Příběh Olatha Kyila

9. března 2011 v 17:44 | Spiiiidy |  Prozaická tvorba
Jak takový příběh letmo provoněný magií a mystikou vznikne? Zaprvé za sebou musíte mít dva a půl roku aktivního a velmi intenzivního hraní Lineage 2. Hra vám přiroste k srdci a časem vám svět, vytvořený částečně vámi, ostatními lidmi a částečně herním prostředím přiroste k srdci tak, že se do něj vracíte rádi a s láskou. Zadruhé v sobě musíte najít vůli a odhodlání přestat. Každý, kdo si tímto prošel, mi jistě dá za pravdu, že přestat je to nejlepší, co můžete pro váš už tak dost trpící skutečný život udělat. Ano, ten skutečný není ten po kliknutí na Login.
Abstinenční příznaky dříve či později přijdou, jak si vaše mysl bude žádat obvyklý přísun toho úžasného světa o tolik přátelštějšího, než ten za dveřmi oddělujícími domov a okolní svět. Pro ty, kteří stále bojují, mám dobrou zprávu - dá se to zvládnout. :-)
Pak prožíváte stav srovnatelný s euforií, máte najednou tolik času, o kterém jste dřív neměli ani potuchy, že opravdu existuje. Začnete stíhat. Zlepší se vám vztahy. Tělo vám poděkuje za zvýšený přísun pohybu. Všechno je krásné, až vaši mysl jednoho dne přepadne ... záchvat nostalgie. Jé, to byly časy! Kéž bych to mohl zažít ještě jednou! Aspoň na chvíli.
Už se vám ale nechce vyhledávat tisíce soubojů a mít nejlepší výbavu na světě a patrně i v celém Vesmíru. Chcete něco lepšího. Něco, co vám poskytne klid, harmonii v kombinaci s tím úžasným a nostalgicky se vám připomínajícím herním prostředím. Vzpomínky ... stovky, tisíce vzpomínek ...
A náhle se v hlavě začne rodit ona myšlenka. Zprvu nenápadná, ale stále sílící a žadonící o vaši pozornost. Když už ten fiktivní, krásný svět, proč se do něj nenarodit? A neprožívat příběh postavy se jménem místo nicku a s opravdovými vzpomínkami, šrámy, zkušenostmi a tajemstvími místo soupeření, nadávek, zabíjení a egoismu? A příběh se začne rodit.

Útržky z Olathova života jsou jako nedokončená mozaika, ze které ale celkový obrázek vystupuje vcelku nápadně. Je zde zachyceno několik klíčových momentů z jeho života tak, jak je v nepříliš častých volných chvílích kamsi potají za svitu svíčky sepisoval. Možná ještě někde žije, kdo ví ...



Není lepšího využití pro starý pergamen, než dát mu možnost uchovat vzpomínky tak staré, jako je on sám. Kdokoliv toto čteš, smrtelný, nesmrtelný, dobrý či zlý, věz, že v rukou držíš část mé životní poutě. Část mě samotného. Část syna temnoty, Olatha Kyila.



Prolog

Konečně stavení. "Je mi zima, Kyile. Přespěme tu," navrhla. "Dobře, počkej venku, vyřídím to." Doufám, že nebude ani jeden moc vzdorovat, pomyslím si, když vcházím bez zaklepání. "Vendui!" pozdravím a nenuceně si pohrávám s dýkou ještě před chvílí ukrytou kdesi pod zbrojí. "Mé jméno jest Kyil. Olath Kyil. Přišel jsem z dalekých krajů a hledám místo, kde by si mé unavené tělo mohlo odpočinout. Nenašlo by se zde něco, krčmáři?" pokusím se o prosebný pohled. "Qualla," dodám slovo, které nepoužívám zrovna často, abych svému projevu dodal na věrohodnosti. Letmým pohledem na jeho postavu snadno zjistím, že to je člověk středního věku. Důvěřivý … příkoří a bolest ho ještě nestihly odnaučit naivitě. "Zaplatíš-li, pobývej si u mě, jak dlouho budeš chtít," odvětil krčmář, "ale na sekeru nocleh nedávám, to si pamatuj!" "Beru na vědomí. Líbí se mi tu. Asi se nějaký čas zdržím." Prohlížím si vybavení krčmy a pomalu obejdu krčmáře. "A peníze, ty už potřebovat nebudete," ozve se svist dýky prorážející srdce. Co naplat, na sex pod širým nebem bylo chladno a ta drowka tak neuvěřitelně sexy. Obchody na ostří dýky, v těch jsem vždycky dělal dobré jméno naší rase, proběhlo mi hlavou.

