Sbohem a šáteček

20. října 2015 v 23:14 | Spiiiidy |  Ze života blogu
Tož, zdravím své stálé, občasné i náhodné čtenáře...

Jistě vám neuniklo, že s mou aktivitou na blogu to není zrovna dvakrát slavné. A ani nebude. (Ale i tak jsem dobrej, že jsem to s blogem táhl takhle dlouho! :D) Ano, je tomu tak, že vážně uvažuji nejen o pozastavení, ale i o úplném zrušení...

Důvodů je povícero.

 

Tichá

11. října 2015 v 21:29 | Spiiiidy |  Haiku

Tichá kaple
spočívá v modlitbě
Měsíc padá k Zemi

Zatmění Měsíce

25. září 2015 v 7:57 | Spiiiidy |  Aktuálně
Tak se nám přiblížilo zatmění Měsíce...

...a z mé strany si žádá jen pár slov, které hodím do éteru.

Jedním z hlavních měsíčních principů je zrcadlení (měsíčním kovem je stříbro). Měsíc nevydává (ani nemůže vydávat) vlastní světlo, ale zato zrcadlí vše, co na něj dopadá. Je to takové velké kosmické zrcadlo, ukazující Zemi pokaždé jiný odraz kosmu. Zrcadlí tedy nejen světlo sluneční, které je odražené samozřejmě nejvíce vidět, ale i světlo přicházející odevšad z Vesmíru - především světlo hvězd. Z hlubšího pohledu měsíční bytosti zrcadlí směrem k Zemi podstatu a působení bytostí, které jsou v okolním kosmu - bytostí slunečních, bytostí zvěrokruhu, bytostí hvězd, bytostí planet a podobně... jinými slovy je přibližují Zemi, avšak jen v jejich odražené podobě.

Vzhledem k tomu, že Měsíc bude v perigeu (= nejblíže Zemi), efekt zrcadlení dosáhne svého maxima (bude-li zrcadlo dále od vás, nic moc neuvidíte, ale bude-li blíž, odraz už bude víc patrný).

Připočítáme-li k tomu úplné zatmění, je jasné, že zrcadlení sluneční energie bude dočasně vyřazené - nastane podobná situace jako při novoluní, jen s tím rozdílem, že Slunce a Měsíc budou v opozici - jejich působení se nebude "nulovat" jako při novoluní (a zatměních Slunce), ale bude úplňkové; navíc, Zemi bude Měsíc vracet její vlastní stín.

Hmota Země zadržuje a blokuje záření a působení té poloviny oblohy, která zrovna není vidět. Planety, znamení zvěrokruhu, Slunce, Měsíc, zkrátka vše makrokosmické, co je schované pod Zemí, na nás nepůsobí přímo. Jsme tedy vždy vystaveni přímému působení zhruba jen poloviny kosmu (vlivy takového působení nechť si vytuší každý sám). To mj. znamená, že polovina souhvězdí zvěrokruhu na nás působí přímo (vidíme je na obloze) a polovina nepřímo (jsou "pod" Zemí, nejsou vidět). A Měsíc, aby to trochu "dohnal", část těchto působení zrcadlí a posílá v odražené podobě na Zemi.


Zatmění připadá na počáteční fázi podzimu - svatého Václava, den před Michaelem.

A co to pro nás bude znamenat?


No, to se (ne)uvidí :-)
 


O půlnoci

13. září 2015 v 18:53 | Spiiiidy |  Haiku

Temné tvary lesa
tiše mlčící
prožehlo Slunce

12 světonázorů a 7 duševních nálad jako bran k pravdě - část druhá

9. září 2015 v 14:28 | Spiiiidy |  Duchovní bádání

V první části jsme si objasnili dvanáct různých (a často navzájem si odporujících) světonázorů, jejichž propojením lze po částech poznávat pravdivou podobu světa kolem nás. Neboť při pohledu na svět z hlediska jednoho světonázoru se oddáváme iluzi podobně, jako kdybychom chtěli říct, že deset kláves a jedna noha je celý klavír. K tomu přistupuje ještě mnoho dalšího a dnes se podíváme na duchovní souvislosti spojenými s těmito světonázory.

Jako existují síly znamení zvěrokruhu, které ovlivňují člověka v tradičním astrologickém smyslu (povaha, temperament, sklony, postoje, vztahy s lidmi...), podobně existují ještě ty síly zvěrokruhu, které se od těchto poměrně výrazně odlišují. Nazveme je "duchovním zvěrokruhem", protože mají více vliv na nitro člověka než na jeho vnější jednání. Podobně, jako síly nám známého zvěrokruhu utvářejí osobnost člověka vzhledem k době a místu jeho narození, tak tyto duchovnější síly utvářejí světonázor člověka bez ohledu na to, kde a kdy se narodil.

Není náhoda, že oněch základních světonázorů je přesně dvanáct, protože každý z nich koresponduje s určitým znamením. Lze si to představit tak, že ve vesmírném prostoru kolem nás existuje dvanáct symetricky rozložených ohnisek sil, ze kterých na planetu Zemi přichází rozdílné silové působení. Zdrojem tohoto působení jsou skupiny bytostí vyšší hierarchie, v duchovní literatuře označovaných jako Cherubové. Tyto bytosti jsou od počátku existence Země spjaté s jejím vývojem a jejich působení se projevuje mimo jiné právě tímto způsobem.

