Pár řádků pro Tebe

10. března 2011 v 21:33 | Spiiiidy |  Poetická tvorba
Když se na svoje básnické výtvory s odstupem času a klidnou hlavou dívám, přijde mě občas navštívit slečna Nostalgie. Je krásné, jak se mi v mysli uchovávají jen ty hezké vzpomínky. Špatným se tam nějak nechce zůstávat, za což jim patří velký dík. Stačí si přečíst pár řádků a v mžiku mě můj soukromý stroj času katapultuje do doby dávno minulé. Je úžasné, jak realisticky dokáže minulost zobrazit.

Nevím přesně, kdy si moje fantazie usmyslela těchto pár řádků stvořit. Hádám, že to bylo někdy v zimě na přelomu let 2009/2010. Výhodou je, že mě v tehdejším mrazivém počasí dost zahřála. A také jsem se hned cítil lépe. K adresátovi se však už nedostala. No, asi to tak mělo být. Přeju příjemné čtení. :-)


Pár řádků pro Tebe

Zlomil Ti srdce,
vzal si Tvou duši.
Cítíš se křehce,
srdce Ti buší.

Nechceš to prožít znova
Nechceš se cítit stejně
Nechceš dát na prázdná slova
a myšlenky v hejně.

Bolest, touha, zklamání ...
Chceš jít, chceš žít, chceš chtít ...
Ale cosi ti brání ...
A přesto chceš štěstí za pačesy vzít ...

Strach hledí Ti z očí
zříš ho ve slovech Tvých.
Tisíc probdělých nocí
zaháníš ho v myšlenkách Tvých.





Vstoupil jsem bez zaklepání,
sám, toužící po naději
a Tys pošeptala znenadání
dám Ti ji ...

Tvoje slova, plná naděje,
srdce mi začala hřát.
V mém nitru závěje
jaly se tát.

Sedmé nebe pode mnou,
osmé tak nízko
pouhou přítomností Tvou
zdá se tak blízko.

Mysl Tvá je ztracená,
nejistota uvnitř tě sžírá,
cítíš se jak omámená,
neboť v Tobě rána se otevírá.

Nevím jak velká,
jak zle se cítíš ...
Budu jako šipka,
ukazujíc, kam míříš ...

Cítím Tvůj smutek, cítím Tvou bolest.
Ptám se Tě, zmaten rychlostí:
Má to být závod, má to být test?
Odpovím Ano, podstoupím ho s radostí.

V hlavě hlavolam ...
Složím ho - a říká,
že neodolám ...
že Ty jsi ta víla ...

Vidím budoucnost,
Tebou zkrášlenou
Hned síly mám dost,
držet ruku Tvou.

S kytkou růží
S úsměvem Tvým, zavřu-li oči
S rudou kůží
S chtíčem, jež v potu se smočí.

Už měsíc na hvězdy hledím
už měsíc mám naději.
Před sebou však vidím
slzy, jak polštář skrápějí.





Je to zvláštní, je to hrozné, je to krásné ...
Tajemství, jež skrýváš, jež je tajné ...

Tajemství, jež odhalit si přeju ...
Volání, jež vyslyšet si přeju ...

V hlavě brouček mi hlodá ...
Však neví, zdali se poddá ...

Dotek štěstí jsi mi ukázala,
ze světa bolesti odpoutala.

Možná tam budu zpět, já vím.
Tobě tam však zůstat nedovolím.
~
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 cailleach cailleach | 10. března 2011 v 21:38 | Reagovat

Nechápu, jak si můžeš pamatovat jen to dobré. Tak trochu závist :)

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 10. března 2011 v 21:59 | Reagovat

Ono totiž i to špatné je nakonec vždycky k něčemu dobré. Stalo se to z nějakého důvodu a je na nás, jestli to pojmeme jako konstruktivní nebo destruktivní. Stačí to vnímání v sobě přecvaknout. :-)

3 Bo Bo | 19. dubna 2011 v 17:19 | Reagovat

Tiež sa snažím fungovať ako slnečné hodiny - počítať len slnečné dni.
... precvaklo,
Tvoje slová mi chvíľami pripomenuli jedného českého pana básnika - K.H.Máchu.

4 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 21. dubna 2011 v 10:08 | Reagovat

[3]: Máchu? Až tak? Dík. :) No tak vidíš, třeba budu jednou slavnej a budou se o mně učit. :D
Ale přiznávám, že od něj znám jen Máj a nic víc ...

5 Bo Bo | 21. dubna 2011 v 20:14 | Reagovat

Aj ja , a nic víc. :-))

6 Florrie Florrie | Web | 5. května 2011 v 19:06 | Reagovat

Je to nádherné. :-)

7 Amelie Amelie | Web | 2. července 2011 v 0:01 | Reagovat

Moc pěkné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.