Co mě napadlo při hodině Konverzace v AJ

16. března 2011 v 21:45 | Spiiiidy |  Co napsal pan Život
Dnes jsem měl opět tu čest zúčastnit se hodiny Konverzace v anglickém jazyce vedenou Jamesem White Buchananem. A zase jsem měl pocit, že nepatří mezi "klasické" učitele. On pochybuje (nejen) o systému školství a vzdělávání jako celku. A světe div se - studenti ho poslouchají rádi! Jeho hodiny postrádají jakoukoliv logiku (to nemyslím zle, protože logika pochází z levé - racionální, rozumové - poloviny mozku a její jednání je destruktivní), naopak dávají prostor představivosti a intuici (pravá, konstruktivní polovina, která je zašlapávána do země celým systémem neuvěřitelnou silou). Pochybuje téměř o všem, což pokládám za správný krok kupředu.

Na začátku hodiny nám dal vyhledat význam pojmů Trivium a Quadrivium a zmínil se o tom, že jakékoliv škatulkování vědění je extrémně omezující. "Když máte nějakou myšlenku, musíte ji zařadit. Ale jak naložíte s tou, kterou nikam nezařadíte? Vytvoříte si novou kategorii a budete si myslet, jak jste inovativní? To je hezké, ale nic nového jste neudělali. Vytvořili jste si jen další omezení." Takhle funguje v podstatě celé školství. Zařadit, narvat do statistik, kategorizovat, spočítat. Hlavně ať do toho proboha studenti necpou představivost a intuici. Rozum je přece to hlavní, současná věda stojí na rozumu, tak vy tak budete uvažovat taky. A komu se to nelíbí, má smůlu. Matematika je přece potřeba.
Aby nedošlo k nedorozumění, mluvím hlavně o základních a částečně o středních školách, protože na ně chodí skoro všichni. Proč? Musí, že? Hlavní problém celého systému školství je v nedodržování Zákonu Duality (jin-jang, světlo-tma, voda-pevnina, teplé-studené, muž-žena ...), konkrétně rovnováhy mezi pravou a levou polovinou mozku. Máme obě stejně velké, co kdyby to znamenalo, že máme obě dvě používat přinejmenším stejně? To, že se na školách používá skoro jen levá, je snad jasné. Kolik je na ZŠ a SŠ týdně hodin intuice? Kolik empatie? Moc jich nebude. No, názor ať si utvoří každý sám.

Dál taky zmínil hierarchičnost školství. Například: nahoře máme nějakého toho děkana, pod ním rektory, dále doktory, pod nimi inženýry a magistry, pak bakaláře, absolventy středních s maturitou, bez maturity, žáky učňovských škol, ty, co mají jen základní školu atd. Celé je to postavené na tom, že skupina, co je umístěna v žebříčku výše zná více, než skupina níže. A on se najednou zeptal: "A jak toto funguje v dnešní době, kdy si jakoukoliv informaci můžete najít pomalu rychlostí světla? Můžete vědět spousty věcí a dokonce více třeba o historii, aniž byste ji vystudovali a měli to doložené kusem papíru a pár písmenky před nebo za jménem, se kterými se můžete vytahovat. Neztrácí ten systém dnes tak trochu na důležitosti?" No samozřejmě, že ztrácí a je to čím dál více evidentní. Dnes je pomalu důležitější vědět, kde a jak to najít, než to skutečně vědět. Další problém je, že pokud si něco přečteme, např. knížku, a umíme o ní vyprávět někomu jinému, nemusí to nutně znamenat, že si to, co se nám v ní autor snaží říct, uvědomíme a pochopíme to. Pro formu nevidíme obsah. Pro krásné 3D efekty v Avataru nevidíme jeho poselství. Soudíme lidi na základě povrchních kritérií, aniž bychom o nich věděli cokoliv bližšího. Je to cikán, tak krade. Má brýle, tak bude chytrý. Toto hodnocení na základě vzhledu funguje pouze tehdy, nehodnotíme-li rozumově a podle "toho, co zrovna letí", ale zcela nelogicky a intuitivně.