Spojení světonázorů s "kosmickými regiony" neboli znameními zvěrokruhu je následující:


Pod čarou jsou více spirituální světonázory a nad čarou spíše materiální. Mezi těmito dvěma skupinami se dá nalézt nejeden rozdíl, ovšem to ponechám spíše na citu čtenáře...

Teď si určitě každý řekne, že jeho světonázor vůbec neodpovídá jeho astrologickému znamení - ano, velmi často tomu tak je a je to tak správně. Skutečnost může být dokonce taková, že jeden člověk za svůj život vystřídá více různých světonázorů; nechá se jakoby "osvítit" vždy z jiné oblasti, a tím se změní jeho vidění světa. Na počátku života může být např. člověk materialistou, pak přejde k fenomenalismu, realismu, pak následkem nějaké životní situace třeba k psychismu a odtud ke spiritualismu, nebo naopak.

Čím to je?

Klasický zvěrokruh, tak, jak ho astrologie podává, uplatní svůj rozhodující vliv při narození člověka a z tohoto bodu pak ovlivňuje celý jeho život až do smrti. Toto působení je v podstatě pořád stejné, ačkoliv se vyvíjí. Nemůžete se narodit ve Střelci a pak být najednou Býkem, narozeniny máte zkrátka pořád v týž den.
Co se týče "duchovního" zvěrokruhu, tam se člověk může za život dostat pod vliv několika různých sil - je-li ovlivněn několik let Lvem, vidí svět jako sensualista, pak může přejít pod vliv Berana k idealismu a podobně. Je navíc jasné, že člověk v sobě může několik světonázorů spojit a pohlížet na svět skrze ně. Je možné být např. idealistou a uznávat a zkoumat ideje, a k tomu být materialistou a uznávat a zkoumat hmotu. Čím více názorů člověk obsáhne, tím více se mu rozšíří obzory, proto bychom žádný světonázor neměli zavrhovat - je to, jako bychom odstranili jednu strunu na kytaře...

A jako má lidská myšlenka vztah k člověku, tak mají také různé světonázory, jimiž lidé vidí svět a podle nichž jednají, vztah k vysokým duchovním bytostem z hierarchie Cherubů.

Cherubové mají (vedle mnohého jiného) tedy dvojí tvář:

1) Působí na Zemi a lidstvo jednak ve smyslu klasické astrologie (ovšem ne té laciné časopisové, podotýkám) stylem - jsem ve znamení tom a tom, a proto mám takové a makové vlastnosti a dispozice...
2) Působí svými myšlenkami tak, že jimi osvěcují různé lidi a tím doslova tvoří uvedené pohledy na svět. Neboť jsou rozmístěni kolem Země a jejich působení se střetává právě zde. A jako se dvanáct paprsků může střetnout pouze v jednom bodě, právě tak je pravda poznatelná jen tehdy, jsme-li schopni osvětlit si svět kolem sebe z těchto dvanácti úhlů.


Příště se podíváme na duševní nálady... :-)

Paraziti, temní a lidé "bez duše"

3. září 2015 v 12:08 | Spiiiidy |  Chvilky filosofie
Tak mě to přivedlo k další úvaze o Životě...

Často je vidět, jak se lidstvo šmahem povýšeně rozděluje na lepší a horší rasy, na temnější a světlejší, na takové, co dávají světu více a na ty, co na něm jen parazitují... a mě z takových rozdělování začíná být trochu smutno. Poslední kapka přilétla, když jsem si přečetl, že údajně v některých národech a rasách je velké procento geneticky modifikovaných lidí, a že v sobě prý mají naprogramovanou jen nějakou formu nenávisti, a že to jsou v podstatě jen klony bez duše... (a samozřejmě skrytý ego-podtext: JÁ jsem ten, co duši a svědomí a lásku má, a ONI jsou ti horší, špatní, zavrženíhodní).

COŽE?! To - snad - ne.

To už se lidé dostali v přehnaných nenávistných konspiračních úvahách až sem? Jak se může změnit svět k lepšímu prostřednictvím vykonstruované nenávisti, která ještě navíc postrádá reálný základ a je jen vyfantazírovaná? To prostě není možné.

Chce se mi alespoň říct následující...

...ti lidé nejsou bez duše, jako bez ní není nikdo z nás. To, že se někdo chová jako "temný" a má údajně auru temnou již od narození, jej automaticky nesnižuje na bytost bez duše, neboť vše je oduševnělé a oduchovnělé, jen na různých úrovních a různými způsoby. A to je něco, co bychom si hodně rychle měli uvědomit, jinak se tímhle rozdělováním na temné a světlé sami zničíme. Když někomu řeknu temný, je to téměř automaticky spojeno s nenávistí, která umí jen destrukci a ne nějaké nové tvoření, natož tvoření nového (mírového, harmonického, více lidsky sjednoceného) sociálního uspořádání.
Každý má možnost výstupu nahoru, k dobru a lásce; parazitování je jen známkou velkých pozůstatků zvířecího stupně, které musíme postupně všichni odhodit, chceme-li se stát Lidmi. Jde tu hlavně o uvědomění, že "červa", tedy nižší přirozenost stahující nás dolů, máme stále všichni v sobě, i ti, kdo povýšeně celé velké skupiny lidí shodí na úroveň parazitů bez duše. A jen my ho můžeme překonat. A jak kdosi zpívá - omnia vincit amor...