Léta nezkušená

Z toho, co mi jedna z mých opatrovkyň při jedné bujaré oslavě značně posilněná houbovým odvarem pověděla, se mé dětství nedalo nazvat idylickým. Už jen fakt, že jsem s ní tři dny předtím musel lehat v jenom loži, aby mi některé okamžiky mimo dosah mojí paměti byla ochotna odhalit, dokládá, jakých věcí jsem byl svědkem. Lidé … ach, ti hloupí lidé, ti znají ve svém jazyce jen málo slov pro věci, které mne a mého ducha utvářely. Možná by je nazvali zvěrstvy. To je jeden z důvodů, proč je nemám příliš v lásce. Jak mohou něco tak krásného nazvat zvěrstvy? Pozoroval jsem krvavé rituály i obcování uctívačů Shilen, slýchal nářek obětovaných elfích nemluvňat a cítil bezmoc uvězněných příslušníků lidské rasy těsně před tím, než stanuli tváří v tvář smrti. Netrvalo dlouho, a nabyté zkušenosti jsem patřičně zúročil. Často jsem si později říkal, jaká síla nade mnou držela ochrannou ruku, abych vyvázl bez úhony. Z toho mála co vím, jsem se často toulal poblíž Gludinu a Vesnice Temných elfů v domech interiérem ne nepodobných nevěstincům nebo hospodám nad ránem.
Ilhar a ilharn … nikdy jsem nepoznal, co tato dvě slova znamenají. Od mého narození si zřejmě každý z rodičů šel svou cestou a výchova pro ně bylo slovo tak cizí, jako pro elfy temná magie. Vděčný jim jsem, to ano. Za rychlost, inteligenci a prohnanost, kterou mě nikdo učit nemusel. Moji vrstevníci, jakkoliv se mnou sympatizující nebo mě nenávidějící, se vždy podivovali nad zručností, s jakou jsem dovedl vyřídit vše, co bylo v mém zájmu. Že se pak občas zem červenala nebo růžověla krví, mě nijak netrápilo. Je pravda, že moc přátel se po mém boku nevyskytovalo. Nevadilo mi to. Jsou přece důležitější věci. Přátelé přicházejí a zase odcházejí. Stejně by každý viděl rád svoji kudlu v mých zádech a mou zbroj na svém těle. Eswen … ne, Esuan … nebo snad Esahan se jmenoval? Taky mi každý den tvrdil něco jiného. Ano, ten starší … Znali jsme se už od dětství a dalo by se říct, že jsme si byli trochu blízcí. Avšak asi ne natolik, aby mi alespoň náznakem dal vědět, kam toho dne, kdy padla popelem sousední vesnice, odešel. Říkával mi: "Smrt, ta je tu s námi každý den jako věrná přítelkyně, Kyile. Není důvod se jí obávat. Ale život, toho se boj!"

