Pravý význam Platónova díla Podobenství o jeskyni

17. března 2011 v 23:31 | Spiiiidy |  Chvilky filosofie
Tak si takhle sedím na židli, koukám do blba a najednou mě něco napadlo. Honem, honem otevřít blog a psát, aby mi ta myšlenka neuletěla! To kdybyste se ptali, jak článek vznikl. :-)


Uvedu nejdříve Platónovu ... eh, jak na to tak koukám, tak vlastně Sokratovu geniální myšlenku, kde se trefit do černého už víc ani nemohl a poté se ji pokusím intuitivně rozebrat tak, jak ji vidím já. Názor si utvořte sami.

Následující text je převzatý. Zdroj: Fürst Maria: Filosofie, Fortuna, Praha 1994. Převzato ze stránky http://literatura.kvalitne.cz/jeskyne.htm

Sókratés: Představ si lidi v podzemním příbytku podobném jeskyni, která má k světlu otevřený dlouhý vchod podél celé jeskyně. V této jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní na nohou a na krku, takže zůstávají stále na tomtéž místě a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď na způsob zábradlí, jaké mají před sebou loutkáři a nad nímž dělají své kousky. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva.

Glaukón: Předvádíš podivný obraz a podivné vězně.

Sókratés: Podobají se nám. Myslíš, že by takoví vězni mohli vidět sami ze sebe a ze svých druhů něco jiného než stíny vrhané ohněm na protější stranu jeskyně?

Glaukón: Jak by mohli vědět, když jsou celý život nuceni držet hlavu nehybně?

Sókratés: Tito vězni by nemohli pokládat za pravdivé nic jiného než stíny oněch umělých věcí.

Glaukón: Nevyhnutelně.

Sókratés: Kdyby jeden z nich byl zbaven pout a přinucen náhle vstát, otočit šíji, jít a podívat se nahoru do světla, mohl by to udělat jen s bolestí a pro oslepující lesk by nebyl schopen dívat se na předměty, jejichž stíny předtím viděl. Co by podle tebe řekl, kdyby mu někdo tvrdil, že tehdy viděl pouze přeludy? Nemyslíš, že by byl zmatený a domníval by se, že předměty tehdy viděné jsou pravdivější než ty, které mu ukazují teď?

Glaukón: Mnohem pravdivější.

Sókratés: A kdyby ho někdo odtud násilím vlekl skrze drsný a strmý vchod a nepustil by ho, dokud by ho nevytáhl na sluneční světlo, nepociťoval by bolestně toto násilí a nevzpíral by se, a kdyby přišel na světlo, mohly by snad jeho oči plné sluneční záře vidět něco z toho, co mu nyní uvádí jako pravdivé?

Glaukón: Ne, alespoň ne hned.

Sókratés: Myslím, že by si musel na to zvyknout, kdyby chtěl vidět věci tam nahoře. Nejdříve by asi nejsnáze poznal stíny, potom samotné předměty. Dále by potom nebeská tělesa i samotnou oblohu snáze pozoroval v noci, dívaje se na světlo hvězd a měsíce. Nakonec by se myslím mohl dívat na slunce samo o sobě na jeho vlastním místě a mohl by též pozorovat, jaké je.

Člověk je připoután k oblasti vnímání, neboť smyslově dané považuje za jsoucí. Z těchto pout musí být osvobozen. Cesta od toho, co je pro nás zvykem, k vědeckému a především k filosofickému poznání je cestou postupných kroků. Platón se pokouší popsat tuto cestu člověka jako nevědoucího k vědoucímu právě ve svém "podobenství o jeskyni". Jestliže člověk pochopí rozdíl mezi smyslovostí a duchem, pak ví, že nesmí zůstat v jeskyni, ale že je povinen vynaložit námahu a z jeskyně vyjít. Pak ví, že se nesmí vydávat libovůli svých smyslových sklonů (pudů), ale že je jeho povinností jednat podle rozumu. Lidství důstojné člověka znamená, že duch (rozum) ovládá smyslovost. Duch, který se osvobodil, žije ve znamení ideje dobra. V "podobenství o jeskyni" ten, kdo již odtud vystoupil, sestupuje opět do jeskyně a snaží se osvobodit z pout a vyvést ven své dřívější spoluvězně.

Konec převzatého textu.

Podotýkám, že nejsem filosof a nemám přečtenou téměř žádnou literaturu tohoto typu. Sepíšu pouze můj názor, který intuitivně vnímám jako správný. Může a nemusí být pravdivý, nicméně jsem o něm přesvědčen. Nikomu ho nevnucuji.
Proto vás prosím, nezačínejte mi tu filosofickou diskuzi se snahou přesvědčit mě o tom vašem. Na svůj názor si neberu monopol a respektuji názory ostatních.