Degradovat velkou skupinu lidí na nějaké klony bez duše, jen proto, že se mi nelíbí jejich způsoby, to naprosto neodpovídá realitě.
Jsou to jen samé destrukci plodící předsudky a vykonstruované závěry. Žádná lidská bytost tu nemůže existovat bez duše a ducha. Není možné, aby měl někdo duši nějak "odebranou", a žil jako nějaký automat. Ano, je možné člověka otupit, nadrogovat a co já vím co ještě, ale duši a ducha mu nikdy nevezmete.

Někdo má mnoha inkarnacemi duši a ducha velmi zdokonalené, jiný méně. Ale jsou to stále lidé jako my, kteří mají možnost vyrůst ke stejné dokonalosti. A mělo by se jim pomáhat. S tou nenávistí, plodící další rozdělování, dospějeme jako lidstvo k zániku.

Rasy jsou pozůstatkem dřívějších dob. A ty musí být úplně překonány. Navíc některé rasy jsou opravdu jen falešně nazvané a nezakládají se ani na nějakých genetických rozdílech, ale jen místním a prostorovém rozdělení - například běloši se jmenují jinak v Evropě a jinak v Asii. Rozděluje se, abychom si neuvědomili, jak moc společného máme. Vždyť už dnes směřuje vývoj k postupnému sjednocování ras a mizení rozdílů. Rasa jako taková nespojuje, ale tvoří izolované ostrůvky nenávisti vůči okolí, a to musí být překonáno poznáním, že jako lidstvo, jakkoliv individualizované, jsme na vyšší úrovni jednota. Ta jednota je skutečností a bude se projevovat stále více i přes odpor těch, kdo se ji bojí uznat. Podobně, jako prosakuje voda pod špatně postaveným domem, až ho nakonec zboří.

Apeluji tím hlavně na to, abychom se nějakými líbivými směry nenechali stáhnout k přesvědčení, že ta a ta rasa nebo skupina lidí je stoprocentně špatná a jiná že je o mnoho lepší; nebo dokonce k takovému přesvědčení, že někdo nemá duši. To je totiž vrcholem nevědomosti a nepochopení lidské bytosti... a navíc, je to i projevem naprosté absence lásky. A s tím se můžeme pohnout jedině jedním směrem - dolů ke zkáze. Naučit se milovat některé lidi je mnohem obtížnější, ale právě proto bychom to měli zas a znovu zkoušet, protože jedině tak tu může nastat něco lepšího, než tu je dnes.

---
Spajdy

Radost z tvoření

2. září 2015 v 19:55 | Spiiiidy |  Co napsal pan Život
Taky jste jako malí stavěli v lese domečky pro skřítky a víly?
Já jo. A zopakovat si to považuju za jeden z nejlepších nápadů letošního léta ^^

* * *


Stavíme...



Pořádný plot musí být...




...a zahrádka taktéž.




Cesta k domečku (pomáhaly veverky)




Bez okýnek to nejde :-)




... a bez řádné střechy taktéž ne




Takhle nějak ho asi vidí ptáci a veverky ze stromů




A občas ho poctí návštěvou třeba i... SOVA! :D



... doufám, že aspoň jedno srdce se při pohledu na něj usmálo :-)

* * *

12 světonázorů a 7 duševních nálad jako bran k pravdě - část první

19. srpna 2015 v 11:29 | Spiiiidy |  Duchovní bádání
Ahoj, ahoj, ahoj,

dnes bych chtěl trochu osvětlit to, čemu se někdy říká "různé úhly pohledu na svět". Uvidíme, jaký mají různé světonázory kosmický základ a jak je lze všechny využít jako brány k pravdě. Ano, říkám brány, neboť v žádném světonázoru ještě není obsažena pravda o světě kolem nás jako taková, nýbrž jen jeden její výsek (úhel). Rozdělíme-li pomyslný kruh (pravdy) na dvanáct stejných výsečí, dostaneme dvanáct výsečí po 360/12 = 30 stupních. Věc se má tedy tak, že každý ze dvanácti základních světonázorů je plně způsobilý a vhodný k poznání té jedné třicetistupňové výseče pomyslného kruhu pravdy. Žádný není nadřazený jinému a žádný není lepší nebo horší než druhý; hodí se zkrátka pro odlišnou oblast poznání a lidského života. Potud jsou všechny názory ve své podstatě pravdivé a oprávněné. Neoprávněnými se stávají, pokud by se chtěly jaksi rozšířit na úkor jiných a brát jim jejich prostor. Pak se stávají v tom lepším případě výmysly a spekulacemi, v horším případě bohapustou lží, o které jsou lidé ochotni se donekonečna přít. Většina přebujelých diskusí je zatížena podobným problémem.