A co mě ohromilo naprosto nejvíc bylo, jak se naprosto nenásilně pomocí toho, co mu zrovna přišlo na mysl, dostal k programům systému. On většinou mluví tak, jak plynou jeho myšlenky. Co ho napadne, to řekne, dostane se pomocí toho k něčemu souvisejícímu a tak dále. A jakým že to programům? Těm, co nás ovládají a řídí, místo toho, abychom je ovládali a řídili MY SAMI. Říkal něco o emocích, už nevím přesně, co to bylo ... a najednou ho slyším, jak říká "...if you start getting angry or upset or whatever and if you are aware of that, you can control it pretty easily and prevent that form happening. YOU JUST SHUT DOWN THE ANGER PROGRAM." Takhle to z něj vypadlo, aniž by věděl, jak moc se trefil do černého, a mluvil zase dál ... Pokud si totiž uvědomíte, že se o vás pokouší vztek a podíváte se na to s patřičným nadhledem, uvědomíte si onen destruktivní program, který se právě spouští a můžete ho ovládat místo toho, aby ovládal on vás. Takových programů existuje velká spousta a bez našeho vědomí (jsou zakódované, nahrané v podvědomí) řídí celý náš život. Jmenovitě třeba program špatná a dobrá nálada, program pomluva, program očekávání a zklamání, program odmítání, program žárlivost, program nevěra, program zamilovanost a tak dále ad infinitum. Přečtěte si o nich prosím něco zde, než to začnete vehementně odmítat jako šílenost. Ony programy používáme zcela automaticky a vůbec se nad nimi nepozastavujeme, nicméně máme možnost si je uvědomit, rozpoznat je a postupem času nad nimi převzít kontrolu.

Lidé to často nevědomě dělají tak, že berou různé drogy. Je to jeden z důvodů, proč je užívání drog kriminalizované. Jasně, nic se nemá přehánět, když je budete brát často, ničemu neprospějete, jen svůj stav zhoršíte. Ale pokud si třeba dáte trávu (houbičky, LSD, cokoliv zakázaného), můžete pozorovat významné změny v chování způsobené tím, že některé programy se tím dočasně - podotýkám, že jen dočasně a to je velmi důležité - obejdou. Takže je pravda, že drogy nic neřeší a jsou jen chvilkovým únikem od reality. Proto, abyste programy obešli trvale, je nutná vaše iniciativa a úsilí. Větší úsilí, než to, které jste věnovali, když jste si ony programy ukládali do podvědomí. Když jste se učili v mládí věřit, pomlouvat, žárlit, očekávat a být zklamaní, hádat se a tak dále. Všechny tyto programy mají společný cíl - donutit vás, abyste se chovali destruktivně a tím pádem destrukci přitahovali. Zákon Kauzality říká, že cokoliv vyšlete, to se vrátí zesílené zpět aneb co zasejete, to sklidíte. Když zasadíte brambory na poli, sklidíte jich více, než jste při sázení použili. Když někomu přejete nebo uděláte něco špatného, buďte si jistí, že se to časem stane také vám. Buďte hnusní na ostatní a oni budou hnusní na vás, protože si to zasloužíte. Proč si to zasloužíte? Protože Vesmír střeží rovnováhu a je mu jedno, jakým způsobem jí dosáhne. Tornádo je například vyrovnání nerovnováhy mezi teplým a chladným vzduchem, stejně jako třeba vánek. Jen s tím rozdílem, že tornádo vyrovnává masivní nerovnováhu a vánek velmi malou. Takže pokud budete ve velké nerovnováze, budou se dít věci. ;-)

