas procházet, báj báj batrfláj .. jó, motýlci, ti jsou taky fajn ... když se to s nima nepřehání ... protože vy máte křídla taky. Ahoj Bivoj záporkostroj (protože kladkostroj je jen jedna část duality! Ha!). Tečka.

A pro ilustraci, tumáte - hop! - chytej!, abyste věděli, co mi povídala Míša při jedné neškodné desetiminutové cestě do školy:

Hů, sluníčko svítí. Nebo svítíčko sluní? Kdo ví, ale hezky to hřeje ... a že tu není místo něj měsíc .. nebo týden .. ha, to by bylo hustý, kdyby v noci svítil týden. By pak třeba byla kratší. Nebo by trvala tejden. Ten děda na zastávce .. ou, teď si dává facepalm ... a určitě si říká "áá, to jsem ale starý debil" .. háháhaaahááááá :D proč mě to tak rozesmálo? Třeba to je starý debil. No ale přijatelnější varianta je, že on prostě je. Teda ale teď to bylo fákt hnusný .. ale tak co, on to neslyšel. Že ne? Že ne? Neslyšels' to, dědo? Do háje, uvědomuješ si, že mluvíš sám se sebou?! Tele-kuře-kotěpatie to totiž fakt nebyla. Čau šiško na stromě, jak je? No jak by bylo, je tak jak je, viď. To máte vy šišky z překližky všechny stejný. Díkybohu. Nebo díkyčemuvlastně. Třísk se dveřma od auta. Tě něco naštvalo viď? No furt lepší, než kdybys tady na ulici vyřvával Kurvááááááá já už to nevydržííííím! Nebo taky ne, kdo ví. Já ne. Nevím. Co vlastně vím? Ty vtipe, zas si ze mě děláš srandu. Víš co, hele, támhle je na stromě veverka. Zrzavá, no jasně. Modrá by nebyla tak hezká. Zrzavá obloha asi taky ne ... i když ... Běh, skok, skop, skopec né, hop, houp, křoup, to je život. Jó, tys seminárku asi nikdy nepsala. Je to vůbec holka? Hááhá, jako by ti to k něčemu bylo, vole. Těm dvěma cikánům to taky k ničemu není. By mě zajímal jejich smysl života. Bude asi černější ... Héééé, hehé, né, to bylo zas hnusný. Co je to s tebou dneska zas?! :D:D Co by, nic, jen jsem blázen. Tak. Jsem na zastávce o pět minut dřív, i když, to je relativní. To je jako re-lativní, opakující se lativní? A co to je lativní? Kecy v kleci na peci nemoci si pomoci. Jsi tu přesně tak, jak jsi tu měl bejt, co to zas řešíííš za kra-viny. Krá krá, Rejvn řekla Nevrrrmóóóórrrrr. Tak. A teď se budeme pět minut koukat na auta .. a .. sakra proč maj zrovna čtyři kola? Kdyby měly dvě kola a dva mráčky, napůl by pluly. Ty jsi fakt idiot hele. Huhuhahaháááááá :D Auta na mráčcích? Jako to tadytámhletoto tohle myslíš vážně? Smrtelně? Né, životně. Ty dualitní trojalitní protiklade jednoty. Už by ses fakt měl probrat. Ale kuš huš. Beruška. No je tam, no. Letí. Asi ne na benzín. Asi na lásku. Nebo na vlásku. Nebo taky na kus(u) listu, co včera sežrala k večeři. Jak prozaické. V kolik tak běžně večeří berušky? Mám hlad. Ale berušky nežeru. A vůbec né k večeři. Protože je ráno a to se snídá. Hergot to řekl zas kdo? Můžu v sedm ráno třeba obědvat. Nebo bědovat. Nebo se smát. Hahahááá ... hehééé .. héle, tahle holka je fakt k sežrání. Mňam, tak se najíme aspoň očima. Ježiš nezírej tak! Už jsi to dlouho neměl viď? Ach jo, tahle zabíjející ksoběupřímnost je šílená. Hatlá matlá. ^^

No žijte si s tím každej den. To vás poznamená. Tak se mi nedivte.