Čtyři základní světové názory, pomocí kterých jsou všechny ostatní utvářeny, jsou následující:

  1. Materialismus.
    Jde o názor, který tvrdí, že existuje pouze fyzický svět, který je základem pro všechno dění. Přesvědčivé je pro materialistu vše, co je hmotné, na co si může sáhnout. Je to tedy světonázor oprávněný pro fyzickou pláň, který nemůže nic vyzkoumat v duševní nebo duchovní sféře.
  2. Spiritualismus.
    Polární protiklad materialismu. Spiritualista pokládá veškerou hmotu jen za máju, iluzi, nehodnou toho, aby se o ni nějakým způsobem zajímal. Uznává jako jedinou skutečnost pouze duchovní svět, který může pochopit. O hmotě má tedy mnoho mylných představ, je oprávněný pro duchovní svět.
  3. Realismus.
    Realista nemá nějaký zvláštní vztah k materialismu nebo spiritualismu, netrápí ho tolik, zda je více skutečná hmota nebo duch, spočívá v pomyslném středu mezi nimi. Uznává jen to, co vnímá, co se mu jeví jako reálné, co je kolem nás. Co je základem toho světa, zda hmota nebo duch, o to se nezajímá, důležité pro něj je, že to existuje.
  4. Idealismus.
    Polární protiklad realismu, stojí mezi hmotou a duchem stejně, ale na opačné straně. Idealista tvrdí, že skutečné jsou pouze ideje, myšlenky, které tvoří základ. Myslí si, že ve světě existuje vždy a všude tendence k ideálnímu stavu, bez čehož by svět jevů, jak je uznává realista, neměl žádný smysl. Idealismus má plné oprávnění ve světě idejí.
Tedy - všechny tyto čtyři názory mají pravdu ve své oblasti, kterou připouštějí a na kterou se zaměřují, ale jakmile někdo učiní pokus je jakkoliv zobecnit, upadá do lži.

Mezi těmito světonázory ovšem existují velice jemné přechody, z nichž si uvedeme jen ty nejzákladnější. I jiné světové názory je možné vysvětlit pomocí toho, jak moc jsou v nich obsaženy ty základní.

Přejdeme-li od úplně hrubého materialismu trochu dál, můžeme začít uznávat něco, co už je trochu za hmotou, co se dá vypočítat. Můžeme třeba vypočítat rychlost rozpínání vesmíru; rychlost kmitů elektromagnetického vlnění a z toho vysvětlit barvy. Zkrátka, budeme uznávat vše, co se nějakým způsobem dá vypočítat a formalizovat do vzorců. Takový názor uznává svět jako dokonale složitý stroj, uspořádaný podle míry a čísla, k jehož fungování se přiblížíme, studujeme-li svět pomocí matematiky. To je matemaismus.
Jdeme dále. Připustíme, že kromě matematických idejí ve světě existují i takové ideje, které můžeme sami svým rozumem najít. Ještě neuznáváme intuici a podobné "neurčitosti", jak by řekl zastánce tohoto názoru, ale už si všímáme, že cokoliv, co jsme schopni uchopit rozumem, musí být reálné. Neboli, takový člověk považuje za realitu i všechny takové ideje, které může vyčíst ze zevních smyslových věcí. Takový názor se nazývá racionalismus.
Pokud bychom připustili i ideje také z morální, mravní a intelektuální oblasti, takové, které musíme vyciťovat intuicí, pak se staneme idealistou.
Můžeme jít ovšem ještě dál a idealismus trochu vystupňovat. Řekneme, že sice ano, ideje existují, ale přece se nemohou jen tak vznášet v prostoru. Musí existovat nějaké bytosti, které ty ideje mají, podobně jako my máme své myšlenky. Jako v nás žijí myšlenky, v jiných vyšších bytostech žijí ideje, které utvářejí náš svět. Vliv na světové dění může mít jen taková idea, která je utvořena nějakou bytostí v jejím nitru. Takový názor se nazývá psychismus od slova psýché = duše. Proto psychista věří, že vše je duševním obsahem nějakých bytostí.
Můžeme si povšimnout, že takovým postupem se blížíme ke spiritualismu. Nepřejdeme ještě úplně k němu, ale zůstaneme o stupeň před ním. Nyní připustíme, že kromě psychického prvku (ideového) mají vyšší bytosti i takovou povahu, že na základě svých idejí dokážou aktivně konat - podobně, jako když si na základě myšlenek "z kohoutku teče voda" a "mám žízeň" dojdeme natočit vodu. Člověk s takovým názorem uznává volní povahu vyšších bytostí, neboli jejich ducha = aktivní, volní živel. Je to oblast, kde se můžeme doslechnout o "všeobecném duchu" = "pneuma", ze kterého vše vyvěrá. Takový názor je pneumatismus.
Přejdeme-li od pneumatismu k přesvědčení, že není jen nějaký jednotlivý "vše-duch", ale konkrétní jednotlivé hierarchie duchovních bytostí, které jsou na rozdílné úrovni a mohou mít tedy rozdílné ideje i rozdílnou povahu a rozdílné působení na náš svět, pak jsme spiritualisty.
Nyní přejdeme od spiritualismu druhým směrem. Připouštíme ještě duchovní bytosti, ale mnohem více abstraktně než konkrétně. Řekneme si, že sice nějaké vyšší bytosti existují. Ty v sobě vytvářejí existenci, která ze sebe vytváří představy. A tyto představy nazveme "monádami". Jsme přesvědčeni o tom, že existuje mnoho monád na různých stupních vědomí, ale to nám stačí. Vyextrahujeme z duchovních bytostí to abstraktní, aby byly snáze pochopitelné. Třeba v roji komárů je hodně monád, ale na vyšším stupni vědomí než třeba v zrnkách soli. Takový názor uznává tedy abstraktní duchovní mnohost, tedy - monadismus.
Jdeme-li ještě dále, tak, že neuznáváme ani duchovní mnohost bytostí, ale jen neviditelné síly, které ve světě působí. Vidíme padat jablko a řekneme si - to je síla gravitace. Nebo v magnetu chápeme magnetickou sílu. Nestačí nám uznat, že existuje magnet, ale víme, že existence magnetu je podmíněna magnetickou silou, která je pro nás důležitější než sám magnet. To, co pohání počítač, je elektrická síla, a tak dále. Zkrátka, věříme-li, že původcem všeho dění jsou abstraktní neviditelné síly, pak v nás působí názor zvaný dynamismus.
Kdo vidí i tyto síly jako pouhou pověru, a uzná jen to, co se reálně rozprostírá kolem něj, je pak realistou.
Lze si povšimnout, že takto stoupáme opět k materialismu, jen z druhé strany. Teď si řekneme - ano, vidím, že je kolem mě svět, který se mi jeví nejrůznějším způsobem. Nevím, zda to, co je kolem mě, je skutečné nebo ne, jisté je jen to, že se mi to jeví. To je důležité. Nevím, zda se v mém oku odehrávají nějaké procesy nebo jestli je nějaké elektromagnetické kmitání, ale vím, že tu jsou barvy. Taková člověk uznává svět jako souhrn jevů, fenoménů - jde tedy o fenomenalismus.
Když postoupíme od fenoménů ještě dále k materialismu, můžeme si říct - fenomény, to je něco, co si tam lidé domýšlejí, to ve skutečnosti neexistuje. Reálné je jen to, co můžeme vnímat smysly. Jako jediné zkrátka musíme uznat to, co dokážeme vnímat našimi pěti smysly. Takový názor je sensualismus. A tím jsme se dostali zpět k materialismu, který uznává hmotu ještě více než smyslové vjemy.