Začnu od začátku a budu postupovat popořadě podle úryvku z Platónova díla.

Ona jeskyně zde není nic jiného, než náš svět, který vnímáme smysly. Jsme pevně přesvědčeni o tom, že je pravdivý, reálný a nic mimo něj neexistuje (samozřejmě nemluvím za všechny, aby se ti, co vědí, neurazili). Není nic po smrti, není nic nadpřirozeného, čas plyne jak má, všechno je v pořádku tak, jak to přece známe.

"Vězni žijí od dětství spoutaní ..." Jako vězně si představte současné lidstvo dnes a systém, ve kterém je nám násilím nuceno žít. Ono donucení je založeno primárně na strachu. Je to strach, který vytváří systém v našem každodenním životě, a tak nás nutí být na něm závislí. Máme strach, že se nezavděčíme našim rodičům, že nedostudujeme, neseženeme práci nebo nás z ní vyhodí, že budeme nemocní, že nebudeme mít peníze, že nás někdo při večerní procházce okrade a zabije, že zítra přijdou teroristi, že nebudeme mít kde bydlet, že se o nás někdo dozví pravdu i přesto, že mistrně ovládáme lež a manipulaci ... Každý den máme z něčeho strach, který nás svazuje a nutí poslouchat a dělat něco, co bychom z vlastní svobodné vůle nikdy neudělali. Chodíme do školy, kde nás to nebaví, pracujeme, kde nechceme, lžeme, když nemusíme, ve vztazích trpíme, i když to je zbytečné ...

Stíny, které vrhají umělé věci nošené lidmi jsou pro vězně jejich realita, které nemají pražádný důvod nevěřit. Od dětství vidí stejný obraz, nemohou pohnout hlavou, takže ho vidí i ze stejného úhlu. Jak poznají, že jde o iluzi? V poutech nijak.
Stíny jsou normální věci - sklenička vedle vás, židle, na které sedíte, domy ve městě, letadla ... jak je libo. Kdo by pochyboval nad tím, jestli jsou reálné? Můžeme si na ně přece sáhnout a když nám spadne závaží na nohu, tak to pěkně bolí. Jídlo má nějakou chuť, motory vydávají zvuk a když vybuchne sopka, tak nám je v tom lepším případě teplo. I ta propiska píše na papír a písmenka vidíme na vlastní oči. Nemáte důvod pochybovat a poznat, že jde o iluzi. Stejně, jako Neo v Matrixu. Takže realitu, to co vnímáme našimi pěti smysly (Mimochodem, představili jste si někdy, co byste vnímali a jak byste asi žili, kdybyste o všech pět smyslů přišli? Že ne? Zkuste to.), můžeme si na to sáhnout a honíme se za tím celý život s jazykem na vestě, zde symbolizují stíny vrhané ohněm na zeď. Platón to zde trochu zjednodušuje - vězni používají jeden smysl, a to zrak. Když vězeň zavře oči, neuvidí žádné stíny, tedy ani žádnou "realitu". My jich máme pět, což je jen dokonalejší forma vnímání "reality". Platónova verze falešné reality v jeskyni je ve 2D pro lepší pochopení (stíny na zdi), ta naše je ve 3D (prostor).

Ti, co stíny vytvářejí a starají se o to, aby realita pěkně fungovala, symbolizují vládnoucí vrstvu společnosti. Elity, které mají na starosti chod systému a to, aby se nezhroutil = aby nezhasl oheň v jeskyni. To jsou ty elity, které zuby nehty udržují tento nemocemi prolezlý systém v chodu. Že není nemocný? Kdyby byl zdravý, neznali bychom pojmy jako válka, peníze, ekonomická krize, terorismus, závist, lež a milión dalších, račte si domyslet. Byli jste někdy nešťastní? Nespokojení se životem? Vždyť to je přece normální, namítnete, každý někdy byl! A na co jste to sváděli? Kdo tomu nevěří, ať to nezapomene svést na cokoliv z jeho okolí - počasí, globální oteplování, rodinu, kamarády, konspirační teoretiky, vládu, stát, nadnárodní korporace ... jak je libo. Nezapomeňte, že realita je taková, jakou si vytváříte. Svádět vinu na ostatní funguje jen do té doby, dokud této iluzi věříte a živíte ji. Uvedu jednoduchý příklad. Dva lidé se baví o počasí, pesimista a optimista. Pesmista nadává, že kvůli dešti přišel mokrý do práce, je mu zima a má z toho špatnou náladu. Pokud ho necháme mluvit dál, dozvíme se, že vlastně celý svět stojí za hovno, nikdo ho nemá rád, v rodině na něj kašlou a tak dále. A čím to začalo? Nevinným deštěm. Jeho bručounství pravděpodobně zapříčiní další události, které ještě prohloubí jeho depresi (nebo začnou, pokud ji ještě nemá). Optimista má naopak radost z toho, že je po dešti venku čistší vzduch a voda prospěla rostlinám. Navíc má umyté auto, které parkuje venku před domem. Pokud jeho necháme mluvit dál, patrně se dozvíme další věci, které ho potěšily, až se dostane k tomu, že je spokojený a na světě je krásně. Lidé se s ním budou raději bavit a pravděpodobně se mu naskytne na základě toho nějaká dobrá příležitost. Kdo v tom vidí fakt, že realitu formujeme sami našimi myšlenkami? Nehlaste se všichni.