"Temná magie a magie větru. Ano, to dokonalé spojení. Souznění dvou sil. Každý z vás ho má v krvi. Každý z vás ho může použít. Učte se," silný poryv větru jako by teď převzal vládu nad jeho hlasem "a Shilen vás odmění!" Musím říct, že vysávání goblinů a vlků jedním zaklínadlem byla docela dobrá zábava. "Awere! No tak, Awere, pojď sem!" lákám ho k přeběhnutí bažiny. "Už jdu, máš tam dalšího goblina na hraní?" zajímal se. "Něco mnohem lepšího," nadmul jsem se pýchou. "Světlého elfa. Pojď…"

Slunce už dávno přenechalo oblohu hvězdám, a tak nám jeho chycení nedalo ve dvou ani moc práce. "Ne! Prosím … prosím … nic jsem vám neudělal, mějte slitování. Ztratil jsem se a … Áááááááá!" Awer toho tvora přidržel silou, jaké nemohl vzdorovat. První zaklínadlo. Druhé. Třetí. Líbilo se mi to. "Kyile, chci si to taky zkusit," dožadoval se Awer. "Tak dobře, jen ještě chvilku počkej." Bleskově jsem natáhnul tětivu a šíp si našel cestu přímo k elfovu srdci. "Příště, kamaráde. Tenhle byl už pro tebe moc slabý." Tou zkušeností jako bych dospěl. Pokud jsem byl schopen cítit něco jako radost, ano, té noci jsem ji cítil.

Léta zrání

Umění temné magie mi nebylo cizí. Dokonce bych mohl říci, že mé sympatie k ní byly větší, než k ohánění se dýkou a lukem, nicméně mě temnou magii nikdo učit nechtěl. Nevím proč. Můj poslední učitel mi řekl, že svíčku nikdo nemusí učit hořet, ale zapálena být musí. Moc moudrý jsem z té věty nebyl, nicméně její základy stále ovládám a často přijdou vhod, obzvlášť při nedostatku peněz lecjakou špinavou práci zastanou.
Učil jsem se tedy bojovým dovednostem. Snad díky tomu, co ve mně zanechali rodiče, nebo snad díky samotnému Gran Kainovi mi výcvik nedělal žádné potíže. Ukázal se taktéž velice vhodný jako podpora mým slovům, pokud nebyla pochopena přesně.
Jak léta plynula, potemnělé roucho noci a měsíčního svitu mi často poskytovaly prostor pro seznámení s mnoha drowskými ženami. Llieh ssin! Vypadaly jako ztělesnění krásy, touhy, nebezpečí a dravé sexuality. Nebylo snadné je získat, byť jen na jedinou noc, avšak můj chtíč byl ve většině případů právě odpovědí na volání chtíče jejich. Z toho zbytku, který nedopadl zcela podle mých představ, si má kůže odnesla několik pěkných jizev. Ale kdo by se staral o pár jizev. Jestli jsou k něčemu dobré, tak k tomu, že z nich mluví zkušenosti.
O svůj vzhled jsem se staral jen při příležitostech, kde ode mě jistá elegance byla vyžadována. Nakonec se dobrý vzhled ukázal jako velmi výhodný. Upravené vlasy, dobře padnoucí lehká zbroj, náhrdelník z pravého stříbra a další doplňky mi však také zajistily ukojení mého chtíče téměř vždy, když bylo potřeba. Ženy také často mluvily o mé vypracované postavě a smály se až nepřirozeně dlouhým uším. Na oplátku jsem je za ně tahal, díky čemuž jsem objevil další místo na jejich těle, jehož dráždění je rozpálí do běla. Drow zkrátka nikdy neví, co se mu bude v životě hodit.