Pokládám za nutné říct na závěr jednu z nejdůležitějších věcí, která z toho vyplývá. Každý z těchto dvanácti světonázorů je možné co možná nejchytřeji myslitelsky a filosoficky hájit a uvádět pro něj stovky a tisíce oprávněných důvodů. Stejně tak je možné jakýkoliv názor z pohledu jiných názorů bystře vyvracet a stavět proti němu všechny možné důvody, vůči nimž neobstojí.
Komu jde ale o pravdu, a ne jen o hájení jednoho jejího výseku, ten ví, že stejně, jako Slunce osvěcuje svět postupně z všech dvanácti znamení zvěrokruhu, tak se musí i on umět vžít do každého z těchto dvanácti světonázorů a osvětlit si skutečnost skrze něj. Neměl by však u žádného z nich zůstávat tak dogmaticky, že bude ostatní popírat. Neboť jen spojením těchto světonázorů v jednotu je možné opravdu poznat svět.

* * *


Diskuse

19. srpna 2015 v 9:50 | Spiiiidy |  Záblesky - bez komentáře
*

Vášnivá a obsáhlá diskuse o jakémkoliv tématu je téměř vždy projevem hluboké nevědomosti zúčastněných.

*


Irqir X.

11. srpna 2015 v 21:58 | Spiiiidy |  Prozaická tvorba
*

Je zrovna 37:96. Miluju tenhle čas. Vychází při něm třetí Slunce. Žluté. Dvě jsou již na obloze a dávají planetě pouštní nádech. Při východu vždy vídávám ony známé Jiskřičky, jak se energie všech Sluncí proplétají a tančí v tanci tak harmonickém, že naší vědě trvalo bezmála pět Zarovnání, než tuhle krásu rozlouskla.
V 38:00 jiskřičky zmizí, a každý živý tvor, pokud má aspoň zbytky rozumu a pudu sebezáchovy, zaleze do úkrytu. Ne nadarmo má tahle planeta největší jeskynní systém v Galaxii. Jen díky němu může vše živé přečkat těch pár minut, kdy po povrchu netančí nic jiného, než smrtelná dávka ionizujícího záření.
A pak, když při západu slunce Gama zaslechnu ono tak nepopsatelně jemné ševelení Jiskřiček, nastane to, čemu se vší skromností říkám Exodus. Nejmenší, menší, malé, střední, velké, větší i největší potvory a potvůrky vylézají, vyskakují a vylétávají ven, aby se osprchovaly v mírně radioaktivním dešti, jenž už není životu nebezpečný. Kdyby toho nevyužívali Kherijci, známí svou zmlsaností v celém místním sektoru, k tomu, že z toho štěbetajícího davu vybírají lahůdky na svůj gril, přál bych si, abych si mohl prožít jeden jediný Exodus na vlastní kůži s nimi.

*

Bůh

4. srpna 2015 v 11:16 | Spiiiidy |  Citáty, co mě oslovily

Bůh
spí v kameni,
dýchá v rostlině,
sní ve zvířeti
a probouzí se v člověku.