A teď teprve začne zábava. Kdosi vezme vězně, osvobodí ho z pout, ze kterých se osvobodit nechtěl, protože nevěděl, že to je možné. Chtěli byste letět na Mars, kdybyste nevěděli, že existuje? Chtěli byste létat, kdybyste byli přesvědčeni o tom, že to je nemožné? Dobře, vězně máme osvobozeného, je zmatený a neví, co se děje. Bolí ho vstát a otočit hlavu, protože to nikdy předtím nedělal. Vidí najednou spoustu světla zvenku a je jím oslněn tak, že mu to je nepříjemné. Bodejť by ne, když prožil celý život při světle skomírajícího ohně. Je oslepen, a tak není schopen vidět skutečné předměty, jejichž stíny předtím viděl. A když si jeho oči po chvíli přivyknou a on uvidí skutečné předměty, na jejichž stíny se celý život díval, nepřijde mu moc uvěřitelné, že stíny předtím byly jen iluze. Vždyť je viděl celý život!

Vzpírání vězně při tažení tunelem symbolizuje odmítání, vyvracení a zesměšňování pravdy a lpění na současném způsobu života, na realitě, penězích, materiálních hodnotách a zisku. Toho, kdo vězně táhne násilím ven, si můžeme představit jako někoho, kdo zná pravdu a snaží se pomoci lidem, kteří mají dosud klapky na očích. Proč jim ostatní nevěří, hází jim klacky pod nohy, zesměšňují je, urážejí a vybíjí si na nich svou vlastní frustraci? Protože odmítají přijmout to, co se na první pohled jeví jako nemožné, bláznivé, přehnané - stejně jako sluneční svit v porovnání se stíny od plápolajícího ohně kdesi v jeskyni. Chudákovi vězňovi se jeví ono tahání kýmsi ven na světlo jako bolestivé a nepříjemné, proto se zuby nehty brání. To je přirozené. A po téhle strastiplné cestě nahoru mu někdo začne tvrdit, že teď konečně vidí realitu takovou, jaká doopravdy je. Přirozená reakce by vypadala asi takto: "Tys mě násilím vytáhnul odněkud, kde jsem byl spokojený, někam, kam jsem nechtěl. Způsobil jsi mi bolest a to vše proti mé vůli a teď očekáváš, že ti budu ty žvásty věřit?" Když si ovšem jeho oči přivyknou na světlo a začne vidět normálně, tak si uvědomí, o kolik je tato nová realita lepší, než ta, ve které byl, jak zjistí, držen násilím. Nikdy se nebude chtít vrátit. Pak si ale vzpomene na ty, kteří dosud sedí připoutaní v jeskyni a půjde jim pomoct. Nyní bude on v roli toho, kdo bude táhnout vzpouzející se vězně ven tunelem na světlo. A bude chápat, proč se mu brání.

Jako transformaci (lidstva, vědomí) si představte to, co se v současnosti děje a co spěje k završení - oné apokalypse. Apokalypsa je ono zjevení, to, když staneme oslepeni v záři Slunce, přesně jako ten vězeň vytažený z temné jeskyně na světlo.