Léta moudrá

Jak léta a desetiletí plynula a ve vzpomínkách jsem nacházel stále větší nánosy chaotického prachu a žejdlíky houbového odvaru, stával se ze mě víc a víc chladnokrevnější tvor. Samotu po těch všech zkušenostech snáším poměrně dobře, jen co je pravda. Slova jako čest a slitování z mého slovníku téměř vymizela a já, stále stejně rychlý a nedostižný jako vítr, žil svůj život. Naučil jsem se méně mluvit o svých slabých stránkách, jakými jsou nepochybně ženy, omamné látky, občasná pravdomluvnost a jistá impulzivnost ve chvílích, kdy mi dojdou zásoby chladnokrevnosti. V těžkých chvílích mi ochotně dělá společnost Shilen. Víra. Ano, díky víře stále dýchám. Nevím-li, co mi přinese další den, nemůžu nevěřit. "Věř a budeš žít. Žij a začneš věřit," říkával kdysi jeden z mých učitelů temné magie.

Z mého nitra

Jsem osamělý … ne, to není to správné slovo. Jsem samotář. Společnost vyhledávám ve chvílích, kdy se mi to hodí. Mám-li se bavit s člověkem nebo světlým elfem, pak jen proto, že mi taková konverzace může přinést zisk. Lidé jsou zvláštní směska, bojí se noci a mají divné uši. A světlí elfové, naši úhlavní nepřátelé … asi jim nikdy nedojde, že se síla vody nikdy nevyrovná síle větru a že světlá magie se krčí strachy, narazí-li na temnou. Ani zdravit mě nemusí, hýkání oslů nedělá dobře mým uším. Orkové, synové Pa'agria … kdyby jen nebyli tak hloupí, možná by přinesli více užitku. Jako spojenci jsou leckdy nevypočitatelní a chovají se jako přerostlé děti. A navíc - je težké je opít. Stejně jako trpaslíky, ale ti nejsou tak bojechtiví. Kdo ví, jestli svoji přátelskost a dobrou náladu jen nepředstírají. Asi ne. Ale jsou dobří obchodníci, to jistě.
Potěšení mi přináší spousta věcí. Hon, lov, zabíjení … a samozřejmě také útěk a skrývání, na to jsem si vždy potrpěl. To jsou ty pravé činnosti na pozvednutí ducha. Vedle nich nepohrdnu ani výpravami na neznámá místa a rybařením. Kdyby jen se s tím prutem dalo lépe zabíjet. Ale z nějakého mě neznámého důvodu mají ženy rybaření rády. Patrně díky nim jsem v něm našel zalíbení. A co teprve katakomby a nekropole, tam se dají zažít věci! Neznám lepší místa na vyřizování účtů.
Strach, věrný společník života a přítel smrti. Za ta léta jsem se naučil nedávat strach každému na odiv. To ale neznamená, že se nebojím … ale čeho vlastně? Bolesti? Ano, vzdorovat chvíli dokážu, ale znám příjemnější věci. Přesily? V jejím sevření také nejsem úplně svůj. A dost už o strachu. Dává sílu, ale ve velkém množství oslabuje.

Epilog

Hleděl jsem mu do očí. Přímo do nich, do těch dvou malých vystrašených teček, které se těsně před mým příchodem kochaly hromadami zlaťáků a horkými klíny žen toužících po uspokojení. "Doneslo se ke mně, ač jsem tomu stále nemohl uvěřit, že bys mohl být mým otcem." Skrz křik vyděšených žen a nářek jedné z nich, ležící u něj nejblíž, ani nebylo slyšet jeho sípání, když jsem ho chytil pod krkem. "Mluv!" zašeptal jsem mu do ucha. "Mluv, a dokaž, že jsi můj ilharn. Že jsi ten, díky kterému jsem poznal bolest a utrpení, díky kterým mne i mí učitelé temné magie zavrhovali. Mluv!" "J…jsi to ty, Kyi … ?" prodralo se mu skrz hrdlo, když jsem ucítil bodavou bolest v pravé noze. Bleskurychle jsem se otočil. Jen jedna z mnoha žen se rozhodla bránit toho špinavého drowa, ale nebyla dost rychlá. Nevím, jestli se ve mně můj otec pokoušel vzbudit soucit, když tvrdil, že zrovna tahle z toho až nechutně velkého počku děvek v jeho doupěti byla moje matka. Mé srdce, chladné jako samotný sever Elmoru, necítilo lítost. Choulili se k sobě jako krysy na posledním kousku souše. Jediný pohyb a má dýka byla potřísněna dvojí krví mé krve.
Vycházejíc z toho ztichlého, příšerného doupěte jsem byl zase o něco chytřejší. Věděl jsem, co znamenají slova ilhar a ilharn.
~
Sítě svitu měsíčního
a horkost klínu toužícího.
Temně modrá krev koluje mi v žilách
Ano, to jsem já, Kyil Olath.
~
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 10. března 2011 v 9:37 | Reagovat