~ Indiánské přísloví

Podstata marihuany

23. července 2015 v 13:39 | Spiiiidy |  Duchovní bádání
Předávám dál velmi zajímavý postřeh z nejmenované diskuse o marihuaně, který je tak skvěle trefný, až jsem zíral. Vnímavým čtenářům zcela jistě dojde, že podobnou podstatu (byť s různě velkými odlišnostmi) mají i všechny ostatní drogy počínaje LSD a konče ayahuascou. V-š-e-ch-n-y. Pomalu sžírají bytost člověka díky jeho touze po vyšších světech, až z něj nezbyde doslova nic. Alkohol je samostatná kapitola, ten od vyšších světů naopak člověka násilně odřezává, ale to je na jiné dlouhé povídání...

* * *

Jsem si vědom toho, že tady na blogu mám pár starších článků, které drogy přímo či nepřímo obhajují, ale... každý se vyvíjí a tehdy to zkrátka byla součást mého vývoje, něco, co jsem musel v plné míře překonat, abych mohl jít dál. Se svými starými články o drogách se tedy dnes už neztotožňuji a ponechávám je zde jen jako popis mé dřívější cesty.

* * *

"Mal som dávno krátke obdobie, kedy som príležitostne marihuanu fajčil,
na vš, s kamarátmi, bol to akýsi životný štýl, sociálna udalosť, spojená
s hudbou, ktorú sme hrali a počúvali. A neboli to tie cha-cha-cha
íventy, ale intelektuálne debaty, pozeranie filmov, počúvanie hudby,
hranie hier (bežných spoločenských) atď. a mal som zážitky rozšíreného
vedomia, videnia aury, premiestňovanie sa vedomím na iné miesta. Vnímal
som hrôzu ale i krásu astrálneho sveta ....
Jedného dňa, keď sme spolu sedeli a pozeral som sa na priateľov som si
to uvedomil. Bolo to jasné a presvedčivé. Uvidel som nás v područí
bytosti, ktorá vôbec nevyzerala pôvabne. Tá bytosť nás ovládala,my sme s
ňou zdieľali svoje vedomie. Boli sme jej otroci. Prepožičiavala nám
svoje vedomie, ktoré bolo vtedy pútavé a zaujímavé svojou relatívnou
šírkou, avšak, keď spojenie pominulo - po dofajčení - stav ďalej netrval
.... a dožadoval sa ďalšieho spojenia.
A navyše som uvidel, že za hlbšie zážitky platíme istou jemnou
energetikou, ktorou sa táto bytosť živí. Tá energetika sme boli my sami,
skutoční a autentickí .... tá energetika tiekla z vyšších úrovní nás
samých ku tejto bytosti.

A márne sme si vysvetľovali, že všetko máme pod svojou kontrolou, že sme
vládci svojich reakcií a myšlienok - tá bytosť tam bola. Bol to len
ospravedlňujúci pohyb rukou, smerom ku ďalšiemu kolu vnímať svet hlbšie ....

A vtedy som si uvedomil, že toto isté musí ísť iným spôsobom-
prirodzene, nezávisle od čohokoľvek. Musí existovať spôsob, kedy je vnem
hĺbky existencie trvalý, poctivý, spravodlivý a bez prestania.

O stavoch eufórie ani nehovorím. Stavy eufórie mi prišli odrazu hrubé,
násilné a nezaujímavé ..... a aj farby toho (astrálneho) sveta neboli v
tom okamihu zaujímavé. Rozpustili sa a videl som ich naliehanie spájať
sa s nimi stále a stále .... To naliehanie sa mi nepáčilo .... a niečo
hlboké vo vnútri - nemenné a stále - to hrdo odmietlo. Ja som predsa
niekto iný ......

Odvtedy som marihuanu nepotreboval ale hľadal som to, čo je trvalé a čo
nezávisí od vonkajšieho."

* * *


Osud II.

13. července 2015 v 8:27 | Spiiiidy |  Duchovní bádání
Existuje duální vztah člověka k jeho osudu:

Na méně či více vědomé úrovni našeho běžného života na Zemi:
"Nemůžeme řídit osud, můžeme jen řídit cestu k jeho naplnění." ~ Alphalife

Na úrovni naší celé věčné bytosti, tzv. Vyššího Já odpoutaného od tělesnosti:
"Mezi smrtí a novým zrozením jsme hlavními spolutvůrci svého osudu v příštím vtělení."



Ideál rovnováhy v nezávislém zpravodajství

9. července 2015 v 18:38 | Spiiiidy |  Aktuálně
Tak se tak člověk dívá a přemýšlí...

Dnes mě na základě dlouhodobějšího sledování internetových zpravodajských vod napadla taková - možná nerealizovatelná a utopická, ale možná taky časem reálná - myšlenka. Určitě nejsem sám, komu připadá, že se zpravodajské servery a blogy (teď myslím převážně ty nezávislé, otevřené nebo i (ne)dobře konspirační) zaměřují větší mírou na špatné události, co se ve světě staly, a mírně opomíjejí ty dobré.

Jistě, má to svůj smysl. Člověk by nikdy neměl zavírat oči před zlem, kterého se dnes a denně děje dost. Neměl by ale také k-vůli zlu zavírat oči před dobrem. Takové weby pak často vypadají jako černá kronika s pár světlými místy a v průměrném čtenářovi vyvolávají spíš rezignaci a pesimismus, než snahu se přičinit o lepší svět.

V čem teda spočívá ta má myšlenka?