A jak se tedy programů zbavit? Klíč je v uvědomění si, že se daný program ve vaší mysli spouští. Hrajte si na pozorovatele. Když se vás bude zmocňovat vztek, zkoumejte svůj stav a odhalte, proč se tak děje. Časem budete schopni odhalit, že se program připravuje ke spuštění, rozpoznáte ho a jednoduše ho vypnete. Tu moc máte, má ji každý. Takže pokud máte špatný den, večer jste naštvaní na celý svět, někoho seřvete a budete se litovat, můžete si za to jen VY SAMI. Nikdo jiný. Proto se budete točit v začarovaném kruhu tak dlouho, dokud onu zkázu přestanete tvořit. Melu to pořád dokola, ale vy jste tvůrci vaší reality. Nikdo jiný. Optimista vidí jiný svět, než pesimista. Namyšlený člověk bude přitahovat namyšlené lidi a bude si myslet, že je namyšlený každý druhý. A sobec, který bude vidět celý svět jako sobecký, mu to nevymluví.

Nevěřte mi, vyzkoušejte si to. Není to zpočátku jednoduché, ale ne nemožné. Až budete například zase na někoho žárlit, uvědomte si, proč to děláte. Protože chcete druhého vlastnit jako kus nábytku a mít ho jen pro sebe. Nepříjemné zjištění, ale co už. Můžete to také zkusit popřít, protože vy přece nikoho vlastnit nechcete, ale tím dáváte oné žárlivosti jen další šťávu. Výborně, teď víte, proč se program spouští. Není to kvůli vašemu protějšku, na který řvete, protože se podíval slečně na prsa (a berete mu energii, kterou zase někdo vezme vám - Zákon Rovnováhy), ale kvůli vám! Kdo se nikdy nepřistihl, jak si prohlíží pěknou holku nebo kluka na ulici a představuje si, jaké by to s ní/ním asi bylo? A když se váš pětivteřinový idol začne s někým intimně dotýkat, líbat a já nevím co ještě, tak se vám zase spustí program žárlivost. On(a) ji/ho má a já ne! Malá poznámka. Lidi nejsou věci. Nemůžete je vlastnit. Každý má právo svobodného rozhodnutí a pokud mu ho odpíráte tím, že si myslíte, že vám patří, pak se nedivte, že máte problémy. Jestli se vám to nelíbí, jak je libo, žárlete si dál.
Jiný příklad. Přijdete domů a těšíte se na teplou večeři. Rodiče vám řeknou, že neměli čas, a tak jsou jen rybičky v konzervě. A vy jste co? Zklamaní, že nebyla teplá večeře! A kdo může za to, že jste zklamaní? Rodiče snad? Můžete za to vy, protože jste spustili program Očekávání a zklamání, díky kterému jste ve výsledku naprosto zbytečně naštvaní. Když nebudete nic očekávat, nemůžete být zklamaní. Škoda, že to spoustě věčných stěžovatelů na všechno kolem nich nedošlo. Nepochopili totiž, že oni jsou zdrojem toho, co je tak štve. Schválně se jich zkuste zeptat, jak moc se mají rádi. Říkají: "Já se na to tak těšil a ono to nevyšlo." No jo, ale zdrojem jejich problému je první část souvětí, ne ta druhá!


Takže kdo svádí veškeré příkoří na okolí, ten to má v životě těžké. Kdo pochopí, že je jeho zdrojem, má vyhráno.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucas Lucas | 17. března 2011 v 18:42 | Reagovat

Hodne jsem o techto vecech posledni dobou premyslel. A pritahnul jsem si tvuj clanek :). Dekuju Ti moc, hodne veci se mi poskladalo do sebe.

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 17. března 2011 v 22:47 | Reagovat

[1]: Nemáš zač.

3 Florrie Florrie | Web | 6. května 2011 v 13:34 | Reagovat

O takovýchto věcech často přemýšlím a sama mám odpozorované, že to tak prostě je, ať si kdo chce, říká co chce. :-) Moc hezky zpracovaný a poutavý článek! ;-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.