Pro vysvětlení přikládám význam slovíček z jazyka temných elfů.

ilhar – matka
ilharn – otec
llieh – dokonalý
ssin – krása
olath – temný
kyil – šipka; náhlý, rychlý pohyb
Shilen – stvořitelka temných elfů
Gran Kain – otec Shilen
drow – synonymum pro temného elfa
Vendui – drowský pozdrav
Qualla – prosím

2 Khira Khira | 21. května 2012 v 16:02 | Reagovat

Kyil Olath ^^
Tý jo. To je úplně z jiného světa.. z jiné dimenze... to je prostě..
Zkrátka jsem ráda že jsi tohle uveřejnil . . .
*_* A historicky jako první článek

3 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 22. května 2012 v 10:14 | Reagovat

[2]: *klaní se* ^_^

4 Šípková princezna Šípková princezna | 22. února 2015 v 21:56 | Reagovat

Lineage II. jsem nikdy nehrála ani neviděla, ale podle wikipedie si asi umím představit, že se jedná o podobné MMORPGčka, jaké jsem někdy hrála :) Nevím ale, do jaké míry je tam rozvinut příběh, a do jaké ta MMO verze.
Ten začátek proto, abys pochopil, že se mi špatně vyjadřuje ucelenost Tvého příběhu, protože si ho nemůžu dát do souvislostí s tím daným světem. Co mi to připomíná, tak svět Zaklínače, podobné fantasy, jestli znáš. Ale temní elfové a další rasy se dnes najdou téměř v každém fantasy :D

Prolog mě zaujal hned a musím konstatovat, že je nejlepší z celého příběhu. Ta část "uprostřed" se mi zdá spíš popisná než příběhová, k vyvrcholení pak dochází až v epilogu (který je mimochodem taky skvělý).

A hrozně se mi líbí Tvůj jazyk. Ne že by nebylo patrné z jiných článků, jak si nádherně umíš s češtinou pohrát, ale když čtu příběhy, je to vyloženě něco, co k tomu potřebuji. (Pokud se slova opakují, případně se vyskytují chyby, čte se to daleko hůře, což se přirozeně odrazí na celkovém dojmu.)

Celkově Ti příběh chválím, jde z něj cítit pravá fantasy atmosféra.^^

5 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 22. února 2015 v 22:17 | Reagovat

[4]: Och, taková chvála se krásně čte :)

Svět LII je spíš zaměřený na MMO, příběh tam sice mírně rozvinutý je, ale většina hráčů ho právě moc neřeší, což je celkem škoda. Na druhou stranu je tam zase více místa pro fantazii, a některé questy jsou opravdu dost propracované :)

K popisnosti některých částí - tenhle "příběh" jsem psal jako charakteristiku mojí postavy, která byla součástí přihlášky na jeden herní server (žel, jeho název už nevím), který se zabýval hraním výhradně z pohledu příběhu - byl to čistě RPG server, kde byla příběhová stránka zastoupena z 90% a herní tak z 10%.

Ironií je, že jsem na tom serveru hrál nakonec jen asi měsíc, načež mě to přestalo bavit a s hraním jsem skončil nadobro :D

A moc díky za to, že sis všimla, jak si hraju s češtinou, spousta lidí si toho ani nevšimne ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.