***
Správci a pisatelé nezávislého zpravodajství napříč internetem, prosím, dohodněte se na následujícím:

Zveřejníte-li jakoukoliv špatnou zprávu z aktuálního dění ve světě, pojměte jako svou povinnost zveřejnit jednu zprávu dobrou - jakožto odpovídající protiváhu.
***

Je jedno jakou, z jaké oblasti nebo na jaké téma (předpokládám dostatečnou inteligenci autorů, takže jako dobré zprávy nemyslím narození mláďat v nějaké zoo a podobné prvoplánově líbivé věci, ale něco opravdu hodnotného). Zkrátka, jedna špatná zpráva by měla být následována zprávou dobrou.

Zní to moc radikálně?
Nesplnitelně?
Utopicky?

Ne, skutečně to tak znít nemá. Pokud to někomu zní nereálně, je možná čas se zamyslet nad tím, jestli někteří lidé nezačínají nad světem pomalu lámat hůl. Možná bude pro někoho těžké najít takové množství dobrých zpráv. Informovat o špatném a hledat špatné je snadné. A o to právě jde. Když člověk začne vynakládat námahu na hledání dobra, něco se stane... :-)

Je velkou chybou zavírat oči před zlem, které se děje. Je ale také stejnou chybou se zlem nechat přehlušit, zavírat díky tomu oči před dobrem - a nechat tak zlo získávat převahu.

Za svůj poměrně krátký život jsem vyslechl a viděl mnoho špatného a dokážu si spočítat, kolik zla na světě dnes bují. Rozhodně nechci současnou realitu nijak idealizovat nebo přikrášlovat. A i přesto si myslím, že i kdyby to tu vypadalo desetkrát hůř, nesmí to být žádným ospravedlněním pro přílišný pesimismus, přehnané strašení a zaměřování pozornosti jen na to špatné. Vždy existuje mnoho cest a mnoho šancí pro obrat k lepšímu, a to by měl mít na paměti každý, kdo se v oblasti zpravodajství-snažícího-se-měnit-svět pohybuje. Ano, nezávislé a konspirační weby jsou z velké většiny touto touhou změnit svět k lepšímu poháněny. A já z celého srdce doufám, že nepřijde nazmar.

Spajdy ^^

Zima

7. července 2015 v 23:19 | Spiiiidy |  Poetické minipříběhy
*

Duše
milovala
zimu

ale tělo
se chvělo
zimou

tak
se
navěky

rozešli

*

Betlémská hvězda - dnes v noci

1. července 2015 v 10:42 | Spiiiidy |  Aktuálně
Dnes jen malé naťuknutí pro ty, kdo si z toho mohou něco vzít. Pouštět se hlouběji do významu a rozboru této události si totiž nedovolím.

Dnes nastává nejtěsnější konjunkce Venuše a Jupitera za posledních 2000 let - tato konjunkce je na noční obloze vidět jako nejjasnější objekt hned po Měsíci - protože Venuše a Jupiter jsou jedny z nejjasnějších objektů na noční obloze a budou se nádherně překrývat (červený kroužek na obrázku). Tato konjunkce se také dle některých pramenů nazývá "Betlémskou hvězdou".

Navíc se konjunkce odehrává ve Lvu, ohnivém znamení, velmi těsně provázaným s lidským srdcem.



Navíc je Slunce spolu s Marsem téměř v opozici s Měsícem a Plutem (modré kroužky). Větší protiklady proti sobě stát už nemohly :-)

No a význam tak zvané Betlémské hvězdy, pokud by nebyl jasný už z názvu - tady. Celkový význam takové události samozřejmě nejde vystihnout v jednom článku a ani v jedné knize, proto se o to dnes nebudu pokoušet.

Jen poznamenám, že planety nejsou pouze kusy kamene nebo prachu a plynů, ale sídlem duchovních bytostí, nevnímatelných běžným okem, které mají pro své konání (a pro různé konstelace a vztahy) velmi hluboké důvody.


Hlava musí dnes ustoupit srdci

Dystopie - předtucha či pesimismus?

30. června 2015 v 17:05 | Spiiiidy |  Chvilky filosofie
K dnešnímu mírně neotřelému článku mě inspiroval krátký dotazník na serveru Databáze Knih, kam jsem se nedávno zaregistroval. Máte-li pár minut a četli-li (:D) jste nějakou knihu z tohoto žánru, vyplňte ho také, prosím :-)

Dystopií (tedy anti-utopií) je v knižním i filmovém světě v posledních desetiletích opravdu hromada. Věřím tomu, že neznám ani 10% toho, co bylo v tomto žánru vyprodukováno - ale i tak mě už stihl hodně oslovit, protože má dle mého krom zábavy, emocí a napětí ještě hodně co nabídnout. Namátkou si vzpomínám na sérii Hunger Games, knižní trilogii Chaos od Patricka Nesse, pak třeba filmy Vyměřený čas, Divergence, Hostitel, Absurdistán, TRON, Equilibrium, trilogie Matrix, částečně pak i Avatar a v jedné lince Atlas mraků... pokračovat by se dalo ještě dlouho (uvítám jakékoliv další tipy na filmy s dystopickou tématikou, kuji).

* * *

Svět a lidé, co ho spoluvytvářejí, to je jedna velká rozmanitost. Má své světlé stránky a má také stránky horší. Těch si všímají právě autoři dystopií. A jistě nejsem sám, kdo v dystopiích vidí něco víc než jen pouhé snílkovství, fantazírování nebo přehnaný pesimismus.