"Myslím, že by si musel na to zvyknout, kdyby chtěl vidět věci tam nahoře. Nejdříve by asi nejsnáze poznal stíny, potom samotné předměty."
Tam nahoře, to je pátá dimenze. Jeskyně je třetí a cesta tunelem je transformace. Jak prosté. Nejdříve a nejsnáze poznáme stíny - věci a předměty ze třetí dimenze, které ještě budeme chvíli schopni vidět. Potom začneme rozeznávat předměty z páté dimenze, jak si budeme postupně zvykat.
"Nakonec by se myslím mohl dívat na slunce samo o sobě na jeho vlastním místě a mohl by též pozorovat, jaké je."
Jak jako na místě slunce? Že by se on sám stal sluncem? To už je moc šílené, že? Jak na to Platón asi přišel? Pokud jste dočetli až sem, vězte, že pátá dimenze není dimenzí poslední, ale existují také vyšší. Do těch bude směřovat náš další vývoj. A na co tedy poukazuje popis, že se stane sluncem? Na další postup ve vývoji. Vězeň vyšel z jeskyně ven, ze třetí dimenze do páté. Aby se stal sluncem, musí postoupit ještě výš. Že by naše Slunce bylo živé? Co třeba teorie Gaia? Ta říká, že Země je živý organismus. Může-li být Země (a planety) živá, proč ne také naše sluníčko (a hvězdy)? Pojďme se na to podívat trochu seshora. Přijmeme-li, že nebeská tělesa jsou živé bytosti (byť z vyšších dimenzí), co je tedy vesmír, který vidíme? Co třeba "planeta", na které žijí?

Zapojte intuici a představivost, té se přece meze nekladou. Možná budete překvapeni :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | 21. března 2011 v 18:08 | Reagovat

Platónovo přirovnání je krásné a trefné.
Ať si každý věří čemu chce, protože pravda je stejně jen jedna.:-)

A když vybuchne sopka, v tom lepším případě nám bude teplo.:-D Myslím, že smajlík mluví za vše.

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 21. března 2011 v 19:33 | Reagovat

[1]: Tak nějak. :-)

Krásně vysvětlené to je i v tomhle videu.
http://www.youtube.com/watch?v=mcZ-y0RHTXI

3 GVKB GVKB | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 21:00 | Reagovat

Iluze nám nahrazují realitu, civilizovaný člověk je obklopen nerůznějšími umělými náhražkami natolik že mu iluze nahrazují realitu a on se od reality neustále vzdaluje natolik, že často začíná mít už problémy poznat co je to iluze a co je realita? Třeba matka řekne, ty jsi moje dítě mám tě ráda, jenže zde matka neví co mluví, protože dítě sice porodila, ale to dítě není již ve skutečnosti její, majitelem dítěte je bohatá a mocná elita, ona může kdykoli snadno matce dítě odebrat a nechat je zabít, pokud to elitě přinese veliký užitek, ale matka nesmí svoje dítě zabít, protože dítě není její vlastnictví! Stejně tak je to i s naším tělem a našimi myšlenkami, které vlastní mocná a bohatá elita a může nám kdykoli vzít naše tělo ve válce, nebo nám ukrást naše hodnotné myšlenky ve státním zájmu! Dalším problémem zde jsou drogy které nám berou náš život a dělají z nás ubožáky co jsou na drogách závislí a tak věří iluzím které zde drogy vytvářejí, dále je zde; politika, náboženství, reklama, škola, atd. zde se taky vytváří veliké množství iluzí které bereme za realitu a tak si naivně myslíme že když půjdeme k volbám že rozhodneme o svojí lepší budoucnosti tím že zvolíme správné lidi co se o nás postarají? Světu ale nevládnou volení politici, světu vládne od pradávna jenom ekonomická mafie, která si vše za peníze kupuje a ten kdo se jí naivně postaví, toho snadno zlikviduje! Vše je zde duševně mrtvé a tak duševně mrtví lidé sepisují zákony tak aby bylo zde vše duševně mrtvé to je logické a pokud se někdo agresivně pokusí duševní mrtvoly probudit tak je násilně zlikvidován aby nerušil klid na tomto velikém lidském civilizačním hřbitově, kde je duševní život jenom velmi vzácnou výjimkou!

4 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 15. dubna 2012 v 17:38 | Reagovat

[3]: Máš pravdu, ale šířením nenávisti tomu nepomůžeš. Jen to přiživuješ.

5 Nex Nex | 15. května 2012 v 13:04 | Reagovat

Víceméně jsi to rozepsal naprosto stejně, jak se to vykládá při filosofii. Mám ovšem poznámku k pasáži "Nakonec by se myslím mohl dívat na slunce samo o sobě na jeho vlastním místě a mohl by též pozorovat, jaké je.".

Teorie, že Platon naznačuje, že člověk může postoupit až na úroveň Slunce je samozřejmě možná, neznám původní text, respektive mu nerozumím. :) Tvá interpretace je ale postavená na chybném jazykovém výkladu. V současné češtině by to znělo: "Nakonec by se nejspíš mohl dívat na samotné Slunce na nebi a mohl by taky pozorovat, jaké je.".

6 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 15. května 2012 v 16:30 | Reagovat

[5]: Výkladů může být tolik, kolik je lidí ... neexistují ani správné, ani špatné ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.