Docela mě baví takhle psát, je to krásně myslpovznášející. A že jsem tak dřív nepsal? Jó, časy a lidi se mění. Tak zas někdy, pokud jsem tím teda neodehnal víc, jak 78,53% vícečiméně pravidelných, nepravidelných nebo narušených čtenářů. Čau.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šeříková Šeříková | Web | 22. dubna 2012 v 19:06 | Reagovat

Nejde odpovědět víc, než úsměv :)

2 kiki kiki | 22. dubna 2012 v 19:27 | Reagovat

:D

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 19:28 | Reagovat

[1]:[2]: Vy jste to fakt celý přečetly? Nevěřím :D A jestli jo, můj obdiv k vám nezná hranic :D

4 Khira Khira | 22. dubna 2012 v 19:29 | Reagovat

:DDD Nj když Míša spolupracuje je to prostě sranda prča ohňostroje co :D:D:D jako smála jsem se po celou dobu co sem tohlencto četla a směju se ještě teď :DDD díky :D

5 barchettka barchettka | 22. dubna 2012 v 19:57 | Reagovat

U "Rejvn řekla Nevrrrmóóóórrrrr" jsem se už tlemila a u mráčků místo kol řehnila, což je docela dobrý z pláče :D
Piš takhle prosím častějc!! Připomíná mi to doby, kdy jsem takhle taky myslela i psala (jó, to jsem si to ještě dovolila)

6 Petr Hynek Petr Hynek | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 20:35 | Reagovat

A nebyla Míša trochu zhulená? :-) Ale to je jedno, míša, šíša :-D Šíša zdraví Míšu! Svět je jedna velká legrace, jen idiot ho bere moc vážně...

7 Crystallin Crystallin | Web | 22. dubna 2012 v 20:57 | Reagovat

To si jako přesně pamatuješ, co sis ráno myslel? Já si nepamatuju co sem si myslela před minutou, natož takový sloh.. :D

8 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 21:10 | Reagovat

[4]: No já díky, ty a tvůj blog jste byly dvě největší inspirace, který mě tohle donutily napsat :D

[5]: Budu, neboj :D Apropo, proč si to už teď nedovolíš?

[6]: Byla naprosto střízlivá, přísahám :D

[7]: Úplně přesně na 100% samozřejmě ne, ale pamatuju si to hlavní a dokážu to věrně zrekonstruovat :D .. a navíc tohle byl tak šílenej stav, že to prostě zapomenout nešlo :D

9 barchettka barchettka | Web | 22. dubna 2012 v 21:25 | Reagovat

[8]: Jéje jéje... Že bych se bála, že mě ostatní nebudou mít rádi...? (A to tady jako předhazuju svý největší tajemství a ostudu a to už je co říct!)
I když je pravda, že toho se mnou už zažili svý a většina z nich se se mnou pořád baví :D

10 Verča Verča | E-mail | 22. dubna 2012 v 22:11 | Reagovat

:-D:-D:-D

11 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 22:15 | Reagovat

[9]: Na to ti jen řeknu: Na to kašli ^^ :)
K čemu ti je, když tě někdo bude mít rád takovou, jaká se navenek snažíš být a ne takovou, jaká ve skutečnosti jsi?

12 Jediman Jediman | E-mail | 22. dubna 2012 v 22:28 | Reagovat

lol :D

13 Katrin Katrin | 22. dubna 2012 v 23:03 | Reagovat

nepřečetla jsem celý, ale nakonec jsi mě rozesmál :D

taky jsem takhle jednou psala, je to uvolňující, ale ztratila jsem tak všechny čtenáře /ne že by mi to vadilo:)

14 Šeříková Šeříková | Web | 23. dubna 2012 v 7:26 | Reagovat

[3]: Nedovolila bych si Tvůj článek nepřečíst :)

15 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 23. dubna 2012 v 13:08 | Reagovat

[14]: *klaní se*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.