*následuje změť částečně (ne)uspořádaných myšlenek*

Myslím, že přitažlivost tohoto žánru tkví částečně v tom, že oslovuje tu část naší osobnosti, která chce měnit svět k lepšímu. Každá dystopie jaksi vyzobává jeden nebo spíše více různých disharmonických aspektů naší společnosti, prožene je proudem času do budoucnosti a několikanásobně je zesílí. Výsledkem je často svět, který je na první i druhý pohled v mnoha ohledech jistě úžasný a kůůl, ale kdyby v něm dnešní člověk měl skutečně žít, asi by si to honem rychle rozmyslel. Na týdenní dobrodružství moc fajn, ale pak honem zdrhat.

Jiná forma přitažlivosti pro diváka či čtenáře se skrývá v tom, že dystopie mohou hrát na strunu těch, kteří si jistým způsobem libují v sebepoškozování - a teď nemyslím jen ty, co se denně řežou; sebepoškozování má i mnoho společensky přijatelných a široce akceptovaných forem. Člověk si může říct: "Ách, jak krásný by byl takový svět, prožívat každý den od narození až do smrti život plný bolesti a strádání..." Ano, takový život i dnes prožívá mnoho lidí, toho jsem si vědom. Ovšem opravdu pořádné dystopii dnešní míra utrpení nesahá ani po kotníky.

Člověk může ulítávat na výlety do tohoto žánru i z jiného důvodu. Každá dystopie (nebo alespoň většina z nich) nějakým způsobem vychází z našeho světa, a s pomocí něj vytváří svět částečně nebo zcela nový. Je to tedy svět vysněný, vyfantazírovaný, ale má reálný základ a je spojený s tím naším. Jsme jaksi částečně "doma", ale i na výletě za "exotikou". Poskytuje tedy mnoho prostoru pro útěk od reality (který je dnes široce vyhledáván i v jiných formách), ale zároveň v realitě člověka částečně drží.

Dystopie je také taková facka do tváře těch, kteří by s tím, co je dnes ve společnosti špatné, mohli něco ve větší míře dělat, avšak nedělají nic - a nebo rovnou napomáhají zlu. Je to varování pro všechny, kteří si v plné míře neuvědomují, kam bychom to jednoho šedavě-ocelově zamračeného dne mohli jako lidstvo dotáhnout, kdyby se nám všem zachtělo válet šunky v Tescu na lavičce nebo vyměnit si počítač za mozek. Varování před takovou budoucností, kdy zlo přestane plnit svou úlohu posilovatele dobra, naplno převáží a dobro zničí. A že takových nepěkných vyhlídek na nás kouká ze stránek knih i pláten kinosálů opravdu hodně.

Další důležitý aspekt je ten, že mnozí autoři mohou čerpat z nějakých proroctví, předpovědí nebo také svých vhledů do budoucnosti - protože nahlížet do budoucnosti opravdu možné je. Je tedy možné, že viděli jednu z možných vývojových drah lidstva? A pokud ano, co můžeme udělat pro to, abychom se jí vyhnuli... ? I takové otázky může nějaká kniha nebo film vyvolat, a jejich zodpovězení nebývá zrovna snadné.

Dystopie může sloužit i jako správné nakopnutí přílišným pesimistům, kteří si po ponoření se do světa, jenž je horší než ten náš, mohou uvědomit, jaké mají štěstí, že žijí zrovna tady. Dojde jim, že by mohlo být mnohem, mnohem hůř a možná se naučí trochu více oceňovat náš současný svět - protože on si to občas fakt zaslouží :-)

A nebo je zkrátka autor zahrabaný ve svém pesimismu jako v zákopu, odmítá z něj vylézt a jen projektuje své černé myšlenky do slov a obrazů. U takových případů je na místě se zamyslet, že k jejich pesimismu určitě nějaký ten reálný základ existovat bude.

* * *

Zkrátka, díla dystopického žánru mě vždy vyprovokují k hloubání a přemýšlení o našem světě ze všech možných úhlů, a za každý takový podnět jsem vždycky moc rád. Zmínil jsem asi jen to nejzákladnější, hlubší problematika tohoto žánru by vydala na hodiny a hodiny diskusí...

Co se vám na tomto žánru líbí nebo naopak nelíbí? Vítám každý plodný názor :-)

Váš Spajdy ^^

Spěch

27. června 2015 v 16:16 | Spiiiidy |  Citáty, co mě oslovily


Můžete chvátat tisíc let - univerzum na vaše zastavení nespěchá.

~ Oliver Wapitti



Zázrak

25. června 2015 v 23:57 | Spiiiidy |  Záblesky - bez komentáře
* * *

Pokud ve vašem životě uplyne jeden jediný den, ve kterém se neodehrál žádný zázrak, pak jste se nedívali pořádně.

* * *

Kam dál

Berte a dávejte, kopírujte a přeposílejte, jak je libo, neboť v Mezisvětě nikomu nic nepatří :-) Díky za návštěvu, a mějte se, jak potřebujete.

Sepsal, našel nebo pospojoval Spiiiidy, 2011 - 2015. Blog založen 9. 3. 2011.